ANALÝZA | Světovou moc už neurčují jen tanky, lodě a rakety. Stále víc ji formují datacentra, grafické čipy, jazykové modely a schopnost nabídnout ostatním vstupenku do prestižního klubu umělé inteligence. Geopolitika získala nový vektor v podobě AI a budoucí mezinárodní řád se překresluje podle toho, kdo ovládne čtvrtou průmyslovou revoluci.
O tom, jak Trumpova Amerika buduje „silikonový mír“, proč Peking odpovídá nebezpečně lákavou ofenzivou a jak Západ trestuhodně vyklízí pole v rozvojovém světě, jemuž nedokáže nabídnout žádnou alternativu, jsme hovořili s ředitelem Centra asijsko-pacifických studií na CEVRO Univerzitě Janem Železným.
Ve světové geopolitice se v poslední době čím dál častěji skloňuje termín „Pax Silica“, tedy silikonový mír. Tato idea, představovaná především současnou administrativou Donalda Trumpa, stojí na předpokladu, že budoucí mocenské rozložení planety bude definováno schopností zapojit se do ekonomiky umělé inteligence. Tedy do systémů běžících na pokročilých čipech, jež vyžadují masivní datacentra.
Podle Jana Železného se z této nové technologie stal naprosto hmatatelný geopolitický nástroj. „Odrazem toho je i stejně pojmenovaná iniciativa Washingtonu z prosince 2025, jež už konkrétněji cílí na vytvoření sítě partnerství zaměřených na stabilní a bezpečné dodavatelské řetězce umělé inteligence, polovodičů i k tomu nezbytných nerostů,“ vysvětluje analytik krok Bílého domu.
Kde však hraje Amerika, nemůže chybět ani její hlavní globální rival. Peking kontroval v polovině letošního července, kdy na Světové AI konferenci v Šanghaji oficiálně spustil vlastní projekt: Světovou organizaci pro AI spolupráci (WAICO).
„Ta má sídlit právě v Šanghaji a koordinovat spolupráci s dalšími 29 zeměmi, které se k ní ochotně přihlásily,“ vypočítává Železný a upozorňuje na překvapivě pestrý mix signatářů. „Najdeme mezi nimi nejen tradiční spojence či partnery typu Ruska, Pákistánu či Jižní Afriky, ale i řadu středních mocností či menších zemí typu Kazachstánu, Malajsie, Senegalu, Tádžikistánu nebo drobného Lesotha.“
Přehlížení tohoto regionu v rámci amerických a do značné míry i evropských úvah představuje jednu z nejvýraznějších geopolitických chyb, jichž se Západ dopouští.
ředitel CAPS, CEVRO Univerzita
Tento krok samozřejmě neznamená rozdávání čipů zdarma. Čína hraje mnohem sofistikovanější hru. Tyto státy chtějí podle ředitele Centra asijsko-pacifických studií nejen sdílet čínské technologie, ale aktivně se podílet na formulaci mezinárodních standardů jejich užití a na překonávání propasti mezi vyspělým Západem a zbytkem světa.
Proroctví šéfa Nvidie se naplnilo
Vysoké ambice asijské supervelmoci osobně zaštítil prezident Si Ťin-pching. Jeho projev o nutnosti zahájit extenzivní mezinárodní spolupráci v AI a její regulaci podle Železného rozhodně nebyl jen nějakým prázdným rétorickým cvičením. Peking si jasně uvědomil ohromný potenciál nové technologie jako nástroje pro šíření svého vlivu v zahraničí.
V této souvislosti Železný připomíná varování, které přesně před rokem pronesl šéf amerického gigantu Nvidia Jensen Huang. „Ten v kontextu debat o americkém zákazu vývozu pokročilých grafických čipů varoval, že se rozbíhá globální závod o to, čí technologie budou tvořit základ světové AI infrastruktury, a že Amerika může zákazem jejich šíření mnohé ztratit,“ rekapituluje analytik z CEVRO Univerzity.
Huang byl tehdy v USA okřikován, že upřednostňuje vlastní byznys před národní bezpečností. „Mnoho lidí mu nevěřilo. Nicméně království středu tento argument očividně přijalo za své a rozhodlo se jej naplno včlenit do svých ekonomických, ale i zahraničněpolitických projektů,“ dodává nekompromisně Železný.
Hedvábná stezka 2.0: Od betonu k algoritmům
Čínská sázka na AI, kterou režim označuje za „nové produkční síly“, má dva úkoly. Zaprvé spasit domácí ekonomiku, které kvůli vymírání a stárnutí populace rychle ubývá pracovní síla. Zadruhé posílit čínský vliv v takzvaném globálním Jihu.
Právě zde, v zemích, které Západ stále povýšeně označuje za rozvojové, dochází podle Železného k fatálnímu selhání zavedených demokracií. „Přehlížení tohoto regionu v rámci amerických a do značné míry i evropských úvah představuje jednu z nejvýraznějších geopolitických chyb, jichž se Západ dopouští. A Peking se nezdráhá této slabosti využít,“ glosuje analytik.
Čína tam sice musí soupeřit i s Indií premiéra Naréndry Módího, který se silně pasuje do role „hlasu globálního Jihu“, ekonomická dominance však hraje pro Peking.
Odborník na Asii ukazuje tuto dynamiku na evoluci slavné iniciativy Pásu a stezky (Nové hedvábné stezky). Ta začala masivní stavbou mostů, železnic a přístavů. „Brzy se však ukázalo, že tyto země touží i po moderních technologiích, a tak se přidala takzvaná Vesmírná hedvábná stezka,“ připomíná Železný, jak africké státy využívají čínský navigační systém Beidou v zemědělství a státy Střední Asie k monitorování železnic. Nyní na řadu přichází umělá inteligence.
Levná umělá inteligence a prázdné západní ruce
Zatímco západní AI modely jsou často drahé a uzavřené, Čína mění pravidla hry. Železný upozorňuje na úspěch levnějších, open-source velkých jazykových modelů z Číny, jako je R1 od společnosti DeepSeek nebo čerstvě představený Kimi K3 od Moonshotu.
„Tyto modely si díky otevřené infrastruktuře, možnosti lokálního nasazení a nižším cenám získávají čím dál větší přízeň. A to nejen v podfinancovaných sektorech globálního Jihu, ale i v řadě západních společností v USA a Evropě,“ zdůrazňuje analytik paradoxní situaci. Čína navíc, stejně jako dříve u vesmírného programu, nabízí těmto státům to nejcennější – sdílení infrastruktury a samotného know-how.
Si Ťin-pching k tomu v Šanghaji přihodil i konkrétní slib: vytvoření 5 000 míst ve školících a seminárních programech pro rozvojové země na příštích pět let. Cíl je zjevný: sjednotit globální Jih a postavit se proti západnímu „monopolu“.
Podle Železného při tom nechyběla ani typická čínská rétorika a nepřímá kritika USA, když Si prohlásil, že pozitiva čtvrté průmyslové revoluce nemohou připadat jen jedné zemi, a použil metaforu, že „jedna struna nevytvoří hudbu a jeden samotný strom nikdy nevytvoří les“.
Můžeme se tomu na Západě smát, ale cílové publikum to vnímá jinak. „Nutno poznamenat, že toto je rétorika, na niž rozvojové země slyší, a to navzdory rizikům, která se s využitím čínských technologií logicky pojí,“ varuje Železný a závěrem trefuje největší slabinu Spojených států a Evropy: „Vinit je za to však není úplně na místě. Realita je zkrátka taková, že velmi často chybí jakákoliv ekonomicky přístupná a udržitelná západní alternativa. Právě na to Peking úspěšně sází.“
Umělou inteligenci tak už dávno nelze chápat jen jako technologickou hračku či byznysovou příležitost. Stala se z ní prvořadá geopolitická zbraň.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a zažijete ne umělou, ale živou inteligenci. Díky moc.
