KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Německo připsalo pokus o útok dronem na letišti Lipsko/Halle Rusku a vztahy obou zemí hledají nové dno. Ekonomický rozvod ale dokončený není. V Rusku stále působí kolem 1 600 německých firem, odchod ze země je mimořádně drahý a Rosněfť zůstává většinovým vlastníkem strategické rafinerie ve Schwedtu.
Pokus o o útok na ukrajinská letadla v Lipsku, ale i útoky na civilní infrastrukturu v dalších oblastech (zde se zatím vyšetřuje) jen zhoršily, co už bylo tak dost špatné.
Od února 2022, kdy Rusko zaútočilo po delší válce na Donbasu, na celou Ukrajinu, byly na Rusko uvaleny sankce, které se svým počtem a rozměrem vymykaly všemu dosud známému. Německo přitom nezůstávalo nějak pozadu. A co víc, německé firmy se stahovaly z ruského trhu, což jen prohlubovalo problémy.
I přesto ale zůstávalo dost firem, které Rusko buď nemínily opustit, nebo s tím alespoň výrazně váhaly. Nelze tak říct, že by ekonomické vztahy mezi oběma zeměmi byly úplně na nule.
Konec energetického partnerství
Nejvýznamnější částí obchodu mezi Ruskem a Německem byla bezpochyby energetika. Německý průmysl dlouhodobě těžil z ruských surovin a tlačil na zvýšení jejich dovozu prostřednictvím obou větví Nord Streamu.
Jenže s ruskou agresí proti celé Ukrajině se situace obrátila proti němu. Nord Stream 2 tak nedostal potřebnou certifikaci a od podzimu přestalo Německo odebírat plyn vůbec.
Zářijové výbuchy Nord Streamu, ze kterých je obviňována Ukrajina, spíše než že by změnily situaci, tak potvrdily trend.
Kdo zůstal a proč
Ještě o něco zajímavější situace je ve firemní sféře. Část německých firem, například z automobilového sektoru, totiž z Ruska odešla. Ale firmy jako Liebherr, Globus či Bayer v Rusku zůstaly. Počty společností, které nadále v Rusku podnikají, lze jen těžko přesněji určit (podle Německo-ruské zahraniční obchodní komory jde asi o 1600 společností, pozn. red.), ale jedná se o poměrně velký počet.
Ty, které odešly, si do smluv o odprodeji svých aktiv daly klauzuli o možném zpětném odkupu. Specifickým případem pak je udržování ochranné známky i v Rusku, nicméně tam jde spíše o ochranu před možností, že si jejich jméno zaregistruje nějaký ruský vykuk a bude firmy vydírat.
Důvody pro setrvání se liší prakticky firmu od firmy. Některé uvádějí jako hlavní důvod péči o zaměstnance, farmaceutické firmy zase mluví o humanitárním aspektu. Globus pak mluví o tom, že zajišťuje ruským obyvatelům základní potraviny, ale reálně z výroků jeho představitelů spíše plyne, že je válka až zase tolik nezajímá.
Nutno ale také dodat, že žádná z firem nenarušuje sankční předpisy. Existují samozřejmě i případy, které sankční režim vědomě či nevědomě narušují, nicméně to je poněkud jiný případ. Ti, kteří se rozhodli v Rusku zůstat, čelí pouze reputačnímu riziku.
Past pro ty, kdo chtějí odejít
Fungování německých firem naráží na stejné restrikce, jako jakékoli další podniky, které s odchodem váhaly, pokud už o něm tedy vůbec uvažovaly.
V současné době je ale pro samotné firmy extrémně náročné odejít. Brání tomu nejen povinnost každý takový odprodej schválit ruskými orgány, ale i fakt, že i v případě schválení musí platit vysokou daň za odchod.
I pokud ale toto vše nějakým způsobem podstoupí, vzniká problém s převodem peněz. Ostatně ten vzniká i pro firmy, které v Rusku zůstávají. Suše řečeno, vydělávat mohou, kolik chtějí, ale do Německa si svoje peníze převést nemohou.
Rusko má tak v tomto určitou páku vůči německé vládě právě prostřednictvím firem, které v Rusku podnikají. Za případné zmírnění sankčního režimu, respektive německé politiky vůči Rusku by mohlo nabízet výhodnější režim pro německé firmy.
Spor o rafinerii ve Schwedtu
Rusko si kromě jiného stěžovalo i na německou politiku vůči ruským firmám v Německu. Týkalo se to hlavně rafinerie ve Schwedtu, kde měla Rosněfť většinu, ale i dalších.
Rosněfť sice formálně zůstala vlastníkem rafinerie, ale ta byla převedena pod státní správu a ruská firma tak nemůže vykonávat svoje vlastnická práva. Rusové si na tuto praxi dlouhodobě stěžují jako na nezákonnou.
Pochopitelně jsou sankce vůči ruským firmám nepříjemné, Rusko tak má zájem na jejich odblokování. Případná energetická krize v Německu by pak Rusku mohla jen pomoci v tlaku na německou stranu, aby vrátila ruským firmám kontrolu nad německými rafineriemi.
Co s tím má společného Lipsko
Jak tedy souvisí útok v Lipsku s ekonomickými vztahy? Rusko, i když se snaží usilovně přesvědčovat, že mu sankce nijak neubližují, pod sankcemi zrovna nevzkvétá.
Současná vlna podpory pro AfD, která je dlouhodobě vůči sankcím proti Rusku a zastavení obchodu s energetickými surovinami kritická, je výhodná i pro Rusko. Nabízí se tak verze, že útoky jsou odpovědí na německou politiku a že by bylo možné jim předejít jen tím, že by Německo ustoupilo od striktní politiky Merzova kabinetu.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy, abyste nemuseli pro informace od těch nejpovolanějších navštěvovat posluchárny FSV UK. Díky moc.
