ANALÝZA STANISLAVA VÍTKA | Miliardy z fondu obnovy měly financovat budoucnost a modernizaci Evropy. Místo toho se v Madridu proměnily v peníze na volební úplatky a zalepování děr v sociálním systému. Aktuální auditní zprávy z května 2026 odhalují gigantický podvod, který má děsivé geopolitické důsledky: zatímco jih „projídá“ společný dluh, Evropa nemá na vlastní obranu. Druhá část analýzy odhaluje mechanismus španělského tunelu i jediné možné řešení – odchod Německa z eurozóny.
Mechanismus, kterým Sánchezova vláda odkláněla peníze z fondů EU do španělského důchodového systému, je byrokraticky nenápadný. Plánované výdaje, původně určené k financování z unijních fondů obnovy (RRF), byly pozastaveny a klasifikovány jako „nikoli bezprostředně nutné“.
Takto uvolněné rozpočtové položky pak byly použity ke krytí deficitů v důchodovém fondu, což je možné proto, že Španělsko od roku 2023 ve svém neudržitelném socialismu neschválilo řádný rozpočet a funguje v režimu rozpočtového provizoria.
Od fondu obnovy k penzijnímu fondu: Anatomie účetního podvodu
První veřejně známý případ se týká roku 2024. Tehdy španělský účetní dvůr ve své auditní zprávě zjistil, že z prostředků RRF bylo ve dvou tranších odkloněno 2,389 miliardy eur. Pandemie, která byla skutečným důvodem vzniku fondu, přitom byla oficiálně prohlášena za ukončenou již o rok a půl dříve! Ministerstvo financí v Madridu tyto transakce oficiálně potvrdilo – a zároveň se je pokusilo prezentovat jako rutinní správu hotovosti.
To byl ale teprve začátek. Španělský deník El Mundo na konci dubna 2026 uvedl, že v roce 2025 bylo z fondů obnovy EU do španělského systému sociálního zabezpečení odkloněno minimálně dalších 8,5 miliardy eur. Vycházel přitom z rozpočtových dokumentů, které ministerstvo financí předložilo parlamentu.
Vytunelovány byly fondy na průmyslovou transformaci, systém předpovídání kvality ovzduší v Barcelonském superpočítačovém centru, projekty na nabíječky na elektromobily a další podobné projekty, přičemž potvrzená částka přesahuje 10 miliard eur.
K tomu je třeba připočítat přibližně 3 miliardy eur určené na důchody státních úředníků v roce 2025, jejichž financování ministerstvo financí dosud definitivně nevysvětlilo. Pokud by se i u těchto dodatečných prostředků prokázalo, že šlo o odkloněné fondy EU, celková částka by se vyšplhala na více než 13 miliard eur.
Vzhledem k tomu, že Německo nese břemeno dluhu EU, zatímco v přímém financování dostává relativně málo (Německu bylo přiděleno 30 miliard eur), je Spolková republika hlavním finančním garantem programu.
Tato strukturální nerovnováha mezi málo zadluženými zeměmi severu a předluženými neproduktivními zeměmi jihu přetrvává, zatímco jižané by si dál chtěli masivně společně půjčovat, aby nemuseli řešit své problémy a zatímco z dluhu EU v rámci NGEU nebyl ještě splacen ani jediný cent.
Splácení je rozloženo až do roku 2058 a roční splátky úroků trvale zatěžují rozpočet Unie. Reakce Komise a španělské vlády na tento explozivní materiál byla samozřejmá: zapírat a tvrdit, že tady není nic k vidění.
Španělsko, stejně jako předlužená, vymírající a stagnující Itálie či Francie s neudržitelnými deficity, se kterými jejich politické elity a obyvatelstvo absolutně odmítají cokoliv udělat – všechny tyto případy jasně ukazují jednu věc: že euro je historický omyl, který Evropu nesjednocuje, nýbrž rozděluje.
Společná měna spojila to, co k sobě ekonomicky a kulturně nepatří, navíc vytvořila systém morálního hazardu, kde zodpovědní doplácejí na nezodpovědné. I proto by z něj mělo Německo odejít.
Je třeba rozbít euro
Ale Němci nečiní malých chyb, a i když je uznají, jako např. u energetiky a migrace, nehodlají od nich odejít. Standardní postoj establishmentu v současné EU je takový, že členské země dnes musí víc než kdy jindy držet spolu tváří v tvář četným hrozbám. Jak upozorňuje např. bývalý hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu a expert Goldman Sachs Robin J. Brooks, ve skutečnosti je tomu přesně naopak. To, co mnohé státy EU potřebují ze všeho nejvíce, je fiskální prostor.
Jinak totiž nebudou peníze na podporu Ukrajiny, tedy zajištění základní fyzické bezpečnosti Evropy (bez níž nemá cenu se o ničem dalším bavit), ani na obranu proti americkým clům a čínskému merkantilismu.
Německý odchod z eurozóny by uvolnil fiskální prostor pro všechny. Vedl by k odpisům dluhů na periferii eurozóny, čímž by do procesu zapojil domácnosti – ty dosud nebyly ochotny nést náklady na politiky, které si prohlasovaly ve volbách.
Zároveň by uvolnil cash v Německu a dalších fiskálně střídmých zemích, což by jim umožnilo soustředit se na to skutečně důležité – tedy na obnovu evropské obranyschopnosti a na opětovné nastartování vlastních ekonomik, namísto neustálého udržování neudržitelného dluhového břemene v rozpočtově nezodpovědných zemích.
Ani Španělsko, ani Itálie nejsou schopny pomoci obraně Evropy (na které jsou ovšem hospodářsky totálně závislé) způsobem, který by alespoň vzdáleně odpovídal velikosti jejich ekonomik. Tři pobaltské země dohromady poskytují Ukrajině ve skutečnosti stejně velkou pomoc jako Itálie nebo Španělsko, přestože jejich společný HDP tvoří jen zlomek ekonomického výtlaku jmenovaných středomořských zemí. Itálie či Španělska.
Ruská invaze na Ukrajinu podtrhuje tvrdou realitu: Španělsku a Itálii došel fiskální prostor. Oba státy to sice intenzivně popírají, ale činy mluví hlasitěji než slova. Tezí španělské vlády pak je, že Ukrajina a obrana Evropy vlastně není evropský problém, tím je přeci Palestina – vy hlupáci!
Italská premiérka si sice o tématu Palestiny může myslet svoje, ale její politický manévrovací prostor v této otázce je ve skutečnosti tak malý, že praxe nominálně ultrapravicové italské vlády (tedy co se názoru průměrného euronovináře týče) se nijak radikálně neliší od španělských komunistů.
Euro se tak vyvinulo v nástroj udržující v chodu předlužené nereformované a nárokové sociální systémy, zatímco se díky fiskálnímu prostoru odpovědných a výkonnějších zemí budou reformy odkládat na neurčito. Do doby, než bude celá Evropa říší důchodců, přes které už žádné reformy ani demokraticky prosadit nepůjde.
A jelikož vysoce zadlužené země mají nad těmi nízko zadluženými výraznou převahu, unijní politika se neúprosně ohýbá směrem k udržování neudržitelných dluhových břemen při životě. Včetně zatahování ECB do zpolitizovaných mechanismů, jako je zastropování výnosů státních dluhopisů. To jde minimálně proti duchu zakládajících smluv EU, když už právníci najdou kličku proti jejich liteře, jak ji našli u společného zadlužování.
Jak už dávno ukázal Thilo Sarrazin, Evropa euro nepotřebuje. Euro je ve skutečnosti jen systémem pevně fixovaných měnových kurzů. Navzdory falešným kritikám alarmistů, návrat k národním měnám nevylučuje ani společnou zahraniční politiku, ani společné výdaje na obranu.
Ostatně dnes euro většinově máme, a Španělsko stejně nehodlá řešit obranu Evropy před Ruskem, nýbrž obranu Palestinců před imaginární genocidou, takže žádnou společnou zahraniční politiku stejně nemáme – a pro nepřekonatelné kulturní rozdíly ani mít nemůžeme. To stejné platí o evropské armádě, která je jen věčnou chimérou (a případná absence eura je to poslední, co by jí v realitě bránilo).
Nejčastějším protiargumentem vůči návratu k národním měnám bývá tvrzení, že rozpad eura by byl turbulentní. Ve skutečnosti tomu tak být nemusí. Stejně jako u rozvodu je i zde v nejlepším zájmu všech stran rozejít se mírovou cestou a s minimem rozruchu.
Periferie eurozóny bude v rámci takového rozvodu nepochybně požadovat od Německa a dalších odpovědných zemí finanční podporu. Pro Německo je to však cena, kterou se vyplatí zaplatit, a je to lepší varianta než časově neomezené transfery méně schopným a zodpovědným zemím, které představují současný status quo.
Země na periferii samy od sebe euro nikdy nezaříznou, protože jsou jeho čistými příjemci (nebo jimi jsou alespoň jejich elity, které nemusí činit nepopulární rozhodnutí). Je tedy na Němcích, aby to živého ťali jako první. To není nic proti EU ani proti periferii eurozóny. Je to pouhé uznání faktu, že se euro vyvinulo v neudržitelný a nedemokratický nástroj.
Je na čase si přiznat, že pro všechny by bylo lepší trápení ukončit a vyjít ze situace jako Evropa silnější, než se dál potácet v rovnováze, která všechny jen oslabuje.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
