GLOSA LADISLAVA NAGYE | Když už k nám Američané přijedou na Davis Cup, bylo by přece neslušné nutit je hrát na povrchu, který jim nevyhovuje. Čeští tenisté chtěli antuku, soupeřům sedí tvrdý povrch – a tak budeme hrát na tvrdém povrchu. Jsme přece gentlemani. A správný gentleman nechává protivníka vybrat si zbraň.
Z dětských let si ještě živě pamatuji porážku československého týmu v Paraguayi v roce 1983. Silný československý tým krátce po zisku poháru překvapivě prohrál v Asunciónu, a to hlavně proto, že domácí tým zvolil parkety, tedy povrch, na kterém se ve světě dávno nehrálo. Zvolit takto neobvyklý povrch možná ze strany pořadatele úplně sportovní nebylo, nicméně jinak je běžnou praxí, že si domácí tým vybere takový povrch, který mu dává největší šanci.
Proto se také Radek Štěpánek, jeden ze strůjců našich daviscupových úspěchů, právem podivil, proč proti Američanům nenastupujeme na antuce, ale na tvrdém povrchu. Později vyšlo najevo, že naši hráči, Jiří Lehečka i Jakub Menšík, právě na antuce hrát chtěli. A z docela prostého důvodu: proti tak silnému soupeři by se zvýšila jejich šance. Američanům jsou vlastní právě tvrdé kurty, Češi jsou na antuku zvyklí od dětství.
Zároveň prý naši tenisté chtěli – a to je naprosto pochopitelné – hrát v hlavním městě, ve velké hale, kde je podpoří početné publikum. Utkání s Američany totiž bude skutečný tenisový svátek. Ostatně i američtí hráči namítají, že vzhledem ke kvalitě českého týmu se obě mužstva měla potkat až později, ne už ve druhém kole kvalifikace. Je tedy logické, aby se tak významný duel odehrál před co největší domácí kulisou.
A tady začíná česká absurdita. Antukový kurt prý v O2 areně připravit nelze.
Jak nelze?
To je v Česku vůbec pozoruhodné slovo. Zvlášť v zemi, která se tak ráda chlubí zlatými českými ručičkami, schopností improvizovat a poradit si tam, kde si jiní poradit neumějí. Umíme postavit elektrárny, turbíny, lokomotivy, letadla, nemocnice i stadiony. Dokážeme vyměnit ledovou plochu za koncertní pódium a během několika hodin přestavovat haly pro nejrůznější sporty a show. Ale nasypat do haly antuku tak, aby se na ní dal odehrát Davis Cup, je zřejmě úkol za hranicí českého technického génia.
Možná je to opravdu složité. Kvůli nabitému programu O2 areny a začátku hokejové extraligy prý nebylo možné antuku připravit. Výsledek? Češi nedostanou povrch, který chtěli, a Američané dostanou ten, který jim vyhovuje. To je docela vysoká cena za organizační pohodlí.
Jiří Lehečka přitom Radku Štěpánkovi napsal, že antuka byla „varianta číslo jedna“, „jen aby si nemyslel, že jsme tak hloupí“. Nejsme. Jen jsme domácí výhodu nějakým nedopatřením zařídili pro soupeře.
A tak jsme se rozhodli pro řešení vskutku gentlemanské.
Za starých časů míval vyzvaný při souboji právo volby zbraně. Pistole, nebo kord, pane? Byla v tom čest, etiketa a jistá velkorysost vůči člověku, kterého jste se za několik minut chystali zastřelit nebo probodnout.
Jenže Davis Cup není souboj aristokratů za úsvitu. Američané nejsou vzácní hosté, kterým máme ustlat a ráno se zeptat, zda byla matrace dostatečně měkká. Jsou to soupeři. Přijeli nás porazit a my bychom měli chtít totéž.
Od toho také existuje výhoda domácího prostředí. Paraguay proti nám kdysi vytáhla parkety, my jsme zvolili opačný přístup: naši hráči chtěli antuku, která by jim proti Američanům pomohla, soupeři vyhovuje tvrdý povrch – a tak budeme hrát na něm.
To už není výhoda domácího prostředí. To je česká pohostinnost povýšená na soutěžní strategii.
Tenis přitom patří k našim nejúspěšnějším sportům a máme generaci hráčů schopnou měřit se se světovou špičkou. Přesto jim doma nedokážeme připravit povrch, který si přejí. Protože to prý nejde.
Kam se poděly pověstné zlaté české ručičky? Do té doby, než je zase najdeme, můžeme Američanům popřát příjemný pobyt v Praze, dobrou snídani – a hlavně povrch, na kterém se budou cítit skoro jako doma.
Pistoli, nebo kord, pánové?
Vlastně ne. Vy už jste si vybrali.
A ta hala Martiny Sáblíkové pořád také nestojí.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.
