Miliardové krádeže a státní hackeři: Jak vypadá odvrácená tvář čínského hospodářského zázraku

V první části analýzy jsme se věnovali tomu, jak Čína využívá výsledky západního vývoje umělé inteligence a proč kolem modelů jako DeepSeek sílí podezření z neoprávněného získávání technologií. Druhá část ukazuje, že jde jen o jednu součást mnohem širšího propracovaného systému.

Ačkoli existuje mnoho problémů, zemí, aktérů a hrozeb spojených s otázkou krádeže duševního vlastnictví, Čína mezi nimi všemi ční, a to nejen z důvodu své bezprecedentní škály. Po desetiletí se dopouští nekalé obchodní soutěže, její korporace většinou zcela ignorují ochranu duševního vlastnictví a stát má dlouhodobou politiku – jak zjevnou, tak skrytou – navrženou k získávání duševního vlastnictví od zahraničních firem, především těch západních.

Krádež duševního vlastnictví nebo vynucený převod know-how jako součást nákladů na podnikání v Číně nemusí vždy znamenat, že dotčená západní společnost již není schopna vyrábět zboží nebo poskytovat služby. Čelí však konkurentovi, který do výzkumu a vývoje produktu neinvestoval, svou výrobu může škálovat za hradbami chráněného trhu a má politické krytí ze strany obchodní supervelmoci, jež nedodržuje své závazky vůči Světové obchodní organizaci a omezuje globální soutěž na svém domácím trhu.

Čína vytvořila pro zahraniční podniky mnoho překážek, které chrání čínský trh ve prospěch domácích společností, zatímco dotuje svůj vývoz. Mnohé ze subvencovaných čínských firem, které prodávají více či méně ukradené know how na otevřeném globálním trhu, ale působí na uzavřeném domácím trhu, mají značnou a nespravedlivou výhodu – což je sám o sobě zásadní problém, který se nakonec promítl i do americké domácí politiky během prezidentských voleb v USA v roce 2016, kdy poprvé zvítězil Donald Trump. Ten vedl tehdejší kampaň do velké míry právě na kritice neférových čínských obchodních praktik.

Předpokládá se, že prakticky v každé firmě, která v Číně začala podnikat, bylo v průběhu času ukradeno vše, co nebylo přišroubováno k podlaze – a často i to, co přišroubováno bylo. V mnoha případech je situace ještě zhoršena průmyslovou špionáží a krádežemi duševního vlastnictví, jako jsou technické výkresy, plány, diagramy, vzorce, software atd.

V praxi to znamená, že přijímající podnik má dvojnásobnou nespravedlivou výhodu, jelikož nemusí nést náklady na výzkum a vývoj daného produktu. Už v roce 2012 (!) šéf americké NSA generál Keith Alexander varoval, že jenom čínská kyberšpionáž stojí americké firmy 250 miliard dolarů ročně na ztrátách obchodních příležitostí a že čínské hackování představuje „největší transfer bohatství v dějinách“.

Krádeže duševního vlastnictví jsou podle kritiků součástí mnohem širší průmyslové strategie, kterou Čína posledních 10 let využívala k vytlačování společností z konkurenčních zemí. Tento plán byl pojmenován „Made in China 2025“ a v roce 2015 jej jako iniciativu pro komplexní modernizaci čínského průmyslu představil generální tajemník Si Ťin-pching a kabinet čínského premiéra Li Kche-čchianga.

To, čím Čína vybočuje, je však prokázaná ochota využívat krádeže duševního vlastnictví i kybernetické útoky jako nástroje státní politiky. Často obojí kombinuje ve snaze získat výhodu na mezinárodních trzích a potažmo i na globální scéně obecně, kde se demonstrativně snaží dramaticky změnit rovnováhu sil ve svůj prospěch a sesadit USA z jejich unikátní mocenské pozice.

Získávání relevantních technologií je důležitou součástí tohoto plánu, nicméně běžné cesty prostřednictvím nákupu zahraničních hi-tech společností nebo vynuceného sdílení know-how v odvětvích, kde Čína zaostává (jako je právě AI nebo výroba čipů), jsou stále těžší, nebo dokonce nemožné. 

Je tomu tak proto, že USA a Evropská unie zavádějí stále přísnější pravidla, která omezují čínské akvizice strategických podniků a technologií, čímž se kybernetická a další špionáž stává stále důležitější součástí čínského plánu na totální dominanci nad světovou průmyslovou výrobou.

Čínská vláda podle západních bezpečnostních institucí podporuje nebo toleruje některé operace zaměřené na krádeže duševního vlastnictví (intellectual property, IP) prostřednictvím různých nástrojů, včetně poskytování finančních stimulů, zpravodajské podpory a ochrany zapojených subjektů před postihem. Právě tato státní podpora umožňuje aktérům napojeným na čínský stát dosahovat obrovského rozsahu a propracovanosti krádeží duševního vlastnictví, přičemž přeshraniční povaha těchto operací často výrazně komplikuje jejich právní postih.

Kybernetická špionáž spočívá především v pronikání do počítačových sítí, infiltraci systémů a skrytém získávání citlivých informací. Ačkoli to mohou provádět různí aktéři, čínský stát podle západních zpravodajských a bezpečnostních institucí podporuje sofistikované hackerské skupiny, z nichž některé působí přímo v jeho strukturách a zaměřují se mimo jiné na získávání citlivých a pokročilých technologií. 

Problém tím však nekončí: spočívá v komplikované síti vztahů mezi zpravodajskými službami, státem a byznysem, jež umožňuje nebývalý rozsah krádeží IP. Čínské zpravodajské služby, stát a komerční sféra jsou propojeny způsobem, který se podstatně liší od poměrů v demokratických západních zemích.

Západní vlády se sice rovněž věnují zpravodajskému získávání ekonomických informací, průmyslová špionáž ve prospěch domácích podniků však není veřejně deklarovanou součástí jejich hospodářské politiky. V Číně se naopak – díky řadě zákonů o národní bezpečnosti přijatých za prezidenta Si Ťin-pchinga – od čínských společností přímo vyžaduje, aby spolupracovaly s tamními zpravodajskými službami, pokud k tomu dostanou zákonný pokyn.

V čínském obchodování s vnějším světem tak tajné služby mohou fakticky vystupovat jako tichý společník. Podle některých bezpečnostních analýz se tyto složky podílejí na získávání duševního vlastnictví, které by si podniky samy opatřit nedokázaly. Stát pak může využívat kapacity technologických gigantů ke zpracování získaných dat. Na tuto praxi upozorňoval například časopis Foreign Policy. Zpracované informace pak mohou být využity ve prospěch vybraných průmyslových podniků.

Využitím kapacit čínských společností pro zpracování dat mohou čínské zpravodajské služby rychle prohledávat obrovské objemy informací a nacházet v nich klíčové údaje. Státní hackeři se tak mohou soustředit na získávání přístupu k cílovým sítím a odcizování dat, zatímco technologické společnosti mohou být na základě čínských zákonů povolány ke spolupráci při jejich zpracování. Výsledné poznatky pak mohou posloužit dalšímu průmyslovému vývoji.

Data proudí od čínských špionů do vlastní průmyslové základny Pekingu již léta, nicméně s nedávným technologickým a politickým vývojem se propojení mezi kybernetickou špionáží a krádežemi duševního vlastnictví pravděpodobně dále masivně prohloubí, ze současných už tak gigantických rozměrů. 

Jen v roce 2022 infiltrovala dlouholetá a mnohaúrovňová čínská kyber kampaň širokou škálu západních národních firem, odkud ukradla duševní vlastnictví v odhadované hodnotě bilionů dolarů ve výrobním, energetickém a farmaceutickém sektoru. Operace nazvaná CuckooBees probíhala přinejmenším od roku 2019 a bezpečnostní experti ji připisují skupině Winnti, spojované s APT41. Odhad možných hospodářských dopadů se pohyboval až v bilionech dolarů (nešlo však o ověřenou hodnotu skutečně odcizených dat). Peking tak podle západních bezpečnostních analytiků demonstroval ochotu Číny prokrást si svou cestu k deklarovaným rozvojovým cílům.

Čínská průmyslová špionáž není prvním pokusem autoritářské velmoci získat technologický náskok krádežemi západního know-how. Podobnou strategii používal už Sovětský svaz. Jenže mezi sovětskými agenty studené války a dnešními čínskými hackery existuje jeden zásadní rozdíl, který může rozhodnout o výsledku celého soupeření. V čem spočívá a proč je současná Čína pro Západ mnohem složitějším protivníkem než někdejší SSSR? O tom bude závěrečný díl analýzy Stanislava Vítka, který vyjde již zítra, v pondělí 2. listopadu na INFO.CZ.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.