Evropa jako líný kontinent? Čísla ukazují opak, Američané přestávají pracovat

Američané se už léta rádi ujišťují, že jejich ekonomika je „nejodolnější na světě“. Wall Street opakuje mantru o rekordních ziscích technologických firem, o síle dolaru a o tom, že Spojené státy jsou „silnější než kdykoli předtím“. Jenže za tímto sebevědomým nátěrem se skrývá problém, který je mnohem vážnější než jakýkoli výkyv inflace či rozpočtového deficitu.

Američané totiž přestávají pracovat. Míra zapojení na trhu práce klesla na 62,5 %, což je nejnižší úroveň za posledních padesát let mimo covid. Trend navíc pokračuje. Americká pracovní síla se zmenšuje způsobem, který je pro ekonomiku, politiku i geopolitické postavení USA potenciálně devastující.

Zatím se Spojené státy uklidňují tím, že „to přejde“. Ve veřejné debatě převládá uklidňující tón. Média opakují, že nízká participace je „pozůstatek pandemie“, jako by covid byl univerzálním vysvětlením pro všechny strukturální problémy. Jenže když se člověk podívá na data, zjistí, že tato pohodlná mantra už dávno neplatí. Pokles pracovní síly nezačal v roce 2020, ale mnohem dřív. Pandemie ho pouze urychlila a zviditelnila.

Americká společnost se mění hlubším způsobem: práce ztrácí svou roli nejen jako zdroj obživy, ale i jako součást identity, společenského statusu a životního směřování. Jak popisuje třeba CNBC, Spojené státy ztrácejí pracovní energii, která byla po generace základem jejich ekonomického modelu. A to je problém, který se nedá vyřešit tiskem peněz, dotacemi ani politickými proklamacemi o „nejodolnější ekonomice světa“.

Míra participace je totiž jedním z nejdůležitějších ukazatelů ekonomického zdraví. USA se tradičně chlubily vysokou participací, flexibilním trhem práce a kulturou, která oceňuje výkon. Jenže tato kultura se začíná drolit. Muži ve věku 25–54 let, tedy jádro pracovní síly, odcházejí z trhu práce rychleji než kdykoli od sedmdesátých let. Jejich participace klesla z 96 % v roce 1960 na dnešních 89 %. To je propad, který by v jakékoli jiné zemi vyvolal paniku. V USA pod vedením Trumpa zatím vláda nic nedělá.

Zajímavá jsou i data u mladších Američanů – odkládají vstup na trh práce. Podíl lidí ve věku 20–24 let, kteří nejsou ani v práci, ani ve škole, vzrostl na 14 procent. A naopak starší generace odchází do předčasného důchodu. Po pandemii odešlo do důchodu o tři miliony lidí více, než se očekávalo.

Počet Američanů pobírajících invalidní dávky překročil devět milionů. Ženy se potýkají s nedostatečnou dostupností péče o děti. A zdravotní stav populace se zhoršuje. Podle amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (Centers for Disease Control and Prevention) má dnes 27 % Američanů diagnostikovanou úzkost nebo depresi. To je nejvyšší číslo v historii země.

Evropa si na podobné iluze nehraje. EU má sice své vlastní problémy, ale míra participace je v průměru vyšší než v USA a dlouhodobě roste. Evropské státy navíc investují do rekvalifikací, rodičovské podpory a zdravotní prevence – tedy přesně do oblastí, které Amerika dlouhodobě zanedbává.

Je paradoxní, že kontinent, který Američané často označují za „přeregulovaný a líný“, dokáže udržet více lidí v práci než země, která se chlubí svou dynamikou. A geopoliticky je to ještě zajímavější: Evropa, kterou Washington rád poučuje o „nedostatečné konkurenceschopnosti“, dnes vykazuje stabilnější pracovní základnu než Spojené státy, které se považují za motor západního světa.

Právě Amerikou tolik vysmívaný sociální systém nakonec drží evropskou pracovní sílu nad vodou. Německo, Nizozemsko či skandinávské země už před lety začaly řešit pokles motivace pracovat investicemi do flexibilních pracovních režimů, duševního zdraví a péče o děti. USA mezitím zůstaly jedinou vyspělou zemí bez povinné (federální) placené rodičovské dovolené.

Zdravotní stav Evropanů je v průměru lepší než v USA. Obezita v EU dosahuje zhruba 17 %, zatímco v USA je to 42 %. Epidemie opioidů je americký fenomén, který nemá evropskou obdobu. A evropské zdravotnictví je také dostupnější, což znamená méně lidí, kteří kvůli chronickým nemocem vypadnou z trhu práce.

Američané si rádi myslí, že jejich systém je efektivnější, ale čísla ukazují pravý opak. A geopoliticky to má jasný dopad: Evropa má zdravější populaci, která je schopná pracovat déle, zatímco USA čelí civilizačnímu úpadku, který se promítá do jejich schopnosti konkurovat Číně i Indii.

Nabízí se otázka, zda má na úbytek pracovní síly vliv současná administrativa. Odpověď zní: ano, ale jinak, než si mnozí myslí. Vláda se soustředí na krátkodobé stimuly, dotace a průmyslové programy. Jenže úbytek pracovní síly je strukturální problém, který vyžaduje reformu zdravotnictví, vzdělávání, imigrační politiky a sociálního systému. Nic z toho se neděje.

Spojené státy jsou dnes politicky rozdělené tak, že jakákoli reforma je prakticky nemožná. Každý návrh je okamžitě označen za „socialismus“ nebo „neoliberalismus“. Výsledek? Paralýza. Ideologická válka mezi „svobodou“ a „sociálním státem“ dnes brání řešení problémů, které Evropa už dávno pochopila jako nevyhnutelné.

Ekonomika roste díky práci. Když lidé nepracují, ekonomika roste pomaleji. Podle amerického Kongresového rozpočtového úřadu (CBO) může pokles pracovní síly snížit růst HDP o 0,3–0,5 % ročně. Spojené státy se tak ocitají v situaci, kdy jejich konkurenti mají demografickou výhodu nebo Čína (zatím) disponuje obrovskou pracovní sílou. Indie se zase může „spolehnout“ na mládí své populace.

Pokud USA nedokážou přilákat nebo vychovat dostatek kvalifikovaných pracovníků, jejich technologická dominance může začít erodovat. Čína investuje do vzdělání a technologií tempem, které USA nedokážou držet, pokud budou dál ztrácet pracovní sílu. Indie má demografickou výhodu, kterou může přetavit v technologickou sílu. Evropa má stabilnější pracovní základnu a investuje do digitalizace. Spojené státy se ocitají v situaci, kdy jejich konkurenti mají nejen více lidí, ale i jasnější strategii.

Pokud se trend nezastaví, Spojené státy čeká několik zásadních změn: růst mezd kvůli nedostatku pracovníků, růst cen kvůli nižší produktivitě, růst dluhu kvůli vyšším sociálním výdajům, růst politické nestability kvůli ekonomickému tlaku na střední třídu a růst závislosti na imigraci, kterou ale současná politika blokuje. Amerika se tak může ocitnout v paradoxní situaci: bude potřebovat více imigrantů než kdykoli předtím, ale politicky bude méně ochotná je přijímat.

Úbytek pracovní síly není jen ekonomický problém. Je to civilizační problém. Ukazuje, že americká společnost ztrácí energii, motivaci a víru v budoucnost. A to je mnohem vážnější než jakákoli recese. Spojené státy se dlouho chlubily tím, že jsou „zemí neomezených možností“. Jenže možností je méně, než se zdá. A pokud se Amerika nevrátí k základům – práci, vzdělání, inovacím a otevřenosti – může se stát, že její ekonomická dominance nebude trvat věčně. Evropané to, doufejme, pochopili. Američané zatím ne.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.