KOMENTÁŘ LADISLAVA NAGYE | Velké jazykové modely jsou čím dál výkonnější. A to natolik, že v nedávné době se objevily zprávy o tom, že AI začala zkoušet vyvíjet vlastní jazyk. Možná konečně najde onen dokonalý jazyk, který lidstvo marně hledá od pádu Babylonské věže. Pokud ho najde, bude to mít jednu nevýhodu, člověk mu nebude rozumět.
Dvě zprávy v oblasti AI a velkých jazykových modelů silně rezonovaly v posledních měsících. Tou první byla snaha AI vytvářet vlastní jazyk; tou druhou tzv. rekurzivní zdokonalování, kdy se AI prakticky zlepšuje sama. Podle některých insiderů z oboru je to pro firmy jediný způsob, jak se udržet na špici.
Velmi otevřená je v tom tradičně společnost Anthropic, která zveřejnila graf zobrazující, jaké procento výzkumu a vývoje v oblasti AI vykonává sama umělá inteligence. Procento prací, které vede sama AI na dalším vývoji nástroje Claude vzrostlo za rok o plných dvacet procent a lze se oprávněně domnívat, že dál poroste. To jsme stále na páté z šesti úrovní automatizace – AI sice práci provádí, ale nikoli zcela autonomně, tedy bez dohledu člověka. Někteří odborníci varují, že hranice je nebezpečně blízko a že člověk může být z procesu brzy vyřazen. Ostatně i šéf Anthropicu Dario Amodei se vyjádřil v tom smyslu, že zde je kontrola více než žádoucí – přímo nutná.
Podobné osamostatnění lze vidět u velkých jazykových modelů. Ty postupně dosáhly bezprecedentního lingvistického vědomí. Nejprve si osvojily vše, co je v textové podobě dostupné na internetu, později začali jejich „cvičitelé“ sahat i po starší knižní produkci. V jistém ohledu zcela ovládly vynález, na němž stojí naše civilizace, a to je psaný text.
Bez textu není civilizace
Antropologové jistě namítnou, že lidské pospolitosti existovaly již před vynálezem písma a že orální kultura disponovala bohatstvím, o kterém se nám možná ani nezdá. To je možná pravda, nicméně teprve písmo vytvořilo společnost a kulturu ve smyslu, v jakém jí rozumíme. Psané písmo bylo tím vynálezem, který umožnil rozvoj vědění.
Společnost vyrostla na písmu a zároveň na překladu. Poutavě o tom píše literární kritik a historik George Steiner v knize Po Bábelu. S překladem, respektive nutností překládat, se vždy pojila jistá nostalgie – nostalgie po tušeném původním jazyce, který byl přímo od Boha a který měl přímé propojení se světem. Dokázal měnit věci ve světě, jak věřilo například renesanční myšlení, podle kterého každá věc ve světě měla svou signaturu a vysvětlovat svět znamenalo – řečeno slovy francouzského filosofa Michela Foucaulta – „dešifrovat tichou řeč ponořenou do věcí“.
Zároveň jsou dějiny civilizace, minimálně té západní, hledáním dokonalého jazyka – toho jazyka, o který lidstvo fatálně přišlo při pádu Babylonské věže. Tyto snahy velmi přehledně popsal Umberto Eco v knize Hledání dokonalého jazyka – od pokusů magických typu kabaly až po ty více či méně technokratické typu umělých jazyků. Cíle byly podobné. Obecně řečeno je lze postihnout jako snahu o lepší komunikaci, a tím pádem o vyšší dopad na svět. Toto úsilí teď patrně převezmou velké jazykové modely.
AI jako zloděj knih
Jen s lehkou mírou nadsázky lze říct, že umělá inteligence nám psaní ukradla. Tím prvním krokem bylo, že velké jazykové modely vyřadily ze hry velkou část překladu, a tím výrazně snížily motivaci učit se cizí jazyky. Osvojování cizího jazyka přitom nikdy nebylo jen získávání komunikačních dovedností. Každý jazyk myslí jinak a učení se cizí řeči je zároveň seznamováním se s jiným způsobem myšlení, jinou kulturou.
Ale schopnost velkých jazykových modelů nahrazovat (v řadě případů, zdaleka ne ve všech) lidský překlad není jedinou intervencí AI do naší schopnosti pracovat s jazykem, v tomto případě s textem. AI začala poměrně zásadním způsobem ovlivňovat i to, jak se písmem vyjadřujeme. S čím dál častějším používáním AI při různých rešerších, ale i při samotném psaní proniká i do autentické lidské písemné výpovědi tzv. „AI slop“ neboli určitá slovní břečka. A nejen ona. S ní i způsob, jímž v textech stavíme svůj argument apod.
Pokud ztratíme schopnost originálně a smysluplně psát, bude to znamenat konec civilizace, jak ji známe. Jen stěží se můžeme uklidňovat tím, že konec čtení a psaní je jen koncem jedné kapitoly dlouhých dějin lidstva. Lehce se nám může stát, že se vrátíme do doby prehistorické, kterou si Thomas Hobbes slavně představoval jako dobu, kdy život člověka byl „osamělý, brutální a krátký“. Jen chabou útěchou nám pak bude, že lidstvo stvořilo AI a ta našla onen svatý grál, dokonalý jazyk. Nám to bude k ničemu.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.










