KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Babišova vláda schválila koncepci rozvoje české armády do roku 2040. Nejkřiklavějším aspektem dokumentu je to, že je v něm „černé na bílém“ potvrzeno, že v probíhajícím volebním období nehodlá reálně zvyšovat výdaje na obranu znatelněji nad úroveň 2 procent HDP. Tímto však svým nástupcům zanechává ve státním rozpočtu výbušnou past, z níž nebude úniku a povede to buď k ještě viditelnějšímu nesouladu se zbrojními požadavky NATO, nebo ke skokovému rozvratu veřejných financí.
Pikantní na schválené koncepci je už jen to, že vrchní velitel tuzemských ozbrojených sil, jinak též prezident republiky Petr Pavel, se ke schválenému plánu budování armády postavil značně kriticky s tím, že je nerealistický a že ani v dlouhodobém horizontu neplní spojenecké závazky Česka v rámci Severoatlantické aliance.
Samozřejmě, že takový postoj mohou prezidentovi oponenti přičítat jeho sporům s vládou či afinitě k opozičním stranám. Mezi mnoha dalšími kriticky laděnými reakcemi se však objevují argumenty, jež nelze šmahem odmítnout jako zpolitizované. Například názor, že postup vlády v oblasti rozvoje armády a s tím souvisejících státních výdajů je ekonomický nesmysl. Pozoruhodné na tomto názoru je to, že v jistém smyslu je hluboce pravdivý, ale současně vůbec neodpovídá (politické) realitě, neboť z pohledu tuzemského politického manuálu dává umanuté lpění na udržování „pouhého“ dvouprocentního podílu obranných výdajů hluboký ekonomický smysl.
To však nemění nic na názoru, že vládou zvolený postup financování armády v sobě skrývá hlubokou a třaskavě výbušnou rozpočtovou léčku a je možné jej považovat za bezpečnostní riziko.
Nominálně získá armáda víc. Ale…
Ze schváleného armádního konceptu (který ovšem nevytvořila armáda…) plyne, že by stát měl v příštím roce vydávat na obranu rovná 2 procenta HDP, aby pak tento podíl mírně navýšil na 2,1 procenta (v roce 2028), respektive na 2,15 procenta v roce 2029 (kdy končí mandát Babišovy vlády) a na 2,25 procenta v roce 2030. Podstatnější procentuální navyšování vláda naplánovala a zakotvila v koncepci až od roku 2031 (2,5 procenta HDP) s tím, že v roce 2035 by to měly být 3,5 procenta, tedy na svém konci přesně tak, jak se zavázaly členské státy NATO.
Právě tento nesourodý postup, kdy během aktuálního volebního období mají být obranné výdaje relativně zmrazeny, aby pak během dalšího vládního mandátu raketově vyskočily na požadovanou 3,5procentní úroveň, je nikoliv pouze kulišárnou, nýbrž kardinálním úkolem, jehož splnění se z dnešního pohledu jeví jako neuskutečnitelný sen. Pro férovost je nutno uvést, že i ono relativní zmrazení podílu výdajů v nejbližších letech bude znamenat nominální navyšování vynakládané a nemalé částky na armádu a její zbraně.
Zkoumání ekonomického smyslu či ekonomické nesmyslnosti uvedeného plánu výdajů na armádu v sobě skrývá nespočet prozaických otázek a nejistot.
Především, vzhledem k „věčně se blížícím“ parlamentním volbám se zdá nejisté i to, že by Babišova vláda dokázala v posledním roce svého mandátu (tj. v roce 2029) obranné výdaje, čímž se myslí rozpočtová kapitola ministerstva obrany, zvýšit na 2,15 procenta. To by v přepočtu na relaci příštího roku znamenalo vydávat nikoliv 191 mld. korun (jako je naplánováno na rok 2027), nýbrž 205 mld korun, přičemž vzhledem k předpokládatelně vyššímu HDP bude tato částka v roce 2029 nominálně vyšší.
Připomeňme, že v letošním roce plyne ze státní kasy do pokladny resortu obrany „pouhých“ 155 miliard korun. Je evidentní, že i při udržování nejnižšího možného přípustného 2procentního podílu či jeho kosmeticky nepatrného navýšení jde o kriticky odvážný skok o řekněme 50 miliard korun.
Pokus o zázrak? Pomůže Jezulátko?
Jistě, nedá se vyloučit, že nynější vláda svůj minimalistický plán dodrží, i když, jak jinak, jen za cenu zvýšení rozpočtového deficitu, případně udržování katastrofálního schodku na úrovni 400 miliard korun. Je evidentní, že tak, jak to naplánoval dnešní šestikoaliční kabinet, tedy vyšroubovat z roku na rok, respektive z roku 2029 na rok 2035 podíl výdajů ze zhruba 2,1 procenta na 3,5 procenta, je pokusem o zázrak.
Znamenalo by to pak začít „zničehonic“ zvyšovat výdaje na armádu během – rozpočtově – krátké doby každoročně o mnoho desítek miliard. Z tohoto pohledu je taková koncepce, pokud jde o růst výdajů, zjevným ekonomickým nesmyslem. Je to rozpočtová past na příští vládu či vlády. Jedinou logiku by mělo to, co naplánovala Fialova vláda, tedy postupný každoroční konstantní nárůst výdajů o řekněme solidního 0,2 procentního bodu ročně. A to již od letošního roku. Tak, aby později nevznikal onen raketový skok o desítky (v celkovém pohledu o stovky) miliard během několika málo let.
Těžko si představit, jak by se měla příští vláda – která zdědí rozpočtovou past od té Babišovy – dostat na 3,5 procenta HDP bez toho, aby se zadlužila ještě radikálněji a rekordněji než vláda současná…
Pokřivená logika populistova
Jenže, z ryze politického a vnitrostátního pohledu je onen výše uvedený a zpochybňovaný postup aktuální vládní koalice logickou a „dobrou“ strategií. Pro populistickou vládu dává smysl si peníze nechat na voličsky přínosnější výdaje, než je nákup zbraní či posilování armády.
Z jejího pohledu je vysoce ekonomické zbrojit méně. „Díky“ pomalejšímu tempu zbrojení se Babišova vláda nebude muset tolik zadlužit; přičemž jiná cesta k navyšování obranných výdajů, než je zadlužování státní kasy, prakticky neexistuje, neboť radikální výdajové úspory jsou jen utopická myšlenka.
Aktuální koalice, která se ocitla u kormidla moci, bude na konci volebního období vypadat „lépe“, než kdyby masivněji zbrojila a kdyby v důsledku toho deficit vyskočil k půl bilionu. Ostatně, nelze říci, že takový postup je nedemokratický. Většinové vládní voliče obrana státu netrápí. Zjevně se necítí vojensky ohroženi, přičemž důvody toho jsou na jinou a sáhodlouhou debatu. Premiér Babiš a jeho sborná komanda tak řeší primárně jen to, co chtějí voliči slyšet a především dostat dnes či příští měsíc. Rok 2035 je pro ně pouhá sci-fi.
Je to risk, ale nutný risk
Nic to nemění na faktu, že mechanismus – nejdříve pomalého a pak zběsile rychlého – růstu obranných výdajů stanovený Babišovou vládou je nezodpovědný. Odkládání zásadního zvýšení výdajů na zbrojení a robustní obranné posílení Česka až na dobu za pět či více let je bezpečnostní nesmysl. Bezpečnostní hrozba pro Česko existuje „tady a teď“. Jak ukazuje chování a postoje Ruska, ohrožení ze strany této země je akutní právě nyní.
Přesun reálného vyřešení obrany Česka až za vzdálený, respektive neviditelný horizont jednoho desetiletí, působí jako krátkozraká a nezodpovědná politika. Paradoxně, ona dnešní bezpečnostní hrozba pro Česko a Evropu jako takovou už v roce 2035 (kdy se možná dostaneme v obranných výdajích na „vytouženou“ metu 3,5 % HDP) nemusí vůbec existovat, a to z různých důvodů, z nichž některé vyvolávají naději, například pokud by Rusko změnilo svoji expanzivní a pro-válečnou politiku. A jiné naopak ještě více prohlubují skepsi.
Pokud jde o domácí výdajovou a obrannou politiku, je seriózní současné vládě přiznat, že je opravdu obtížné a riskantní zvyšovat rozpočet armádě bez záruky toho, že veškeré nákupy a vynaložené prostředky budou investovány opravdu efektivně, tedy nikoliv jen formálně a plýtvavě. Logiku by však v dané, bezpečnostně vážné situaci dávalo se o tuto riskantní cestu pokusit i navzdory většinovému přání voličů, kteří preferují chléb a hry, nikoliv tanky a stíhačky.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ mezi své oblíbené zdroje na Google Zprávách. Děkujeme!












