KOMENTÁŘ MICHALA BORSKÉHO I Pražský magistrát dal k dispozici soupis stížností na pražské taxikáře za období, kdy platilo deregulované jízdné. Klasičtí „dročkaři“ měli přitom na dosah absolutní triumf. Vláda jim schválila bič na zahraniční řidiče z platforem v podobě zkoušek z češtiny a místopisu, magistrát k tomu 30. září velkoryse zrušil cenové stropy. Jenže borcům stačilo pouhých 21 dní svobody na to, aby se definitivně střelili do vlastní nohy. Po vlně skandálních stížností, kdy turisté platili za cestu z letiště i deset tisíc korun a za kilometrovou noční jízdu 320 eur, muselo město v panice zatáhnout za záchrannou brzdu a regulaci vrátit.
Měli to tak krásně rozehrané. Byli pouhý krok od triumfálního vítězství, o kterém snili celou dekádu. Tradiční pražští taxikáři, věční bojovníci proti „nekalé konkurenci“ nadnárodních platforem, měli v ruce všechny trumfy. Vláda jim 23. září schválila novelu umožňující zavést povinné zkoušky z češtiny a místopisu – dokonalý, smrtící bič na tisíce Kyrgyzů, Uzbeků a Ukrajinců, kteří pro Uber a Bolt točí volantem s telefonem na skle, město znají jen podle modré čáry v navigaci a z češtiny neovládají ani „dobrý den“. A do toho přišel 30. září zázrak: pražský magistrát po letech zrušil regulaci cen. Volný trh! Svoboda podnikání! Možnost ukázat, že kvalitní řemeslo a profesionální služba s dispečinkem si zaslouží férovou odměnu.
Trvalo to přesně jednadvacet dní. Tři týdny. Tolik stačilo k tomu, aby se „tradiční cech“ předvedl v celé své historické nahotě. Dvacátého prvního října primátor a radní vyhlásili cenový výměr č. 3/2026, kterým cenové stropy v panice vrátili. Důvod? Magistrát zavalila lavina stížností, které nepůsobí jako podnikání v srdci Evropy, ale jako loupežné přepadení za bílého dne.
Deset tisíc za jízdu a 300 metrů za patnáct stovek
Magistrátní tabulka stížností za oněch deregulovaných 21 dní je fascinující čtení. Je to přehlídka bezuzdné chamtivosti a dravého lovu na „kavky“, které jsou mimo jiné lstivě loveny prostřednictvím zavádějících transparentů přímo v příletové hale pražského letiště. Přes sedmdesát podvedených lidí mělo čas, odvahu a nervy podat oficiální podnět. Kolik stovek dalších cizinců prostě jen v šoku zaplatilo a odjelo s pocitem, že navštívili zemi zlodějů, nikdo nespočítá.
Podívejme se na ty klenoty:
- Záznam číslo 44: trasa neuvedena, cena 9 955 Kč.
- Smetanovo nábřeží na letiště: 7 554 Kč.
- Letiště do hotelu Grandior na Florenci: 6 944 Kč.
- Z Malostranského náměstí k terminálu: 5 469 Kč.
A korunu všemu nasazují noční rita pro zpitomělé cizince: odvoz z klubu Duplex k Nemocnici Na Františku (trasa dlouhá necelý kilometr a půl, volným krokem deset minut) vyšel nebohého turistu na 320 eur. Tedy bezmála osm tisíc korun! Z baru Nebe do hotelu Olympik: 205 eur. Ze Staromáku k restauraci U Glaubiců přes řeku: rovných 100 eur. A pro tuzemce? Přejezd ze Staroměstského náměstí do hotelu Metropol na Národní třídě – vzdálenost, kterou přejdete za čtyři minuty – si taxikář nacenil na lidových 1 500 Kč.
Jak to lakonicky shrnul mluvčí magistrátu Vít Hofmann: „Samotné působení tržních mechanismů nezajišťuje dostatečnou ochranu zákazníků před účtováním nepřiměřeně vysokých cen. Opětovné stanovení maximálních cen je tak odůvodněným opatřením ve veřejném zájmu, které bylo nezbytné přijmout bez zbytečného odkladu.“
My nejsme jako oni!
Reakce dotčených zájmových spolků by byla k smíchu, kdyby nebyla k pláči. Vyjádření Štěpána Hradečného z Komory provozovatelů taxislužby na jejím facebookovém profilu je ryzí manifest ublíženého alibismu. Podle něj Uber a Bolt od svého vzniku okradly republiku o „stovky miliard korun“, což by prý „zalepilo celý plánovaný schodek státního rozpočtu“.
Lobbista Tomáš Prouza chce podle Hradečného levné taxi, a proto prý v Praze vzniknou noční vyloučené zóny a no-go čtvrti jako na předměstí Paříže. A korunu tomu nasadil apelem na Milion chvilek pro demokracii, ať jdou raději protestovat proti americkým aplikacím.
A pak přijde oficiální stanovisko Komory k návratu regulace: byl to prý „bezprecedentní zásah do svobodné cenotvorby“, trh fungoval skvěle a za všechno může „pan Demeter a jeho bezohlední řidiči, kteří účtovali absurdních 450 Kč za kilometr a zničili naši roční práci“.
Fascinující. Celé roky posloucháme, jak je pražský taxikář elitní profese, která trpí pod diktátem nadnárodního kapitálu a neschopných úředníků. A když se jim konečně otevře prostor ukázat, jak má vypadat prémiová, svobodná a férová služba pro 21. století, ukáže se, že jejich „cech“ nedokáže uhlídat ani partu veksláků, kteří na letišti bezostyšně oberou každého, kdo neumí plynule česky.
Před pár dny to na sociálních sítích přesně popsala jedna z cestujících: Potřebovala z letiště na nádraží Libeň stihnout vlak. Zeptala se stojícího oficiálního vozu s českým řidičem, kolik by to zhruba stálo. Řidič na ni koukl, pochopil, že mluví česky, takže ji neoškube o čtyři tisíce, a s ledovým klidem odsekl, že „neví, kde nádraží Libeň je“. Když se zeptala, jestli to myslí vážně, pan naháněč z chodníku ji bez okolků vykázal, že „zdržuje kšeft“. Chtěli obsadit auto cizincem. Viz diskuse pod tímto příspěvkem.
Zlatý Uzbek s navigací
Ano, platformy typu Bolt a Uber mají gigantické mouchy. Jezdí pro ně lidé, kteří v Praze žijí čtrnáct dní, neumí ani slovo česky, jejich řidičské návyky z Taškentu či Biškeku občas hraničí s pokusem o obecné ohrožení a zrušení zkoušek z místopisu v roce 2020 byla nepochybně chyba, která městské dopravě neprospěla.
Jenže víte co? Když si objednám Uber nebo Bolt, vidím na displeji jasnou cenu předem. Vteřinu po kliknutí vím, že za cestu z Letné na letiště zaplatím 420 korun. Když řidič špatně odbočí, aplikace to přepočítá, peníze se strhnou z karty a nikdo po mně na konci nevymáhá tři stovky v eurech v hotovosti, aniž by vydal účtenku. Ten kluk za volantem sice neumí česky, ale tiše jede, kam potřebuji. Víc po něm nechci.
A teď si to srovnejte s alternativou, kterou nám tu léta nabízejí hrdí držitelé žlutých svítilen. Vyžraný padesátník v teplácích, kterému z palubky visí dřevěný křížek, z reproduktorů duní dezinformační podcast nebo normalizační popík a který vás ještě před sjezdem na Evropskou stihne bez vyzvání poučit o tom, že za drahou naftu může bývalá vláda, v Kyjevě vládnou ještěři a on sám by to v téhle zemi do týdne srovnal do latě. A v cíli vám s bezelstným úsměvem řekne o patnáct stovek za pět kilometrů.
Tradiční taxikáři se teď zase budou soudit, sepisovat petice a žalovat magistrát za znovuzavedení cenových stropů. Budou brečet v médiích, jak jim stát ubližuje a jak je ničí korporace.
Pravda je ale mnohem prostší a bolavější. Trh jim dal na 21 dní absolutní volnost. A oni za ty tři týdny stihli jediné: potvrdit každé negativní klišé, které se o nich od devadesátých let traduje. Dokázali, že jakmile nad nimi nevisí úřednický karabáč, okamžitě se vrací do éry devadesátkových „turbo taxíků“.
Takže sorry jako. Pokud je volbou mezi zmateným, ale slušným Uzbekem či Indem, kterému musím rukama nohama ukázat, kudy se jede ke mně domu, a arogantním tuzemským šmelinářem, který bez mrknutí oka natáhne španělskou studentku o 320 eur za kilometrovou jízdu ke špitálu, já mám vybráno.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a pojedete s námi na výlet do českého Balkánu. Díky moc.
