Římovská přehrada ztrácí každý den sedm centimetrů vody. Přesto právě ona zachraňuje jižní Čechy před krizí, protože další města přicházejí o vlastní zdroje pitné vody.
Přehrada–hrdina. Tak by se s trochou nadsázky dala vojenskou terminologií popsat současná role jihočeské přehrady Římov, největšího zdroje pitné vody v jižních Čechách. Přestože její hladina každý den klesá přibližně o sedm centimetrů, stále dokáže zásobovat nejen obce napojené na vodárenskou soustavu, ale nově i města, kterým vlastní zdroje prakticky vyschly.
V Římově jsem jako kluk vyrůstal. Dobře si pamatuji, že tehdy se mezi místními hledal jen těžko někdo, kdo by souhlasil se zatopením jednoho z nejmalebnějších údolí řeky Malše. Jenže přehrada byla dokončena v roce 1978, tedy v době, kdy případné protesty stejně neměly šanci něco změnit.
Teprve téměř o půl století později se naplno ukazuje, jak zásadní význam tato stavba má. Dá se bez přehánění říci, že bez Římova by dnes jižním Čechám hrozil nedostatek pitné vody katastrofálních rozměrů.
Řada jihočeských měst a obcí přišla o vlastní zdroje vody – vyschly vrty, studny i menší vodní toky. Pokud to technické možnosti dovolují, žádají proto o napojení na římovský vodovod. „Každý den někdo žádá. Z větších měst už se k Římovu připojil i Písek,“ říká předseda Jihočeského vodárenského svazu Antonín Princ.
Ke zhruba 400 tisícům obyvatel, které přehrada zásobovala dosud, tak přibývají další. Pro mnohé obce představuje poslední pojistku proti tomu, aby lidem přestala téct voda z kohoutků.
Vážnost situace je patrná na první pohled. Mnohé jihočeské potoky a říčky, včetně přítoků Malše, téměř vyschly. Samotná přehrada sice zachraňuje tři čtvrtiny jižních Čech, zároveň ale sama ztrácí vodu mimořádně rychlým tempem.
Z nádrže odtéká přibližně 0,9 metru krychlového vody za sekundu, zatímco přitéká jen okolo 0,2 metru krychlového. Nad přehradou připomíná Malše spíše menší potok než řeku.
Tomu odpovídá i stav hladiny. Ta je zhruba pět metrů pod běžným stavem a dál klesá tempem okolo sedmi centimetrů za den.
Tísnivý pocit
Lidé chodí na hráz fotografovat místa, která byla téměř padesát let ukrytá pod vodní hladinou. Když si ale člověk uvědomí, že stojí nad hlavním zdrojem pitné vody pro statisíce obyvatel jižních Čech, dostává celá scenérie zvláštní, až tísnivou atmosféru.
Podle Antonína Prince však zatím není důvod k panice. „Dohodli jsme se s Povodím Vltavy, že od čtvrtka bude odtok z přehrady ještě snížen, aby se pokles hladiny zpomalil,“ říká.
I kdyby mimořádné sucho pokračovalo, zásobní prostor nádrže je stále naplněn zhruba ze 68 procent. Při současném poměru přítoku a odtoku by podle Prince trvalo ještě nejméně tři čtvrtě roku, než by mohlo být zásobování pitnou vodou teoreticky ohroženo.
Římov dnes názorně ukazuje, proč mají vodárenské přehrady svůj význam. O smyslu některých vodních děl budovaných za socialismu se dodnes vedou spory, bez římovské přehrady by se ale zásobování jižních Čech pitnou vodou v letošním roce jen stěží obešlo.
Takové množství vyschlých potoků, vrtů a studánek nepamatují ani nejstarší obyvatelé regionu. Není proto náhodou, že stát už od osmdesátých let plánuje další přehradu na Malši, tentokrát v oblasti Chlumu nad Římovem.
Stavba by podle současných plánů mohla začít až po roce 2050. Dá se očekávat, že vyvolá mnohem větší odpor, než jaký si mohli dovolit lidé za totality při výstavbě Římova. Současné sucho ale připomíná jednu podstatnou věc: když začne chybět pitná voda, mění se i pohled na podobné stavby. To, co bylo před padesáti lety symbolem zničeného údolí, je dnes pro statisíce lidí symbolem jistoty.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a budete mít žízeň po informacích. Díky.
