GLOSA VOJTĚCHA KRISTENA | Poslední průzkumy jasně ukazují, že voličům SPD vadí nedoručené sliby, jsou nespokojení s vládní politikou a od strany odcházejí. Vedení strany to řeší a přichází s novou strategií. Jenže ta se bude prosazovat těžko. Strana totiž žije z kulturních válek a rozdělování společnosti – a takový „program“ se z vládního angažmá dělá o dost obtížněji, než z pohodlí opozičních lavic.
Deset měsíců od vstupu do vlády se SPD naklání nad politickou propastí. Nedávné komunální a senátní volby pro ni skončily naprostým debaklem – strana přišla o dvě třetiny zastupitelů a nezískala jediný senátní mandát. K tomu se přidává setrvalý pokles preferencí a nespokojenost vlastních voličů s vládním angažmá.
Na přelomu týdne postupně vyšly tři předvolební průzkumy a všechny ukazují, jak SPD přichází o voliče. Strana, která se ještě loni v létě pohybovala pohodlně nad 15 procenty je dnes na poloviční až třetinové podpoře. Společnost NMS Research ve své poslední zprávě dokonce píše, že „vstup SPD do Sněmovny nelze považovat za jistý.“
Důvody jsou nasnadě. SPD nedokázala doručit žádný z klíčových předvolebních slibů. Od zrušení Green Dealu a zrušení kontraktu na letouny F-35, přes ukončení muniční iniciativy či nulové daně z příjmu pro mladé až po referendum o vystoupení z EU a NATO. A jak by taky sliby mohla plnit, když si její ministry-nestraníky sám nadiktoval premiér Andrej Babiš.
Nelze se divit, že voliči SPD vládě příliš netleskají. „Spokojenost u SPD na 65 procentech ukazuje, že významné části jejich voličů se jejich působení ve vládě nelíbí,“ komentuje současný stav politolog Michal Malý.
Tomio Okamura o víkendu praštil do stolu a na stranickém grémiu formuloval pro SPD novou strategii. Ta počítá s větší vládní ofenzívou.
„Máme být razantnější vůči ANO při prosazování našich témat. A naopak, když se prosazují ve vládě témata, která nejsou v souladu s naším programem, tak se máme hlasitěji vymezit,“ burcuje šéf SPD Okamura. Chce být víc vidět, mít lepší marketing, ukazovat práci ministrů.
Jenže to nepomůže. SPD totiž ve svém jádru nestojí na standardním politickém programu. Stojí na vyvolávání a udržování kulturních válek a rozdmýchávání nenávisti. Proti Ukrajině, proti veřejnoprávním médiím, proti komukoliv se to zrovna hodí. Takový „program“ může fungovat – a ve volbách taky fungoval – ve chvíli kdy jej prosazuje protestní strana z opozice. Jenže když jde o vládní stranu, pravidla hry se mění.
Volič už od SPD neočekává jenom to, že mu bude ukazovat (domnělé) nepřátele. Chce taky, aby doručovala sliby a řešila jeho problémy. Proto taky SPD volili. Jenže Okamura má pramalý zájem na tom cokoliv doručovat a řešit. Jednak jsou jeho sliby (od zrušení Green Dealu až po vyrovnaný rozpočet) politicky nereálné, jednak potřebuje udržovat celospolečenský konflikt.
SPD se tak vstupem do vlády dostala do pasti. Teď sice kolem sebe bude co nejvíc kopat a přitahovat pozornost – a na armádě už destruktivní vliv strany bohužel vidíme –, ale k větším preferencím si v důsledku stejně nepomůže. Nakonec bude mít jenom dvě možnosti. Buď si na Andreji Babišovi vydupat razantní politkcké ústupky a doručit voličům nějaké reálné sliby. Anebo je čeká stejný osud, jako všechny dosavadní koaliční partnery Andreje Babiše. Na okraji politické mapy – a hluboko pod pětiprocentní hranicí.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ mezi své oblíbené zdroje na Google Zprávách a dozvíte se, co mělo zůstat trvale skryto. Díky moc!
