ANALÝZA | Kdo čekal, že po odchodu Justina Trudeaua bude Kanada dál snít o rychlé a bezbolestné zelené tranzici, ten se šeredně spletl. Nový kanadský premiér Mark Carney otočil kormidlem o 180 stupňů a vrací do hry tvrdou realpolitiku. Uvědomil si totiž, že síla jeho země neleží v progresivních heslech, ale v gigantických zásobách komodit. Ottawa proto zahajuje masivní energetickou ofenzivu směrem do Asie, čímž se snaží odstřihnout od fatální závislosti na americkém trhu.
O tom, proč kanadský lídr cituje Václava Havla, obchází Trumpovu administrativu a neváhá si potřást rukou se Si Ťin-pchingem, jsme hovořili s výkonným ředitelem Centra asijsko-pacifických studií na CEVRO Univerzitě Janem Železným.
Asi není nic nového na tom, že předchozí kanadské vlády věnovaly obrovskou energii snahám o rychlý přechod na bezuhlíkovou ekonomiku. Současný kabinet se ale – pro mnohé překvapivě - vrací nohama na zem.
Nový premiér Mark Carney, který tvrdým a vzdorovitým přístupem zachránil Liberální stranu před domněle jasnou volební porážkou, si zkrátka nalil čistého vína. Z Kanady chce mít „energetickou supervelmoc“. Kdo by to byl předpokládal, že…
„Carney si dobře uvědomuje, že Kanada ve vztahu k exportu stále zůstává převážně komoditní ekonomikou a ani dřívější neúspěšné – a v podání Trudeaua až sisyfovské – snahy o rychlou zelenou tranzici toto nezmění. Rozhodl se proto tuto silnou stránku své země využít,“ vysvětluje základní obrat v kanadském myšlení Jan Železný.
Tento plán se však neobejde bez radikálního překreslení obchodních map. Carneyho zrak se upírá přes Pacifik, k novým perspektivním trhům v Asii, která funguje jako motor globální ekonomiky. A zdaleka nejde jen o Čínu.
„Podívejme se na Jižní Koreu, Japonsko, Tchaj-wan a další. Všechny tyto vyspělé a stále zajímavě rostoucí ekonomiky jsou extrémně závislé na externích dodávkách surovin. Krize v Hormuzském průlivu jasně odhalila zranitelnost jejich ekonomického modelu a ukázala nutnost větší diverzifikace,“ popisuje Železný geopolitickou příležitost desetiletí. „Ottawa proto nepřichází s prosíkem, ale naopak se potenciálně stává někým, kdo je v Asii vítán s otevřenou náručí – Trumpově zlobě navzdory.“
Ropovod, pět terminálů a miliardové investice
Aby však kanadské suroviny mohly do Asie vůbec doputovat, potřebuje země masivní infrastrukturu. Klíčovým projektem, který dostal od Carneyho kabinetu zelenou (a to navzdory odporu environmentálního křídla jeho vlastní strany), je nový, zhruba 1 200 kilometrů dlouhý ropovod. Ten propojí Albertu, provincii bohatou na ropu a plyn, se západním pobřežím Britské Kolumbie a měl by přepravovat přes milion barelů ropy denně. Zemní plyn pro asijské trhy putuje jinou trasou – k terminálu v Kitimatu ho vede potrubí Coastal GasLink.
„Toto potrubí se má táhnout podél již částečně existující infrastruktury, kterou spravuje federální královská společnost, fakticky státní podnik, The Trans Mountain Corp,“ přibližuje analytik technické detaily. Podle premiéra by měl projekt katalyzovat přes 200 miliard kanadských dolarů dodatečných investic a vytvořit až 140 tisíc pracovních míst během výstavby a provozu. Náklady na samotné potrubí odhaduje albertská vláda na 35 až 44 miliard dolarů.
Klíčové bude dobudovat terminály na pobřeží, jejichž nedostatek je hlavní Achillovou patou celého plánu. „V horizontu příštích deseti let by mělo vzniknout až pět nových terminálů na západním pobřeží. To by mělo ve výsledku ztrojnásobit kanadskou exportní kapacitu zkapalněného zemního plynu (LNG),“ dodává Železný. Sám Carney přitom v Tokiu formuloval cíl opatrněji – zdvojnásobit vývoz LNG do konce této dekády a znovu jej zdvojnásobit v dekádě následující. Ztrojnásobení kapacity je odhadem oborových analytiků, nikoli vládním závazkem.
Že nejde jen o vzdušné zámky, potvrzuje podle experta loňské spuštění obřího terminálu v Kitimatu v rámci projektu LNG Canada, za nímž stojí konsorcium nadnárodního Shellu a asijských hráčů jako Mitsubishi, Petronas, Korea Gas či PetroChina. „Kanada se v případě úspěchu může stát jedním z klíčových dodavatelů LNG pro asijské trhy. Ostatně tato komodita je výslovně zmíněna i v nově podepsaném strategickém partnerství mezi Ottawou a Tokiem z letošního března,“ zdůrazňuje výkonný ředitel Centra asijsko-pacifických studií.
Mluvit o úplném rozchodu se zelenou agendou by ovšem bylo zjednodušení. Nový ropovod je smluvně provázán s projektem Pathways, největší navrhovanou investicí do zachytávání a ukládání uhlíku na světě, a Alberta se v memorandu s Ottawou zavázala zvednout průmyslovou cenu uhlíku na 130 dolarů za tunu – tedy nad federální benchmark. Carney klimatickou politiku spíše přesunul z roviny regulace do roviny technologie, než aby ji opustil.
Zrada jménem Keystone XL
Proč se Kanada vlastně tak usilovně snaží přeorientovat na Asii? Odpověď leží u jejího jižního souseda. Současná závislost Ottawy na Spojených státech je totiž z hlediska národní bezpečnosti až nezdravá.
„Zhruba dvě třetiny kanadského exportu zboží a služeb putují do USA. Podobně tam míří prakticky veškerá produkce ropy, přičemž Kanada obstarává až 60 procent amerického importu této suroviny, což dělá asi čtyři miliony barelů denně,“ vypočítává Železný.
Snaha diverzifikovat trhy se podle něj zrodila z obrovského zklamání nad krachem projektu Keystone XL. Obří potrubí, které mělo propojit Albertu s terminály v Mexickém zálivu, zničil odpor ekologických aktivistů i části kanadských a amerických politických elit.
„Projekt padl už za Obamy, Trump jeho vidinu na chvíli oživil, aby jej pak definitivně odpískala Bidenova administrativa. V Kanadě to tehdy bylo vnímáno jako jedno z prvních výrazně negativních gest ze strany Washingtonu. A právě tehdy se začaly rodit první plány na expanzi do Asie,“ vysvětluje Železný kořeny současného kanadského vzdoru.
Nepochopený Havel a učebnicová realpolitika
Snad nejlépe vystihuje nový styl kanadské diplomacie epizoda z letošního ledna. Premiér Carney na Světovém ekonomickém fóru v Davosu sáhl po Havlově eseji Moc bezmocných – konkrétně po slavném podobenství o zelináři, který si každé ráno dává do výlohy ceduli „Proletáři všech zemí, spojte se“, přestože jí nevěří ani on, ani nikdo jiný. Zatímco v Česku mnozí jásali nad „návratem k hodnotové politice“, podle Železného nemohla být realita pravdě vzdálenější. Carney totiž Havlovu parabolu obrátil proti Západu samotnému: onou cedulí ve výloze je podle něj mezinárodní řád založený na pravidlech, o němž všichni vědí, že už dávno nefunguje tak, jak se tvrdí. Střední mocnosti podle něj musí přestat cedule držet a začít „žít v pravdě“ – tedy pojmenovat věci, jak jsou.
„U nás byl tento projev mylně interpretován. Carney ve skutečnosti ohlásil éru aktivně jednajících středních mocností, které se nemohou dále spoléhat na tradiční velmoci a vytvářejí si proto vlastní, výrazně pragmatická partnerství,“ dešifruje kanadský signál Železný.
Tomu odpovídá i fakt, že těsně před cestou do švýcarských Alp Carney zavítal do Číny. S prezidentem Si Ťin-pchingem tam projednával navýšení obchodní výměny a diverzifikaci kanadského exportu do Asie – bez ohledu na to, jakou ideologii kupující vyznává.
„Donald Trump má zkrátka co do činění s pragmatikem, který se v případě potřeby nezdráhá uchýlit k učebnicové realpolitice, přestože ji tu a tam ještě zahalí do závoje liberální ideologie. Viděli jsme to v případě odklonu od klimatických reforem, a nyní to vidíme ve snaze sblížit se s Čínou i Evropskou unií,“ uzavírá Jan Železný hodnocení muže, který právě přepisuje kanadskou ekonomickou DNA.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy, aby vám neunikly zásadní globální témata. A klidně i podceňované marginálie z jihočeských pivnic. Díky.
