ANALÝZA | Oči světa se upírají na Tel Aviv a Teherán a mnozí analytici mají jasno: Spojené státy krvácí v dalším nekonečném konfliktu a Peking se potichu směje. Skutečnost je ale mnohem složitější a pro čínské mocenské postavení jde o hru s velmi smíšenými kartami. Konflikt mezi USA, Izraelem a íránským režimem totiž nemilosrdně odhalil limity čínské diplomacie a naopak potvrdil tvrdou realitu americké globální síly. Jak se čínský majstrštyk v Perském zálivu mění v prach a proč teď Peking nutně potřebuje Pákistán jsme řešili s kolegou Honzou Železným, ředitelem Centra asijsko-pacifických studií na CEVRO Univerzitě.
Když se na Blízkém východě rozhořel naplno další konflikt, první instinkt řady pozorovatelů velel vidět v něm geopolitickou výhru pro Čínu. Logika zněla prostě: Amerika uvízla v další písečné bouři a vyklízí pole v Asii. Jak ale upozorňuje Jan Železný, tento pohled je příliš zjednodušující a celkový obraz je pro Peking mnohem méně růžový.
Ano, z jednoho úhlu pohledu se Číně skutečně otevírá okno příležitostí. Spojené státy, které podle Železného samy ústy Donalda Trumpa hovořily o nutnosti vyhnout se globálnímu mocenskému přetížení a raději sledovat vlastní národní zájmy, se opět hluboce angažují na Blízkém východě.
„Tento konflikt značně vyčerpává americké materiální zásoby. Zároveň koncentruje americké jednotky mimo Asii, přičemž jejich přesuny jsou často činěny právě na úkor strategických ‚hot spotů‘ v jejím okolí,“ vysvětluje Železný, kde přesně vzniká pro Washington problém. Z pohledu asijských spojenců to nevysílá dobrý signál.
„Minimálně v psychologické rovině to oslabuje kredibilitu amerického systému odstrašení a vzbuzuje to u spojenců a partnerů Washingtonu pochopitelné otazníky,“ dodává.
Tvrdá realita: Amerika má svaly, Číně chybí
Jenže to je jen jedna strana mince. Tou druhou je nemilosrdná ukázka toho, co dělá supervelmoc supervelmocí: schopnost zasáhnout kdekoliv na světě. A tady Peking tahá za výrazně kratší konec.
„Konflikt jasně demonstruje schopnosti Spojených států projektovat svoji moc prakticky kdekoli na planetě a prosazovat vlastní politiku. To je základní předpoklad velmocenského statusu a zároveň něco, co Peking dosud postrádá,“ zdůrazňuje Železný propastný rozdíl ve vojenských možnostech obou rivalů.
Zatímco Amerika ukazuje svaly, čínské diplomatické snahy v regionu se hroutí jako domeček z karet. Čína léta investovala obrovský politický kapitál do toho, aby se v Perském zálivu pasovala do role relevantního deal-makera. Chtěla nabídnout alternativu k americké přítomnosti.
„Zde lze vzpomenout třeba vyjednání obnovy diplomatických vztahů mezi Saúdskou Arábií a Íránem, které bylo považováno za diplomatický majstrštyk,“ připomíná Železný nedávný čínský triumf. „Nicméně tyto snahy se rozpadají s tím, jak konflikt eskaluje a jednotliví partneři se dostávají do prohlubujících se sporů. To činí čínskou moc méně relevantní.“
Čínská hra navíc není jen o Íránu. Jak analytik připomíná, ve hře je dlouhodobé posilování vztahů s bohatými monarchiemi regionu a snaha vyvážit u nich americký vliv. Rozklad regionálního uspořádání tak Číně vysloveně hází klacky pod nohy.
Pákistán jako štít a hra v OSN
Co tedy zbývá velmoci, která nechce riskovat blamáž, ale potřebuje zůstat ve hře? Nastrčit prostředníka. Peking v tomto ohledu mistrně využívá Islámábád, se kterým má uzavřeno tzv. partnerství „do každého počasí“.
Podle Železného to dává Si Ťin-pchingovi ideální manévrovací prostor. Čína vydává obecné výzvy ke stabilizaci a tváří se jako mírotvůrce, ale špinavou práci nechává na Pákistánu. „Tento postup umožňuje Číně zůstat aktérem v pozadí, neriskovat vlastní politický kapitál a neriskuje diplomatickou prohru, zároveň ale propaguje sebe sama jako jakousi stabilizační velmoc,“ dešifruje Železný čínskou taktiku.
Číně to navíc skvěle hraje do karet v její širší protizápadní rétorice. Důraz na prostředníka jí umožňuje propagovat principy takzvaných globálních iniciativ prezidenta Si – tedy volání po rovnosti hráčů, respektu k civilizačním odlišnostem a rétorické odmítání „západního unilateralismu“.
Přesně do této šablony zapadá i nedávné dění v OSN. „Odpovídá tomu i to, že Čína a Rusko vetovaly bahrajnskou rezoluci Rady bezpečnosti s argumentací, že tato nerespektuje vůli všech zúčastněných stran,“ doplňuje expert na Asii.
Bumerang jménem ekonomika
Geopolitika se nakonec vždy láme na ekonomice. A ačkoliv by se mohlo zdát, že se energetická krize spojená s blízkovýchodním konfliktem Číny příliš netýká, opak je pravdou.
Jak upozorňuje Jan Železný, Peking sice na první pohled odolává lépe než jeho asijští sousedé, ale v dlouhodobém horizontu ho válka může tvrdě zasáhnout: „Čína sice díky využití uhlí, zelené transformaci a větší diverzifikaci strategických surovin netrpí tak jako ostatní země v regionu v čele s Japonskem nebo Jižní Koreou, nicméně v případě pokračování konfliktu bude výrazně čelit jeho sekundárním dopadům.“
Tyto dopady mají podle ředitele Centra asijsko-pacifických studií přímou souvislost s tím, jak se proměnil globální obchod po celních válkách mezi Washingtonem a Pekingem.
„Po zhoršení celních bojů s USA přesměrovala Čína většinu svého vývozu do zemí jihovýchodní Asie, Afriky nebo Jižní Ameriky, přičemž právě tyto rozvojové regiony jsou současným stavem výrazně zasaženy,“ popisuje Železný klíčové zranitelné místo.
Pro tamní komunistické vedení to představuje zásadní hrozbu pro samotný chod státu. „To do budoucna ohrožuje finanční solventnost a ekonomickou sílu jejích odběratelů a podkopává exportní model, na němž je Čína stále díky slabé domácí poptávce závislá,“ vysvětluje analytik a připomíná i další rovinu: „V ohrožení jsou rovněž plánované rozsáhlé investiční projekty v zemích Zálivu, které měly posílit projekt Nové hedvábné stezky.“
Závěr je tedy jasný. I když by eskalace na Blízkém východě mohla Číně teoreticky přinést dílčí diplomatické a politické body na úkor USA, pragmatický pohled říká něco jiného. „V čínském pojetí je ekonomická a politická stabilita světa silně propojena a nejistota je vnímána jako negativní prvek,“ uzavírá Železný.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
