Vláda rozdává, školy zase ostrouhaly. Je snad Plaga naivní?

Český vzdělávací systém na tom není dobře a v dohledné době na tom nebude lépe. Jak včera upozornil kolega Martin Schmarcz, pro stávající vládu vzdělání rozhodně není prioritou. Vzletná slova jsou jedna věc, čísla druhá. A ta čísla mluví jasně.

Jedním z problémů je, že Česku chybějí učitelé, a to zejména učitelé náležitě kvalifikovaní a schopní. I renomované střední školy v regionech jsou tak nuceny nabírat absolventy, kteří dokonale nesplňují kvalifikační požadavky. Po učitelích je hlad. Ostatně můžu to potvrdit z vlastní zkušenosti: když jsme minulý týden měli na Filozofické fakultě v Českých Budějovicích státnice pro učitelský obor, všichni naši angličtináři už měli místa.

Tito naši absolventi, kteří úspěšně získali magisterský titul a kvalifikaci učitele pro střední školy, se na studium učitelství před pěti lety přihlásili, protože v zaměstnání viděli perspektivu. Tehdy platy učitelů – i díky současnému ministrovi, tuto zásluhu je mu třeba přičíst – výrazně vzrostly.

Jenže hned pak reálná učitelská mzda klesala a poptávka po studiu tento pokles logicky kopírovala. Je to prosté, milý Watsone. Pro jistotu si to ale zopakujme ještě jednou: počet kvalifikovaných – a kvalitních – absolventů se nezajistí tak, že si je vláda u školy „objedná“, ale že vytvoří takové podmínky, které budou mladé lidi motivovat.

To se teď neděje. Když se počítalo, že rozpočet bude 300 miliard, mluvilo se o tom, že stále chybí nějakých padesát. Teď školství nedostalo ani tu původní sumu. Robert Plaga mluví o příslibu, že v příštích letech rozpočet jeho kapitoly poroste. Nicméně pokud věří, že rozpočet poroste v letech, kdy jsou slibovány škrty, když klesl v době rekordního schodku, tak je pozoruhodně naivní.

Spíše se zdá, že plní roli jakéhosi „kluka z plakátu“, který má slibovat a konejšit: priority této vlády, jak postřehl ve zmiňovaném článku Martin Schmarcz, jsou totiž někde jinde: o vzdělané lidi nestojí. S tím mimochodem souvisí i to, že nejvíce budou ořezány vysoké školy a výzkum.

Ve světle těchto dat jsou diskuse o obsahu a formátu výuky vcelku bezpředmětné. I sebelepší a sebeambicióznější program je k ničemu, pokud ho neučí kvalitní učitelé. A kvalitní učitelé do škol nepůjdou, pokud nebudou dobře zaplaceni. Zde je třeba ale ministru Plagovi přiznat jedno plus: zrušení povinné výuky angličtiny od první třídy byl rozumný krok. Jak moc byl rozumný, to se ještě ukáže. Někteří Plagovi političtí oponenti se na sociálních sítích nechávali slyšet, že přece nedostatek učitelů nemůže být důvod. Může. Naopak, je to důvod vážný a legitimní. A předchozí vláda má na tomto stavu lví podíl.

Třeba o potřebě kvalitní jazykové výuky se mluví dlouho. Zakladatel Scio Ondřej Štefl kdysi sice prohlásil, že v době dokonalého strojového překladu nebude znalost cizích jazyků potřeba, ale to byl okrajový názor. Většina se shoduje na tom, že pro profesní uplatnění je jazyková znalost obrovskou výhodou.

Nicméně nenamlouvejme si, že kvalita jazykové výuky je v naší zemi bůhvíjaká – a to ani v případě tolik protežované angličtiny. Hlavní problém je přitom nasnadě: nedostatek kvalitních učitelů. V případě jazykářů asi ne takový jako v případě dobrých učitelů matematiky a přírodních věd, přesto to problém je.

Zrovna u angličtiny, která se učí nejvíce, tento problém není úplně patrný. Znalost angličtiny mezi českými studenty – pokud počítáme absolventy středních škol – není špatná a v posledních letech rostla. Opět mohu posloužit vlastní zkušeností. Když srovnám jazykové znalosti lidí, kteří se k nám na Filozofickou fakultu do Budějovic hlásí na studium anglistiky, před deseti lety a nyní, vidím značný rozdíl. Jistě, je to určitá specifická skupina, ale jako vzorek poslouží. Navíc stejné zkušenosti mají kolegové z jiných oborů a jiných vysokých škol.

Nicméně možná není od věci se zamyslet nad tím, zda rostoucí znalosti anglického jazyka jsou skutečně jen zásluhou našeho vzdělávacího systému. Nemá smysl si totiž zastírat, že velkou měrou se na dobré znalosti angličtiny podílejí moderní technologie a prakticky obrovský bezplatný nebo velmi levný objem mediálního obsahu v angličtině. Netflix a sociální sítě udělaly pro angličtinářské kompetence našich dětí možná víc než školy.

Jenže stejně tak je možné, že s tím, jak mediální platformy používají automatický překlad pro titulkování úplně všude, tato výhoda pro učení se jazyku zmizí. Jistě, řada dnešních mladých uživatelů titulky nesnáší; jenže ti vyrůstali v době překladového nedostatku. Pokud vyrostou na tom, že titulky jsou běžnou součástí mediálního obsahu, je otázka, co to udělá s jejich motivací učit se anglicky.

Podstatně hůře jsou na tom ale další jazyky, a vlastně celá soustava jejich výuky a možností volby. Řada kolegů z pedagogické branže i z byznysu si stěžuje, že třeba studenti němčiny toho po čtyřech letech studia jazyka umějí žalostně málo. A přitom právě vzhledem k naší historii, dlouhé hranici s německými oblastmi i obchodními příležitostmi by znalost němčiny minimálně jako druhého jazyka byla vítaná a potřebná. Zejména v některých krajích.

Malý zájem o němčinu (a malý počet učitelů tohoto jazyka) stojí v ostrém kontrastu s oblibou španělštiny. Je to pozoruhodné zejména vzhledem ke geografické vzdálenosti. Umět španělsky je jistě fajn, nejenom kvůli dovolené, nicméně pokud školy nabízejí druhé jazyky, neměla by španělština převažovat nad němčinou. Prostě a jednoduše, že to z mnoha důvodů nedává smysl. Poptávka je v tomto ohledu irelevantní.

Naopak z nabídky škol, i těch humanitně orientovaných, ve velkém mizí latina. Je to škoda nejen kulturně, ale překvapivě i prakticky. Studovat mrtvý jazyk totiž má smysl a je to užitečné – už jen pro pochopení struktur jazyka obecně. Právě toto pochopení – které moderní výuka živých jazyků úplně nenabízí – umožňuje rychlé a snadné osvojení jiných jazyků a možná i zpětně jazyka mateřského. A ani na takové věci by neměl ministr zapomínat, když jedná o rozpočtu. 

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.