KOMENTÁŘ JANA MALINY | Američané na Blízkém východě nekrvácejí jen kvůli íránským raketám. Ve skutečnosti dnes Spojené státy čelí vysoce koordinované alianci. Osa agresorů v čele s Ruskem a Čínou drží íránský režim při životě, dodává mu satelitní data, taktické zkušenosti z Ukrajiny a chemikálie, čímž radikálně mění celou architekturu asymetrické války.
Detailní demaskování toho, jak přesně tato nová temná aliance funguje a jak zatahuje Západ do existenční pasti, vychází z dlouholetého výzkumu uznávaného bezpečnostního experta Bradleyho Bowmana. Ten působí jako vedoucí ředitel Centra pro vojenskou a politickou moc při respektovaném washingtonském think-tanku Foundation for Defense of Democracies (FDD).
Až dosud mnozí západní komentátoři hrozbu takzvané Osy agresorů spíše zlehčovali. Ještě během krátkého dvanáctidenního konfliktu v červnu 2025 se zdálo, že Moskva i Peking se k íránským problémům staví zády. Během současné americké války v Íránu (2026) však tato aliance ukázala svou pravou, děsivě efektivní tvář. Je to pragmatický kartel spíše než nějaké hodnotové společenství. Diktátoři si ale díky této spolupráci vzájemně splácejí krvavé dluhy.
Ruské splácení ukrajinských účtů
Když Vladimir Putin v roce 2022 vtrhl na Ukrajinu, byl to právě Írán, kdo mu jako první hodil záchranné lano. Teherán dodal do Ruska tisíce sebevražedných dronů Šáhed, poslal instruktory revolučních gard přímo na okupovaný Krym a pomohl Moskvě vybudovat obří továrnu na drony v Alabuze.
Dnes Rusko tyto obrovské dluhy splácí. A pro americké síly na Blízkém východě to má fatální následky.
Podle Bowmanovy analýzy Moskva poskytuje Íránu neocenitelnou pomoc s jeho vesmírným programem. Co je ale z pohledu Západu naprosto bezprecedentní: Rusko dnes prokazatelně poskytuje Íránu vlastní satelitní snímky a zpravodajská data primárně za účelem přesného zaměřování amerických vojenských sil v regionu.
Tím ruská podpora nekončí. Moskva s Teheránem sdílí taktické postupy a procedury, které ruská armáda tvrdě a krvavě získala na bojištích Ukrajiny. Není proto nadsázkou říci, že mimořádně smrtící nedávný úder na americké jednotky v Kuvajtu (či předchozí útoky v Jordánsku) byl tak děsivě efektivní právě díky aplikaci ruského vojenského know-how. Zkušenosti z ukrajinské fronty se tak dnes v reálném čase přelévají do pouští Blízkého východu.
Čínský perchlorát sodný a alibi dvojího užití
Pokud Rusko funguje jako taktický poradce, Čína plnila roli tichého zbrojíře. Peking hrál velmi sofistikovanou hru a využíval kličku zvanou „zboží dvojího užití“ (dual-use).
Čínské firmy podle Bowmana plynule zásobují Írán klíčovými chemickými prekurzory - jmenovitě perchlorátem sodným a perchlorátem amonným. Pro laika to mohou být jen neškodné průmyslové sloučeniny, pro zbrojaře jde ale o naprosto kritické složky pro výrobu tuhého paliva do balistických raket. Právě do těch raket, které následně dopadají na základny USA a jejich spojenců v Perském zálivu.
Tato tichá asistence sahá až do vesmíru. Kromě ruské pomoci předala samotná Čína íránským revolučním gardám přístup k vlastnímu satelitu, který je taktéž využíván k zaměřování západních cílů.
Vyprázdněné zbrojnice a paralyzovaný Washington
Zatímco Osa agresorů hladce spolupracuje, Spojené státy narážejí na své vlastní strukturální a byrokratické limity. Analytici už dlouho varují před takzvaným „rubem americké intervence“, jímž je neúnosná spotřeba drahé munice.
Varování přitom přišlo už během zmíněné dvanáctidenní války Izraele s Íránem v červnu 2025, kdy Spojené státy podle dostupných odhadů spotřebovaly téměř čtvrtinu svých celosvětových zásob superdrahých interceptorů systému THAAD. Současná americká válka v Íránu tyto zásoby vyčerpala ještě podstatně hlouběji. Analýzy institutu CSIS z konce července 2026 odhadují, že Spojeným státům zbylo zhruba 250 interceptorů THAAD a pod tisíc raket Patriot.
Tento průmyslový propadák je navíc umocněn vnitropolitickou dysfunkcí ve Washingtonu. Zatímco nepřítel sprintuje, americký Kongres se topí v partizánských hádkách a místo dlouhodobých rozpočtů žije z provizorií (tzv. Continuing Resolutions). Tento zmatek prý odrazuje obranný průmysl od otevírání nových linek. Amerika se i kvůli této paralýze nachází v nejnebezpečnějším strategickém bodě od roku 1945.
Díra ve střeše a padající čínské tabu
Podle expertů z FDD všechny čtyři státy Osy vidí ve vzájemné spolupráci příliš velký zisk na to, aby s ní přestaly. Navíc, čím více Západ otálí, tím hlouběji tato integrace prorůstá a tím drzejší diktátoři jsou.
Írán je například dlouhodobě frustrovaný z toho, že od Ruska zatím nedostal slíbené stíhačky Su-35. Donedávna se spekulovalo, že Čínu od přímých dodávek hotových zbraňových systémů odrazuje strach z amerických sekundárních sankcí. Jenže tato iluze se pravděpodobně právě hroutí. Koncem července 2026 přišla agentura Reuters se zjištěním, že Írán přes hongkongského prostředníka uzavřel kontrakt až na 300-400 kusů čínských přenosných protiletadlových kompletů (MANPADS) typu QW-12 a FN-16.
Ačkoliv Peking zprávu popřel a reálné dodání nelze stoprocentně ověřit, hranice mezi „nenápadnou dual-use podporou“ a „tvrdými zbraněmi“ se zjevně začíná bortit.
Jak to výstižně shrnuje Bradley Bowman: Americká snaha ničit přilétající íránské rakety tenčícími se zásobami drahých interceptorů je jako snaha zoufalého majitele domu, který neustále vytírá obří kaluž na podlaze, ale zcela ignoruje obrovskou díru ve střeše, kterou mu tam prší.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a pomůžeme vám s orientací v temných aliancích dnešních záporáků. Díky.
