ANALÝZA | Datacentra se možná brzy přestanou stavět jen na Zemi. SpaceX požádala o oprávnění pro systém až jednoho milionu výpočetních satelitů. Čína už testuje dvanáctičlennou konstelaci schopnou zpracovávat data přímo na orbitě. Do závodu vstupují i Starcloud, Google a Evropa. Co na vesmírných datacentrech dává smysl – a co je zatím hlavně velká vize?
Téma eskalace mocenského soupeření mezi Spojenými státy a Čínou se již pomalu stalo společenským evergreenem. To ostatně platí i pro fakt, že toto se stále více promítá do oblasti moderních technologií, jejich vývoje, výroby i aplikace.
V posledních měsících jsme tak byli svědky předhánění se v rámci vývoje rozlučných modelů umělé inteligence (AI), výroby grafických čipů (kde však USA stále výrazně vedou) či v průzkumu vesmíru a plánů na kolonizaci Měsíce.
Nyní se však zdá, že novou frontou toho soupeření se stane spojení výše zmíněných sfér, tedy budování datacenter přímo na oběžné dráze Země! Tento plán, který jako by vypadl z klasických sci-fi románů, přitom již získává první jasnější obrysy.
Na Zemi to již nepůjde
Nejde však pouze o geopolitiku, dané plány totiž vycházejí i z ekonomické a technologické reality provozování datových center na planetě Zemi, kdy čelíme raketovému vzrůstu poptávky po datovém výkonu. Exploze využití AI tak mění datacentra ze skryté technické infrastruktury ve strategické odvětví stojící po boku energetiky, telekomunikací a výroby polovodičů.
Podle zprávy Mezinárodní energetické agentury z roku 2025 spotřebovala světová datacentra v roce 2024 přibližně 415 TWh elektřiny, tedy asi 1,5 procenta globální spotřeby. Tehdejší scénář počítal do roku 2030 s růstem na zhruba 945 TWh, a to především kvůli rozvoji AI. Pro představu se jedná o cca 3 % světové spotřeby a větší čísla, než má dnes celé průmyslově rozvinuté Japonsko.
Část firem a výzkumných institucí proto zkoumá, zda by některé výpočty nemohly probíhat přímo ve vesmíru a ulehčit tak celé pozemské infrastruktuře. Pod pojmem „vesmírné datacentrum“ se ovšem skrývá několik rozdílných konceptů.
Nejjednodušší je družice, která pomocí specializovaného čipu zpracovává vlastní data přímo na palubě. Například ze snímků Země vybere jen relevantní informace o požárech, povodních nebo pohybu objektů a na Zemi odešle pouze výsledek. Vyšší úroveň představují družice propojené optickými mezidružicovými spoji. Díky nim si mohou předávat data, rozdělovat výpočetní úlohy a společně provozovat modely umělé inteligence.
Teprve nejambicióznější návrhy se podobají skutečným pozemským datacentrům s velkým množstvím čipů, rozsáhlými solárními panely, radiátory pro odvod tepla a vysokokapacitním spojením se Zemí.
Proč počítat přímo ve vesmíru?
Největší smysl mají orbitální výpočty tam, kde data už ve vesmíru vznikají. Družice dálkového průzkumu mohou denně vytvářet obrovské množství snímků, jejichž přenos na Zemi je drahý a omezený kapacitou pozemních stanic.
Pokud družice sama odstraní nekvalitní záběry, rozpozná objekty a odešle jen výsledky, může objem přenášených dat výrazně snížit. To dává jasný ekonomický smysl.
Naopak u běžného chatbotu nebo firemního cloudu je situace opačná. Data vznikají na Zemi, takže pro zpracování ve vesmírných datacentrech by se musela nejprve odeslat na oběžnou dráhu a výsledek následně přenést zpět.
Orbitální řešení by proto muselo dodatečnou cenu, latenci a složitost ospravedlnit jinými výhodami.
SpaceX žádá o možnost provozovat až milion družic
Jaká je ovšem tedy současná situace? Podíváme-li se na Spojené státy, pak zjistíme, že zde (pro Ameriku snad tak typicky) je hnacím motorem těchto inovací soukromý sektor. V čele pomyslného inovačního peletonu přitom stojí „známí podezřelí“, jež dobře známe v rámci rodící se cislunární (vesmírné) ekonomiky či světa výkonných grafických čipů pro rozvoj AI.
Největší americkou vizi totiž doposud představila Muskova SpaceX, když 30. ledna 2026 požádala americkou Federální komunikační komisi o povolení systému SpaceX Orbital Data Center s horní hranicí až jednoho milionu družic. Družice by měly být propojeny především optickými spoji a mohly by využívat již existující síť Starlink. Žádost byla přijata k projednání, nikoli však schválena, což znamená, že milion družic nepředstavuje potvrzený výrobní plán, ale maximální rozsah požadovaného oprávnění.
Vize SpaceX stojí na předpokladu, že znovupoužitelná raketa Starship výrazně sníží cenu dopravy nákladu na oběžnou dráhu. Ve firemním modelovém scénáři by vynášení milionu tun družic ročně při výkonové hustotě 100 kW na tunu znamenalo přírůstek 100 GW orbitálního výpočetního výkonu za rok.
Problém je ovšem v tom, že takovéto výrobní a startovní kapacity zatím neexistují. Výhodou Muskova vesmírného gigantu je především mimořádná vertikální integrace. Firma má vlastní rakety, vyrábí družice, provozuje globální síť Starlink a má zkušenosti s konstelací o tisících družic.
Po převzetí společnosti xAI má navíc uvnitř stejné podnikové skupiny i potenciálně velkého uživatele AI výpočetního výkonu.
Huangova Nvidia na oběžné dráze
Další americký směr pak reprezentují Nvidia a poněkud méně známá společnost Starcloud. Ta v listopadu 2025 vypustila družici Starcloud-1 s grafickým čipem (GPU) NVIDIA H100, tedy zařízením původně určeným pro pozemská datacentra. V prosinci na něm spustila inferenci jazykového modelu Gemma a experimentálně trénovala malý model nanoGPT.
Nešlo sice o historicky první komerční AI akcelerátor ve vesmíru, evropská družice Φsat-1 už v roce 2020 používala procesor Intel Movidius Myriad 2 k palubnímu filtrování snímků, Starcloud-1 však představoval první veřejně doložený případ provozu výkonného datacentrového čipu H100 na oběžné dráze.
Ano, stále jde pouze o jediný experimentální uzel, nikoli o propojený cluster, přičemž provozovatelé musí kromě samotného výpočetního výkonu vyřešit také napájení, odvod tepla, radiační odolnost, komunikaci a dlouhodobou spolehlivost.
Onen pomyslný „velký krok pro lidstvo“ však byl učiněn.
Čína testuje propojenou výpočetní síť
Čínský postup je poněkud komplexnější a odráží způsob, jakým Peking o technologiích strategicky uvažuje. Pro něj totiž představují datacentra ve vesmíru vesměs další „frontovou linii“ v rámci globálního soupeření o moc a vliv v mezinárodním systému, ale rovněž i souboj o globální trhy. Nejedná se přitom o nic nového.
Snaha plně rozvinout domácí technologický výzkum a navýšit své výrobní kapacity v klíčových sektorech se prakticky od počátku pojí s politikou prezidenta Si. V rámci programu Made in China si tak „království středu“ vytklo za cíl získat suverenitu v rámci klíčových technologických sektorů na jedné straně a skrz tuto masivní průmyslovou základnu expandovat své technologie do světa, především zemí tzv. globální Jihu.
Záměr navyšovat svůj vliv a moc se pak zrcadlil i v rozličných variantách tzv. nové hedvábní stezky. Podobně se tyto „nové produkční“ síly měly stát i budoucností čínské ekonomiky, ostatně i 15. hospodářská pětiletka na roky 2026-2030 identifikuje komerční vesmírný sektor, sféry uzavřených obvodů a fyzickou umělou inteligenci jako klíčové sektory budoucího hospodářství země, jež je třeba rozvinout.
Do realizace tohoto „státního zájmu“ již typicky vstupuje celá plejáda aktérů od centrální vlády, státních i privátních společností a výzkumných ústavů, ale například i municipalit s Pekingem jako rodícím se hubem uvažování o vesmírných technologiích. První výrazný úspěch Číny přitom tuto logiku plně odráží.. Dne 14. května 2025 vypustila raketa Long March 2D prvních dvanáct družic projektu Three-Body Computing Constellation, na němž spolupracují Zhejiang Lab, ADA Space a další partneři. Start byl současně první etapou širšího programu Star Compute.
Po devíti měsících provozu přitom Zhejiang Lab oznámil nasazení dalších deseti modelů a aplikací, mimo jiné pro dálkový průzkum Země, astronomii, meteorologii a zpracování jazyka. Do července 2026 měl jejich počet vzrůst na dvacet.
A jak vše fungovalo? V jednom z testů spolupracovaly tři družice při sledování vodního prostředí. Systém ověřil celý řetězec od pořízení dat přes palubní výpočet a mezi družicovou komunikaci až po odeslání výsledku na Zemi. Výzkumníci také oznámili navázání spojení v rámci šestičlenné sestavy. Veřejně však zatím nebylo doloženo, že všech dvanáct družic pracuje současně jako jeden propojený cluster.
Čínské plány jsou rozsáhlé
Zhejiang Lab chce mít kolem roku 2027 přibližně sto družic a do roku 2032 síť řádově tisíce družic. ADA Space plánuje širší systém až 2 800 družic, z toho 2 400 pro inferenci a 400 pro trénování.
Tisíci družicová komerční síť má podle firmy vzniknout do roku 2030 a celý systém do roku 2035. Nutno si však uvědomit, že se jedná o deklarované cíle, nikoli zaručený harmonogram.
Nicméně pokud je čínský vesmírný program něčím typický, pak je to velice důsledné dosahování vytyčených cílů.
Jaká je sázka na vítěze?
Jak tedy vyplývá z předchozích řádků, obě přední světové velmoci vnímají vesmírná datacentra jako další důležitý milník svého technologického soupeření. Krok, do nějž se nezdráhají investovat miliardy dolarů, a to přesto, že rétorika se přeci jenom trochu liší. Zatímco Američané v čele s Muskem hovoří spíše o ekonomických aspektech nápadu, Peking zdůrazňuje i politický a především národně-bezpečnostní rozměr.
A kdo je nyní v čele peletonu? Čína zatím disponuje náskokem v nejrozsáhlejší veřejně doložené vícedružicové demonstraci orbitálních výpočtů, Spojené státy mají naopak silnější pozici v nejvýkonnějších čipech, softwaru, soukromém kapitálu a startovní infrastruktuře. SpaceX navíc umí budovat a provozovat rozsáhlé družicové konstelace.
Dle odborníků přitom nebude rozhodovat ani tak počet družic v prezentacích, ale spíše schopnost vyřešit napájení, chlazení, radiační odolnost, komunikaci, bezpečný provoz a pravidelnou obměnu rychle zastarávajících čipů.
Zásadní bude také cena. Orbitální datacentra se prosadí jen tehdy, pokud nabídnou výhodu, která vyváží náklady a složitost provozu ve vesmíru.
Jednoznačného vítěze proto tento závod zatím nemá
V síťových demonstracích vede Čína, zatímco USA mají silnější technologický a komerční ekosystém. Závod o orbitální výpočetní infrastrukturu má za sebou teprve první kola a vítěz je nejasný.
Naopak seznam poražených se již rýsuje poměrně jasně, přičemž hrozí, že na něm nalezneme i Evropu. Ta již výrazně zaspala rozvoj AI a je dosti dobře možné, že přijde i o možnost jejího přenesení do vesmíru i se celkově více podílet na vzniku vesmírné ekonomiky.
Zatímco totiž Washington a Peking již pracují na konkrétních plánech, Brusel o daných vizích pouze nepříliš nadšeně diskutuje.
Jaké technologické, ekonomické, ale koneckonců i geopolitické implikace může podobné „opomenutí“ míti přitom netřeba zdůrazňovat.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a čtěte předpovědi budoucnosti od těch nejpovolanějších! Díky moc.
Sandra Burdová
Sandra Burdová propojuje umělou inteligenci, kybernetickou bezpečnost a vzdělávání. Zaměřuje se na bezpečné a odpovědné využívání technologií v praxi.













