ANALÝZA | Pokročilé technologie dokážou být dobrým sluhou, ale velmi zlým pánem. To platí v každé době, nicméně ve zjitřené atmosféře velmocenského soupeření dvojnásob. Své o tom dobře vědí i „evangelisté“ současné fáze 4. průmyslové revoluce a nástupu umělé inteligence (AI) – přední američtí designéři pokročilých čipů v čele s kalifornskou firmou Nvidia.
Jejich práce se velmi rychle dostala do hledáčku bezpečnostních složek, které si uvědomily, o jak převratnou technologii se jedná.
Čipy tak byly klasifikovány jako otázka národní bezpečnosti USA a spolu s tím přišly i restrikce na vývoz do řady zemí světa v čele s mocensky posilující Čínou. Ta však doposud představovala naprosto klíčový světový trh a nezanedbatelný zdroj příjmů.
Řada expertů proto začala živě diskutovat o dopadu těchto opatření na amerického giganta (i jeho menšího konkurenta v podobě AMD) a budoucí profitabilitu. Jeho zakladatel a ředitel Jensen Huang, známý jako chlapík v černé kožené bundě, se však nevzdal a rozehrál diplomatickou hru na nejvyšší možné úrovni. Úspěch predikoval málokdo.
O to větší bylo překvapení, když se mu ve spolupráci s částí amerického establishmentu podařilo změnit dosavadní restriktivní Trumpovu politiku a umožnit tak pokračující vývoz této technologie do „země středu“.
Co tyto šarvátky znamenají pro americko-čínské mocenské soupeření a vedoucí technologickou pozici USA ve světě? Jsou obavy Washingtonu o zneužití americké technologie oprávněné? A jak lákavý je čínský trh?
Technologické déjà vu
Hned zpočátku je třeba říci, že situace kolem restrikcí na pokročilé grafické čipy, jež umožňují průběh současné AI revoluce, nejsou ničím novým.
Známe je již z působení předchozích prezidentských administrativ, kdy zvláště ta Bidenova v duchu hesla „small yard, high fence“ (malý dvorek, vysoká zeď) sice odmítla plošná restriktivní opatření, zároveň však přistoupila velmi nekompromisně k obchodování s technologiemi, které byly vnímány jako bezpečnostně citlivé.
Vývoz pokročilých čipů (jež jsou schopni designovat pouze Američané) do Číny k nim jednoznačně patřil. U vojenského a politického establishmentu existovala silná obava z jejich možného zneužití pro posílení čínské Lidové osvobozenecké armády a jejích schopností.
Kdysi malá kalifornská společnost, v dané době již IT gigant, se tak proti své vůli spolu se svými kolegy v oboru stala výrazným geopolitickým hráčem.
Napětí dosáhlo vrcholu v dubnu 2025, kdy Trumpova administrativa radikálně rozšířila exportní omezení a zakázala i prodej „ořezaných“ čipů H20, specificky navržených pro čínský trh s ohledem na zavedená omezení výkonu.
Daný krok si vyžádal vysokou daň: Nvidia byla nucena odepsat 4,5 miliardy dolarů na nepoužitelných zásobách a zrušit výrobní závazky u tchajwanské TSMC.
Analytici Bank of America odhadovali, že roční ztráty z absence prodejů na – pro firmu naprosto stěžejním – čínském trhu mohou dosáhnout 15 až 20 miliard dolarů. To mohlo potenciálně ohrozit její schopnost inovovat a vzhledem k její nezastupitelnosti ve výsledku i podkopat americkou technologickou dominanci.
Zápas o světovou dominanci v AI
Jensen Huang však nekapituloval a během následujících měsíců se přetransformoval v neúnavného lobbistu, který pendloval mezi Washingtonem a Pekingem, využívaje všechny své kontakty na obou stranách Pacifiku. Slavný inženýr navíc velmi chytře argumentoval, že boj o příjmy jeho společnosti v sobě odráží daleko zásadnější zápas o světovou dominanci v oblasti čipů a AI.
Existovalo podle něj riziko, že pokud budou restrikce do Číny a dalších zemí pokračovat, vyvine čínská konkurence v čele s firmou Huawei vlastní alternativy, které pak bude volně distribuovat i do zemí globálního Jihu bez dodatečných restrikcí. Hrozilo tak, že významná část světové AI infrastruktury bude postavena na čínské technologii – přičemž Huang neochvějně trval na tom, že globálním standardem by měly být právě americké čipy.
Klíčovou se ukázala jeho schůzka s Trumpem 10. července v Bílém domě – v den, kdy Nvidia poprvé překročila hodnotu 4 miliard dolarů. Po téměř hodinovém rozhovoru Trump souhlasil s obnovením prodejů H20 a jak Huang později vzpomínal: „Řekl jsem mu o své cestě do Číny a on odpověděl: Šťastnou cestu.“
