KOMENTÁŘ PAVLA HLAVÁČKA | Donald Trump opět udělil milost. Tentokrát motoristům obcházejícím emisní normy. A definitivně tak povýšil loajalitu nad americké zákony a udělal z prezidentských milostí politický byznys bez zábran. Namísto nápravy justičních omylů omilostňuje kumpány, podvodníky drancující životní prostředí a stovky radikálů, kteří útočili na Kapitol. Co se dá z jeho „pardonů“ usuzovat?
Donald Trump znovu ukázal, že jeho pojetí prezidentské moci je jiné než u většiny jeho předchůdců. Nejde o styl, rétoriku ani o politické priority. Pro Trumpa je základní měnou loajalita. A když ji někdo projeví, dostane odměnu. Když ji neprojeví, je odepsaný. Všechno ostatní – zákony, normy, tradice, instituce – jde stranou.
Nejnovějším příkladem je jeho rozhodnutí omilostnit devět lidí odsouzených za porušení Zákona o čistém ovzduší (Clean Air Act), tedy federálního zákona, který reguluje emise z motorových vozidel. Tito lidé se dopustili úprav nákladních aut tak, aby obešli emisní systémy, nebo prodávali tzv. defeat devices – zařízení, která umožňují vypnout či obejít kontrolu emisí. V praxi to znamená jediné: auta vypouštějí do ovzduší mnohem víc škodlivin, než dovoluje zákon.
A nejde o drobnost. EPA uvádí, že odstranění emisních systémů může zvýšit emise oxidů dusíku až o 300–400 %, pevné částice až o 800 % a uhlovodíky o 200 %. V USA se podle odhadů EPA pohybuje na silnicích více než 550 000 vozidel s nelegálně upravenými emisními systémy. To není okrajový problém. To je systémová sabotáž regulace, která má chránit veřejné zdraví.
Trump to prezentuje jako „úlevu od zbytečných regulací“. Jako pomoc obyčejným Američanům, kteří se prý stali obětí přehnané byrokracie. Jako gesto spravedlnosti. Jenže když se podíváme blíž, zjistíme, že jde o další dílek v mozaice Trumpovy omilostňovací politiky – politiky, která má s tradičním pojetím prezidentské milosti společného jen velmi málo.
Milost jako politická motivace
Prezidentská milost je v americkém systému výjimečný nástroj. Má sloužit k nápravě nespravedlnosti, k odčinění chyb justice, k řešení situací, kdy zákon dopadl příliš tvrdě. Je to nástroj, který se používá střídmě, s velkou opatrností a s vědomím, že jde o zásah do soudního systému. Trump však tento nástroj používá jinak. Ne jako korekci systému, ale jako politickou odměnu. Jeho pardony mají společný vzorec: omilostňuje ty, kteří se mu hodí, kteří se mu líbí, kteří mu vyjadřují podporu, nebo kteří zapadají do jeho narativu o „obětech systému“.
A porušení Clean Air Act jsou nyní dalším typickým příkladem. Nejde o politické vězně. Nejde o lidi, kteří byli nespravedlivě odsouzeni. Nejde o whistleblowery. Jde o podnikatele a mechaniky, kteří vědomě obcházeli federální zákon, protože jim to vydělávalo peníze. A Trump je omilostnil, protože se mu hodí do příběhu o „obyčejných Američanech šikanovaných vládou“. Jednoduché, účinné a politicky výhodné. A hlavně: je to investice do loajality, která se mu může kdykoli hodit.
Abychom pochopili, jak velká je to investice, stačí se podívat na čísla. Trump během svého prvního prezidentského období udělil 237 milostí a zmírnění trestů – více než dvojnásobek toho, co udělil George W. Bush během dvou období. A co je důležitější: podle analýzy NYU Law School bylo více než 80 % těchto milostí uděleno lidem, kteří měli osobní nebo politické vazby na Trumpa, jeho rodinu nebo jeho nejbližší poradce. To není náhoda. To je vzorec.
Útok na Kapitol jako test loajality
Jenže to není jediný případ. Trump už dříve omilostnil lidi odsouzené za korupci, za podvody, za lhaní Kongresu, za porušení volebních zákonů. Během svého druhého mandátu do letošního června rozdal na 1700 milostí, zhruba 1400 bylo pro ty, kteří 6. ledna 2021 zaútočili na budovu Kongresu.
Z toho více než 850 bylo odsouzeno. A více než 350 dostalo tresty odnětí svobody. To nejsou drobné přestupky. To je největší trestní akce proti politickému násilí v moderní historii USA. A Trump se rozhodl některé z těchto lidí omilostnit. Včetně bývalého právníka Rudyho Giulianiho, nebo personálního šéfa Bílého domu Marka Meadowse.
Dal milosti lidem, kteří se podíleli na útoku, jenž byl pokusem narušit ústavní proces. Byl to útok na demokratické instituce.
Ještě horší je, že podle průzkumu Pew Research z roku 2024 si 28 % republikánských voličů myslí, že útok na Kapitol byl „ospravedlnitelný“. A 52 % si myslí, že lidé odsouzení za účast na útoku byli „potrestáni příliš tvrdě“. Trump tyto nálady nejen využívá – on je aktivně posiluje. A když omilostní některé z těch, kteří se útoku účastnili, normalizuje tím představu, že politické násilí je legitimní forma politického projevu.
Trumpův vzorec: já na prvním místě
Trumpova politika má jednu konstantu: Trump je na prvním místě. Jeho zájmy, jeho moc, jeho obraz, jeho loajalisté. Všechno ostatní je druhotné. Omilostnění porušovatelů Clean Air Act je jen další ukázkou.
Trump používá prezidentskou milost jako politickou odměnu. Jako nástroj k posilování vlastní moci. Jako způsob, jak odměnit loajalitu. A jako prostředek k normalizaci chování, které by mělo být v demokracii nepřijatelné. Ať už bude americká politika v dalších letech jakákoli, jedno je jisté: Trump ukázal, že prezidentská milost může být zbraní. A že když se tato zbraň používá bez omezení, může mít dlouhodobé důsledky.
A to je možná největší problém. Ne to, že Trump omilostnil devět lidí, kteří obcházeli emisní zákony. Ale to, že ukázal, že prezidentská milost může být politickým nástrojem. Nástrojem, který odměňuje loajalitu. Nástrojem, který posiluje moc prezidenta na úkor institucí. Nástrojem, který mění pravidla hry.
🔥🗞️ A než se změní vše, přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
