Dvouměsíční letní prázdniny jsou přežitek. Jen se to nikdo neodváží říct nahlas

Taková okurková válka, jaká právě probíhá v Německu, nám zatím nehrozí. Proti sobě tam stojí dva tábory. Bavorsko a Bádensko-Württembersko si dlouhodobě hájí privilegium mít letní prázdniny vždy v nejžádanějším termínu od konce července do poloviny září.

Zbývajících čtrnáct spolkových zemí funguje v rotačním systému podobném českým jarním prázdninám. Některé začínají s prázdninami už v červnu a děti se do škol vracejí na začátku srpna, jiné mají volno později.

Nejzajímavější je argument, kterým si Bavorsko a Bádensko-Württembersko svou výjimku obhajují. Je totiž prakticky stejný jako v roce 1964, kdy systém vznikal: děti prý potřebují pomáhat při žních. V době, kdy zemědělství prošlo masivní mechanizací a dětská práce je přísně regulována, působí toto vysvětlení poněkud anachronicky.

O to více, že nejlidnatější Severní Porýní-Vestfálsko má po obou jižních zemích třetí nejvyšší počet zemědělských podniků, a přesto žádnou podobnou výjimku nepožaduje.

Prázdninový systém, který Němci používají, měl při svém vzniku logický důvod a v mnohém ho má dodnes. Smyslem bylo rozložit dovolenkovou sezónu v čase, aby se všichni nevydali na cesty ve stejný okamžik. Výsledkem jsou méně přetížené silnice, menší nával v turistických destinacích a také příznivější ceny ubytování a dalších služeb.

Je pochopitelné, že Československo nic podobného v šedesátých letech neřešilo. Kolony na dálnicích nehrozily už proto, že většina lidí nikam daleko jezdit nemohla. A pokud jde o ceny dovolených, ty určoval stát. Většina rodin stejně trávila léto na chatě, chalupě nebo posílala děti k prarodičům.

Jenže už více než třicet let žijeme v úplně jiné realitě. Přesto se o změně systému letních prázdnin prakticky nediskutuje. Nejvýš se občas objeví návrh posunout je na červen a červenec. Samotná myšlenka, že by se letní prázdniny mohly rozdělit podobně jako ty jarní, však vyvolává téměř posvátnou hrůzu.

Je to zvláštní. U jarních prázdnin jsme si bez problémů zvykli, že každý region má volno v jiném termínu. U těch letních jako by šlo o nedotknutelnou součást národní identity. Přitom důvodů, proč se o změně alespoň bavit, existuje víc než dost.

Začněme délkou letních prázdnin. V Česku trvají standardně dva měsíce, tedy osm až devět týdnů. V řadě evropských zemí jsou kratší. Například v některých švýcarských kantonech jen pět týdnů, v Německu, Nizozemsku či Velké Británii zpravidla šest týdnů. Právě Německo a Británie navíc kombinují kratší prázdniny s rotačním systémem jejich čerpání.

Celkový počet dnů strávených ve škole se přitom mezi evropskými zeměmi výrazně neliší. Většinou se pohybuje mezi 170 a 190 dny ročně. Kratší letní prázdniny jsou totiž kompenzovány delším volnem během roku, zejména na podzim nebo v zimě. Jedinou skutečně celoevropskou konstantou tak zůstávají zhruba dvoutýdenní vánoční prázdniny.

Pokud si pod dovolenou nepředstavujete pouze letní pobyt u moře v Chorvatsku, Řecku nebo Španělsku, mají kratší letní prázdniny a více volna v jiných částech roku své nesporné výhody. Návštěva historických měst, památek či přírodních lokalit bývá mimo hlavní sezonu příjemnější, levnější a často i méně přeplněná.

Navíc se mění klima. Zatímco dříve byly nejžádanější právě vrcholné letní měsíce, dnes jsou ve Středomoří stále častější vlny veder, které z pobytu u moře dělají spíše zkoušku odolnosti než odpočinek.

Česku by podle mého názoru prospěl rotační systém rozprostřený od června do poloviny září. Důvodů je hned několik: počasí, menší přeplněnost turistických destinací i nižší ceny ubytování a dalších služeb. Ostatně už dnes řada rodičů omlouvá děti ze školy a vyráží na dovolenou v červnu nebo v září, kdy se ve výuce stejně nic zásadního neděje. Jedinou skupinou, která tuto možnost zpravidla nemá, jsou učitelé.

Problémem je i samotná délka letních prázdnin. Dva měsíce jsou z pohledu mnoha rodin velmi dlouhá doba. Většina zaměstnanců totiž tak dlouhou souvislou dovolenou nedostane, a musí proto složitě řešit, kdo se o děti během prázdnin postará.

V době, kdy vrcholila migrace z venkova do měst, řešily tento problém legendární prázdniny u babičky na vsi, motiv známý z řady knih i filmů. Jenže tehdejší babičky odcházely do důchodu kolem pětapadesátky a péče o vnoučata pro ně byla přirozenou součástí života.

Dnešní realita je jiná. Mnoho prarodičů stále pracuje, cestuje nebo má vlastní aktivní program. Nemohou ani nechtějí suplovat dvouměsíční prázdninový servis pro své děti a vnoučata.

Rodičům tak nezbývá než kombinovat dovolenou, příměstské tábory a pomoc příbuzných. Pro řadu rodin je to organizačně i finančně náročné. A tam, kde podobné možnosti chybějí, končí děti často velkou část léta doma s mobilem nebo počítačem.

Dvouměsíční letní prázdniny jsou natolik zakořeněnou součástí našeho života, že je většina lidí vnímá jako něco přirozeného a neměnného. Formovaly naše vlastní dětství, a tak nám nepřijde zvláštní, že se v létě zpomaluje téměř celá země. Poslanecká sněmovna má prázdniny, divadla mají prázdniny, úřady fungují ve volnějším režimu a všichni tak nějak automaticky přijímáme, že během léta všechno trvá o něco déle.

Tato tradice má hluboké historické kořeny. Marie Terezie ještě školním dekretem z roku 1776 stanovila hlavní prázdniny na období od 21. září do 31. října. Už Josef II. je však o deset let později přesunul na druhou polovinu léta, aby děti mohly pomáhat při zemědělských pracích. A právě z této logiky nakonec vyrostl systém, který v různých podobách přetrval až do dnešních dnů.

V průběhu 19. století se délka prázdnin lišila podle typu školy i regionu. Teprve po vzniku Československa se jejich dnešní podoba postupně ustálila a od roku 1935 platí systém, který s menšími úpravami funguje dodnes.

I u nás se občas objevují návrhy přesunout prázdniny na červen a červenec. Odpůrci oprávněně namítají, že počasí je stále méně předvídatelné a taková změna by mohla přinést více komplikací než užitku.

To ale neznamená, že bychom neměli debatovat o jiných možnostech. Třeba o rotačním systému podobném tomu německému nebo o kratších letních prázdninách doplněných delším volnem během roku. Současný model vznikl v době, kdy děti pomáhaly při žních a většina rodin trávila léto na venkově. Dnes žijeme v úplně jiném světě. Právě proto stojí za to položit si otázku, zda dvouměsíční letní prázdniny jsou opravdu nedotknutelnou tradicí. Možná jsou jen řešením problému, který už dávno neexistuje.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a prodloužíte si život. Díky.