ANALÝZA STANISLAVA VÍTKA | Americké technologické firmy investují do vývoje umělé inteligence stovky miliard dolarů. Čínští konkurenti však mohou jejich výsledky získávat za zlomek nákladů – a následně s nimi soupeřit na globálním trhu. Jak funguje průmyslové kopírování AI, proč je DeepSeek víc než jen levnější alternativou ChatGPT a jaká rizika představují čínské modely pro západní ekonomiku i bezpečnost?
O čínské ekonomice platí některá zdánlivě protichůdná tvrzení. Export, průmyslová výroba a celkové HDP rostou oproti Evropě zcela závratným tempem, ale domácí ekonomika a spotřeba se od covidu stále potácí nad propastí.
Většina obyvatel utahuje opasky a žije v nejistotě, nezaměstnanost mladých je stále rekordní a analytici očekávají, že počet lidí s flexibilním zaměstnáním – tedy s prací bez smlouvy na dobu neurčitou (typicky řidiči domácích ekvivalentů Boltu a Woltu) – vzroste v Číně v roce 2026 na 320 milionů, což představuje více než 40 % městské zaměstnanosti.
Obrat tohoto trendu je v nedohlednu a malátnost čínské ekonomiky pokračuje i za situace, kdy její průmyslová expanze a nadkapacita hrozí zcela deindustrializovat Evropu a nepřipustit industrializaci zbytku třetího světa.
Důvodem je, že vedení státu nevěří ve spotřebu - což nejsou jen obědy v McDonaldu a nákup luxusních kabelek, ale také služby typu zdravotnictví a sociální transfery jako důchody, k nimž má značná část obyvatel Číny jen velice omezený přístup. Nejeden maoistický influencer by se divil, jak neuvěřitelně kolektivistická, rozežraná a nároková je nominálně kapitalistická Evropa nebo USA proti nominálně socialistické Číně.
Zároveň platí, že Čína je na špici technologického vývoje některých státem protežovaných a tudíž obyvatelstvem dotovaných oborů, jako jsou elektroauta či mobilní telefony. V nich její inženýři inovují jako šílení a Západ tahá za kratší konec provazu…
Zároveň je však čínský průmyslový a technologický vzmach z absolutní a drtivé většiny postaven na přímo ukradeném nebo pokoutně získaném západním know how – bez toho by se země draka dodnes potácela na hranici absolutní chudoby.
Čína jde na AI doslova „rafinovaně“
Proto je přístup Číny k AI až mrazivě povědomý. Peking krade západní duševní vlastnictví, dotuje domácí výrobce, blokuje zahraniční konkurenci a následně zaplavuje globální trhy.
Americké společnosti – konkrétně čtyři technologičtí giganti Alphabet, Amazon, Microsoft a Meta – letos dle odhadů vynaloží přes 700 miliard dolarů, převážně na budování fyzické infrastruktury pro umělou inteligenci: datová centra, čipy a výpočetní výkon. Každý dolar je sázkou na americký kapitalismus – na to, že pokrok, který tato zařízení umožní, přinese dostatečné výnosy k financování dalších průlomových objevů.
Nástup čínských open-weight AI modelů tuto sázku podkopává, a to nikoli běžnou konkurencí, ale sprostou krádeží. („Open weight“ znamená, že kód modelu je volně ke stažení a lze jej upravovat, na rozdíl od jeho proprietárních amerických rivalů.) Čínské AI modely, jako je DeepSeek, dnes běží v aplikacích firem Airbnb, Coinbase, DoorDash a mnoha dalších.
Čínské úspěchy lze částečně připsat vynalézavosti, nicméně za hodně však vděčí také technice zvané destilace (distillation), při níž nový model využívá při trénování odpovědi již existujícího, zpravidla výkonnějšího modelu. Ten může být dotazován i milionkrát a jeho odpovědi se následně využijí jako trénovací data. Nový model tak může převzít část schopností původního systému při podstatně nižších nákladech, než jaké vyžadoval vývoj originálu.
Jde o přijatelnou výzkumnou praxi, pokud je ovšem destilace prováděna se svolením – například Apple spolupracuje s Googlem (a jeho modelem Gemini) ke zdokonalování své AI asistentky Siri, univerzitní laboratoře tuto techniku využívají ke studiu fungování AI modelů.
Pokud je však destilace prováděna tajně a v rozporu s podmínkami použití, může v takovém rozsahu představovat závažné neoprávněné využívání cizího vývoje. Otisky prstů, které zloděj zanechává na místě činu, jsou pak podle kritiků zcela zjevné: čínský model Kimi K3 společnosti Moonshot AI se při nezávislém testování v některých případech identifikoval jako Claude, tedy model americké společnosti Anthropic.
Takové chování vyvolává podezření, že při jeho trénování byly využity výstupy konkurenčního modelu, ačkoli samo o sobě původ trénovacích dat definitivně nedokazuje a nelze to tedy uvádět jako jednoznačný důkaz nepovolené destilace. Na podobně podezřelé aktivity upozorňují i společnosti OpenAI a Google – také DeepSeek se v některých případech identifikoval jako ChatGPT.
The U.S. has evidence that foreign entities, primarily in China, are running industrial-scale distillation campaigns to steal American AI. We will be taking action to protect American innovation. These foreign entities are using tens of thousands of proxies and jailbreaking techniques in coordinated campaigns to systematically extract American breakthroughs. Foreign entities who build on such fragile foundations should have little confidence in the integrity and reliability of the models they produce. The U.S. government is committed to the free and fair development of AI technologies across a competitive ecosystem, from open-source to proprietary models. Read the memo: https://t.co/w0BWxJdaLn
— Director Michael Kratsios (@mkratsios47) April 23, 2026
Čínské firmy působící v oblasti AI, které jsou z těchto aktivit obviňovány, si podle zveřejněných obvinění na amerických platformách umělé inteligence otevřely desítky tisíc účtů, jejichž prostřednictvím hromadně získávaly výstupy nejmodernějších modelů. V dubnu poradce prezidenta Trumpa pro vědu Michael Kratsios tyto aktivity nazval „kampaněmi v průmyslovém měřítku za účelem krádeže americké AI“.
Dopady těchto útoků jsou obrovské. Čínské společnosti vyvíjející AI se zdarma vezou na americkém výzkumu a vývoji v hodnotě miliard dolarů a podkopávají ekonomiku výstavby AI infrastruktury vedené USA. Ve hře je však více než jen udržitelnost investic amerických firem do AI, ale také pracovní místa na západě, hodnota západních penzijních fondů a hospodářský růst.
Stejně jako každá čínská společnost, i čínské služby generativní AI mají za povinnost dodržovat „základní socialistické hodnoty“, čili tlačit propagandu státostrany a na vyžádání bezplatně asistovat jejímu represivnímu aparátu. To má pak reálné důsledky pro západní firmy, které levnější čínské modely integrují do svých služeb.
Při testování modelu DeepSeek Ministerstvo obchodu USA zjistilo, že vyhověl 94 procentům zjevně škodlivých požadavků (v porovnání s osmi procenty u amerických modelů) a čtyřikrát častěji opakoval propagandistické narativy Komunistické strany. Ty se navíc nemusejí týkat pouze Číny, v souladu s doktrínou neomezené války jde také o jakékoliv témata, která jsou na Západě divizivní a polarizační, ať už jde o Palestinu nebo výstavu datacenter.
Ukradni, zadotuj, zablokuj, utop
DeepSeek je tak podle této interpretace nejen produktem technologického vývoje, u něhož existují podezření z neoprávněného využívání cizích modelů, ale také potenciálním nástrojem čínského politického vlivu – podobně jako TikTok. Způsob, jakým odpovídá na politicky citlivé otázky, může uživatele nenápadně směrovat k oficiálním čínským narativům. V některých zaznamenaných případech model dokonce formuloval odpovědi tak, aby se vyhnul „negativním komentářům o čínské vládě“.
Přístup Číny k AI je mrazivě povědomý. Peking v posledních desetiletích opakovaně uplatňuje svou strategii hrubé ekonomické síly. Stát řízený jednou stranou krade duševní vlastnictví, dotuje domácí výrobce, blokuje zahraniční konkurenci na svém vlastním trhu a pak zaplavuje globální trhy, dokud se jejich zahraniční konkurence neutopí v moři dumpingové nadprodukce.
Tento přístup „ukradni–zadotuj–zablokuj–utop“ vynesl Čínu k globální dominanci mimo jiné v lodním průmyslu, solárních panelech, vzácných zeminách nebo telekomunikačních zařízeních. Konečný výsledek? Masivní deindustrializace demokratického světa a posílená páka Pekingu nad západní politikou a prosperitou.
Krádeže západních technologií a vývoj umělé inteligence jsou však jen jednou částí mnohem rozsáhlejší čínské strategie. Peking během posledních desetiletí vybudoval systém, v němž se průmyslové podniky, státní instituce a zpravodajské služby vzájemně doplňují. Jak tento systém funguje, proč jsou do něj zapojeni i soukromí technologičtí giganti a jakou roli v něm hrají státem podporovaní hackeři? Odpovědi přinese druhý díl analýzy Stanislava Vítka, který vyjde již zítra na INFO.CZ.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
