NKÚ popsal systémové problémy Česka. Politici se ale utápějí v populismu a kulturních válkách

GLOSA VOJTĚCHA KRISTENA | Nejvyšší kontrolní úřad ve své poslední zprávě popsal některé chronické problémy Česka: demografickou krizi, ekonomiku poháněnou spotřebou či energetickou náročnost. Jde o klíčová témata pro veřejnou diskusi, jenže politici se namísto těchto témat spíše utápějí v kulturních válkách, postupném únosu státu a v mimořádných valorizací pro kohokoliv, kdo udrží současný kabinet u moci. 

Nejvyšší kontrolní úřad popisuje některé chronické problémy Česka, které dalece přesahují jedno volební období. Pokud je budeme ignorovat a maximálně jim věnovat občasné výkřiky od stolu, dřív nebo později nás ošklivě doženou. Dobrým příkladem je téma porodnosti, která se v posledních letech výrazně propadá. Loni, jak NKÚ upozorňuje, se narodilo nejméně dětí od roku 1785. 

Velkou část své „zprávy k návrhu závěrečného státního účtu“ věnuje kontrolní úřad ekonomice. Mluví o její vysoké energetické náročnosti, která je oproti evropskému průměru asi dvojnásobná. Industriální dědictví Česka to vysvětluje jen částečně; takové Německo s podobným podílem výrobního sektoru má energetickou náročnost výrazně nižší. 

Klíčové je i to, co vlastně českou ekonomiku táhne vpřed. A jak NKÚ tvrdě podotýká, nyní je to především spotřeba domácností a vyšší počet odpracovaných hodin – nikoliv růst produktivity. „To ale není model, na kterém lze dlouhodobě stavět. Zvlášť při tempu stárnutí populace. Budoucí růst musí stát na inovacích, automatizaci a moderních technologiích,“ říká prezident NKÚ Miloslav Kala.

„Za 400 miliard rozpočtového deficitu bychom měli téměř nový Temelín. My ale ty peníze projíme, to mě štve,“ říká prezident NKÚ Kala

Problém? Zaházíme ho penězi

Přestože jde o klíčové problémy země, které dlouhodobě omezují výkon naší ekonomiky, v konečném důsledku náš blahobyt, politici jim věnují jen omezenou pozornost. Která ze stran se soustavně věnuje padající porodnosti (pokud to tedy zrovna neznamená dohození tučného byznysu pro firmy premiéra), efektivitě investovaných peněz nebo tomu, co ve skutečnosti táhne naše hospodářství vzhůru? 

Česká ekonomika se v posledních letech omezuje na modus operandi: Problém? Zaházíme ho penězi. Vidět je to jak na diskusích kolem rekordního sucha a dopadů na lidi i ekonomiku, tak i na dalších příkladech. Premiér slíbí miliardy, na jejich využití se nikdo nedívá, dluh nikdo neřeší. Politická debata odpovídá tiktokové kultuře než snaze o zajištění blahobytu, pak není divu, že se motáme v kruhu kulturních válek a populismu s maximálním horizontem dalších voleb. 

Jak z toho ven? První možností je pokračovat v téhle jízdě, dokud nás tvrdé ekonomické limity nedonutí k bolestivé skokové léčbě. To možná zažijeme už brzy nárazem na dluhovou brzdu a nuceně vyrovnaným rozpočtem. Druhou možností je politický marshmallow test: musí přibýt voličů ochotných vzdát se části dnešních odměn kvůli budoucí prosperitě oproti těm, kteří chtějí současný blahobyt financovat dluhem. Zatím spíše vyhrává ta druhá skupina.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.

sinfin.digital