Dluh, daně, výdaje, jak se to rýmuje? To je hádanka, která hledá „rozpočtodárce“

Slogan „Zdravé veřejné finance“ zní jako zaklínadlo. Navíc nyní jsme jinde a „zreálňujeme rozpočet“. Což je eufemismus, který neznamená nic jiného než kletbu ministryně financí: „Zadlužím vás, až zčernáte!“ Kdo je z té magie moudrý? Ale i když je materie veřejných financí složitá a rozpočtování rozumí jen pár lidí, v globálu nám k pochopení postačí jednoduchá aritmetika.

I dítě ví, že výdaje nemohou být dlouhodobě vyšší než příjmy, jinak se tatínek s maminkou dostanou do exekuce. Když jsou ale (nejen jeho) rodiče tak hloupí, že si volí vlády, které se chovají dle divné sofistiky, že dluhy státu se nikdy neplatí, skončí celý národ v bankrotu. Malér začíná už tehdy, když mají ať už domácnost či kabinet příliš vysoké závazky v poměru k výdělkům.

Když 96 korun z každé stovky výplaty rovnou dáte do obálky „nutné výdaje“ - za nájem, energie, jídlo… pak benzín a údržba vozu, kupóny MHD a ošacení už vás dostanou do mínusu. Čili si půjčujete na běžný provoz. Na „investice“, do lepšího bydlení či vzdělání, už nezbývá. A s úvěry na dovolenou, obědy a večeře v restauraci, či na dárky, zbankrotujete raz dva.

Obdobně je na tom náš stát. Momentálně mandatorní a kvazimandatorní výdaje „požerou“ právě oněch 96 procent všech příjmů. Neboli z dvou bilionů zbude pouhých osmdesát miliard (nyní dostává rozpočet o něco více, 2,1 bilionu, ale pro jednoduchost nechme kulaté číslo). Zbytek je fuč, ještě než se ministryně financí posadí za pracovní stůl a začne úřadovat (či čarovat?)…

Vláda si se zhruba 80 miliardami zdaleka nevystačí a padáme do dluhové pasti. První otázka zní: co pro ozdravení udělat jako první? Modří už vědí. Osekat výdaje. Což udělal Miroslav Kalousek. Po jeho léčebné kúře měl kabinetu k rozdělení nikoli čtyři procenta, ale kolem dvaceti procent příjmů. Tedy pětkrát více. Dokonce i Babiš se Schillerovou by za těchto podmínek měli vyrovnaný budget.

Jsou to jednoduché počty. Pětina z 2000 miliard je 400 miliard, tedy o 320 miliard více, než zbývá k utracení dnes (pořád jde o modelový výpočet), čímž by byl pokryt plánovaný schodek ve výši 310 miliard. Tedy hypoteticky, pokud by koalice ANO, SPD a Motoristů nevyužila příznivější podmínky k většímu rozhazování (což právě ona zmíněná dvojice předvedla v letech 2019-2021).

První úkol: dostat povinné výdaje pod kontrolu, aby opět tvořily 80 procent příjmů (a ne 96 procent). Tohle je vysvětlení velkého přebytku za Sobotkovy vlády v roce 2016: Kalousek jí odkázal takto nastavené rozpočtové parametry. Podstata onoho „triku“ je jednoduchá. Peníze, jimiž stát nemrhá, nikde nechybí. Nebo snad tehdy lidé umírali hlady na ulicích a důchodci vybírali popelnice?

Když to převedeme na situaci v rodině, odpovídá to lépe nastavenému hospodaření, kdy vám z 50 tisíc čistých příjmů nezbývá hubených 2000 Kč, ale 10000 korun - s čímž už se dá vyžít. V případě České republiky rovněž. Problém je, že i při hodně přísných škrtech, které před patnácti lety mnozí kritizovali, nám bude chybět 1,5 procenta HDP kvůli zrušení superhrubé mzdy.

Tento krok připravil vládu o šest procent příjmů (aktuálně přes 120 miliard) a je to také náhodou přesně tolik, kolik máme do roku 2035 přidat armádě, abychom se dostali z dvou na tři a půl procenta HDP. Kromě toho bychom měli více investovat, zejména do vzdělání, vývoje a inovací. Je tak třeba, aby i pravice otevřeně říkala, že vedle škrtů musíme o jedno či dvě procenta zvýšit složenou daňovou kvótu.

Nebo musíme šetřit ještě brutálněji než Kalousek. Což si umím představit já, sotva však většina voličů. O zvyšování daní se ovšem bavme až po snížení výdajů. A hlavně nevěřme ulhané vládě, že nás „zachrání“ prohlubováním dluhů - jako baron Prášil, který se vytáhl z bažiny za vlastní vlasy. Zvláště když si kabinet půjčuje i na běžnou spotřebu (jako ona nerozumná rodina).

Ještě je tu jedna možnost, jak ukončit schodky. Využít růst a rozdávat pomaleji, než se zvedají příjmy. Kdyby se od roku 2016 valorizovaly výdaje jen o inflaci (tedy reálně zůstávaly stejné), pak by letos činily 1900 miliard, nikoli 2428 miliard a místo deficitu 310 miliard bychom byli v přebytku 218 miliard. Jasně, sci-fi, ale i kdybychom ušetřili jen polovinu té částky, stálo by to za to.

Recept na vyrovnaný rozpočet je jednoduchý: víc makat, méně utrácet, spořit v lepších časech. Řiďme se takto nastaveným kompasem a najdeme cestu k lepší budoucnosti snadno. To se však nesmíme nechat vést někým, kdo vlastní deficit 4,1 procenta HDP vykazuje jako 2,8 procenta HDP. To pak rovnou úřad, který plodí taková hausnumera, přejmenujme na „Ministerstvo čar a kouzel“.

Místo „čarodějů druhé kategorie“ chtějme „rozpočtodárce“, kteří přinesou pravdu, realistická řešení a ideálně prosadí právo občanů na vyrovnané hospodaření státu do ústavy. Kde se schovávají?

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.