„Smrt Americe!“ Poznejte novou generaci Demokratů, která velebí Stalina a touží po vyhlazení Západu

V druhé části analýzy jsme prošli cestu radikálů z „ochranného plotu“ akademické půdy a zaměřili se na dva nejkřiklavější případy z Pensylvánie a Colorada. Nyní se blíže podíváme na „newyorské kádry“ z týmu starosty Zohrana Mamdaniho, který vyhrál všechny demokratické primárky, což výrazně posílilo antisemitské, třetisvětské a otevřeně prokriminální a komunistické křídlo strany.

Jde o „pozoruhodné“ kandidátky citující Stalina a oslavující teroristy, které se skrze Demokratickou stranu se pokoušejí o instalaci režimu, jež nezná  a neuznává svobodu slova ani demokratické volby. Takhle vypadá „konfrontační asimilace“ v praxi a pro americkou republiku je nebezpečnější než otevřený džihád.

První Mamdaniho kandidátkou je Aber Kawas, raso-komunistka původem z Palestiny, která stejně jako Mamdani nikdy nepracovala a která už samozřejmě také tvrdí, že Američané si způsobili teroristické útoky z 11. září 2001 na New York „kapitalismem, rasismem a islamofobií“ sami.

Její vítězství v demokratických primárkách v hluboce modrém volebním obvodu ve státu New York de facto znamená, že se v podstatě automaticky stane státní senátorkou (nejde o kandidátku do Kongresu).

A jaký má program pro stát New York? Stručně shrnuto: Gaza, komunismus a nenávist k Americe – patrně za to, že dala příležitost jejím rodičům, kteří byli palestinští uprchlíci, ale dovolila si deportovat jejího otce, jenž se své nové vlasti (kde tou dobou pobýval nelegálně), odvděčil pácháním zločinů, a to je podle ní neodpustitelný rasismus. 

Dále pak Gaza, více Gazy, odpor k bílým lidem, komunismus, Gaza, Gaza a Gaza. Inu, nová levice a místní volby. Jediná kvalifikace Aber Kawas na práci senátorky – a její jediná pracovní zkušenost v životě – je aktivismus za institucionální nenávist k Americe.

Paradoxem je, že nejodhodlanější hlasy muslimského antiamerikanismu ve Spojených státech dnes nejsou marginalizovaní nově příchozí imigranti z chudých čtvrtí. Americká muslimská populace dnes dosahuje pouhých přibližně 4 až 4,5 milionu lidí, což je ovšem téměř trojnásobek oproti roku 2000. Hlavním hybatelem tohoto růstu je legální imigrace – a pokud budou současné trendy pokračovat, muslimové by měli do roku 2040 předstihnout židy a stát se druhou největší náboženskou skupinou v zemi.

Pokud však jde o antiamerikanismus mezi nimi, hlásí se k němu paradoxně primárně privilegované, kosmopolitní osobnosti z prostředí elit, které žijí převážně sekulárním životem. Příkladem je průzkum Institutu pro odlišnost a příslušnost (Othering & Belonging Institute) na UC Berkeley, podle něhož 60 procent muslimských respondentů považuje islamofobii v USA za velmi vážný problém. Přitom tyto obavy byly nejvýraznější mezi mladšími muslimy, ženami a muslimy narozenými v USA – tedy přesně mezi těmi, kteří jsou nejvíce začleněni do hlavního proudu americké společnosti.

Tato performativní odcizenost od americké kultury, která je vnímána jako „zušlechťující osobnostní prvek“, je pro generaci jejich rodičů nepochopitelná, protože rodiče nebyli na univerzitách vystaveni antiamerické nenávistné indoktrinaci. 

Plná podpora, kterou DSA věnuje Palestině, rovněž zvýšila význam islámu v rámci „progresivního“ hnutí. Tak např. další kandidátka z našeho seznamu, Darializa Avila Chevalierová, konvertovala k islámu během propalestinských demonstrací, aby zvýšila svůj kredit v protestním hnutí, ve kterém byla vysoká konkurence a kde se už nedalo vyšvihnout další radikalizací bez hrozby ztráty privilegovaného života následkem právních důsledků takového jednání – protesty už brousily samou hranu zločinu a mnohdy ji překračovaly.

Ani sám Mamdani není věřícím muslimem, což lze poznat např. tak, že se při svých performativních modlitbách na kameru modlí jako sunita (patrně proto, že modlit se učil z islamistických videí na youtube pět minut před natáčením), přestože jeho rodina je šiítská, k čemuž se jinak hlásí. Mamdani ale svou formální příslušnost k islámu používá performativně v rámci intelektuálních tezí Orientalismu Edwarda Saida, když hovoří o tom, jak mu jeho islámské zázemí dalo úctu k sociální spravedlnosti, antiimperialismu (!) a podobné ahistorické bláboly.

Radikalizace elit je funkcí dlouhého pochodu institucemi radikálů na amerických univerzitách, kde od 70. let dominuje thirdworldismus – fúze antisionismu, protizápadního postoje a antikapitalismu, která staví posvátnou roli oběti palestinských Arabů do středu širšího boje proti domnělému americkému imperialismu. 

Na rozdíl od islamismu není thirdworldismus v první řadě nábožensky založenou ideologií. Jeho nejodhodlanější stoupenci, jako je sám Mamdani, mají sklon žít do značné míry sekulárním (a také kapitalistickým) životem. V mnoha ohledech však představuje závažnější dlouhodobou ideologickou výzvu než nikterak masově lákavý otevřený islamismus. 

Zatímco džihádismus se zaměřuje na americké civilisty v rámci širšího boje za svržení „odpadlických“ režimů v muslimském světě, thirdworldismus se snaží proměnit ideologicko-intelektuální prostředí celé země. Utváří tak způsob, jakým Američané – daleko za hranicemi muslimské menšiny – chápou svou vlastní zemi a její místo ve světě. A právě to jej činí nebezpečným.

Dochází tak k paradoxu integrace, kdy nejodhodlanější a nejhlasitější představitelé muslimského antiamerikanismu ve Spojených státech nejsou marginalizovaní, zbídačení či nedostatečně asimilovaní nově příchozí. Jde spíše o privilegované, kosmopolitní zástupce první a druhé generace žijící sekulárním způsobem života. 

Zohran Mamdani a v předchozích dílech zmiňovaný Hasan Piker, dva mimořádně asimilovaní a materiálně zajištění potomci imigrantů, se dostali do popředí právě díky svému thirldworidsmu – jeden skrze volební urny, druhý prostřednictvím masové kulturní platformy, jež z něj učinila jeden z nejsledovanějších politických hlasů v zemi.

Poté, co úspěšně prošli institucemi americké meritokracie, odmítli mnozí mladí američtí muslimové tichou vděčnost, jaká bývá spojována s imigranty a jejich dětmi z předchozích éry. 

Místo toho prošli procesem, který politolog Robert Leiken nazval „protizápadní westernizací“ neboli „konfrontační asimilací“: jde o proces, při němž začlenění do amerických institucí nevede k vytvoření vztahu k vlasteneckým příběhům o americké svobodě, individualismu a dobrodiní, ale naopak k nepřátelství vůči nim. 

A to je i případ dalšího kandidáta z našeho seznamu, Avily Chevalierové.

Ta v 13. kongresovém obvodu státu New York, který zahrnuje velkou část horního Manhattanu a části Bronxu, těsně porazila dlouholetého kongresmana Adriana Espaillata, předsedu hispánské frakce v Kongresu (Congressional Hispanic Caucus) a téměř s jistotou se tak stane kongresmankou.

Chevalierová odmítá odsuzovat islamistický terorismus a Hamás, zatímco velebí komunismus a komunistické vůdce. S uznáním cituje extremistku z organizace Černých panterů Assatu Shakurovou, která dostala doživotí za vraždu policisty, než jí komunistická bojůvka pomohla utéct z věznice na Kubu, kde byla profesionální komunistkou za peníze poddaných kubánského režimu, zbídačujícího své obyvatele.

Chevalierová s ní souhlasí, že je prvně třeba studovat dílo Fidela Castra a Kim Ir-sena dříve než Marxe a Lenina, jejichž největším zločinem bylo, že byli bílí, ale jinak to byli skvělí myslitelé. Stěžovala si také, že školní knihovny neobsahují kompletní Stalinovo dílo a hořekovala nad tím, že komunismu nelze v demokracii dosáhnout, protože lidé přirozeně preferují volby ohledně dostupnosti jídla. Chevalierová také psala umělecké kritiky, ve kterých posuzovala díla čistě podle podle toho, jak moc byla prokomunistická.

Když si dělala doktorát ze sociologie na Kolumbijské univerzitě (jak jinak!), založila skupinu nazvanou Columbia University Apartheid Divest (CUAD), která se zapojila do palestinských protestů. Hlásila se také k boji „za úplné vyhlazení západní civilizace“ a na Twitteru prohlašuje „Marg Bar Amrika“, což v perštině znamená „Smrt Americe“.

V roce 2020 přišla s teorií, že covid-19 nezačal v Číně, nýbrž ve Francii – a kdo nesouhlasil, byl rasista. Stala se také vášnivou zastánkyní hnutí za zrušení policie; dodnes odmítá odpovědět na otázku, zda by poslala vraha do vězení.

Pochopitelně také miluje Rusko za to, že bojuje proti Americe, a podpořila celou řadu extrémních hospodářskopolitických postojů, jako je rozsáhlé znárodňování či zabavení všech nemovitostí, přičemž poznamenala, že „pyromanie spojená s anarchismem je pro ni velmi vzrušující“. Přesně to americký Kongresu potřebuje!

Zajímavostí budiž Chevalierová prohrála v převážně černošských, hispánských a nízkopříjmových oblastech o 10 procentních bodů, vyhrála však u mladých voličů, vyšších příjmových skupin a v oblastech s většinou vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva – a to o 20 procentních bodů. 

DSA je tak hnutím privilegovaných mladých elit, které závidějí lidem o patro nad nimi a poučují voliče z dělnické třídy o tom, co je pro ně nejlepší.

Stejná story se pak opakovala v 7. kongresovém obvodu v New Yorku, který zahrnuje části Queensu a Brooklynu. Zde bodovala u stejných skupin obyvatel další lumenka radikalizovaná na Columbia University a komunistka z DSA, Claire Valdez. Ta porazila svého umírněnějšího soupeře v boji o uvolněné kongresové křeslo o více než 20 procentních bodů – 57 % ku 34 %.

Součástí její kampaně byl Mahmoud Khalil, palestinský teroristický aktivista doslova za „zničení západní civilizace“.  Toho se momentálně snaží za propagaci terorismu vyhostit Trumpova administrativa, čemuž u soudů brání síť ultralevicových neziskovek.

Khalil se hlásí k tomu, že „bojuje za totální vyhlazení západní civilizace“, masakr židů ze 7. října označuje za „heroický čin“, napsal „Poklonu Jahjá Sinvárovi“, tedy veliteli teroristů z Gazy, roznášel propagační materiály Hamásu, obtěžoval a napadal židy na Columbia University a rád by „obdržel členství/pospolitost a instrukce od militantních hnutí mimo USA“. To vše hodlá tento nebezpečný parazit dělat za peníze amerických daňových poplatníků jako cizinec na americké půdě, kterou nenávidí – ale nehodlá se z ní hnout –, zatímco jeho organizace jí momentálně provolává smrt. 

Společnost, která si uměle pěstuje vlastní katy, je smrtelně nemocná. Když se dva teroristé inspirovaní ISIS letos na jaře pokusili v New Yorku o teroristický útok, starosta Mamdani ten večer nepozval na večeři černého policistu, který se útoku pokusil zabránit, ale právě Mahmouda Khalila.

Mamdani zdůvodňuje svůj odpor k Izraeli nejen falešnými obviněními z genocidy, ale také tím, že přece nemůže podporovat stát, který zvýhodňuje pouze jedno náboženství. Na to obratem navázal performativní oslavami dne osvobození Pákistánu. 

Pro připomenutí, to je ta země, která ve druhém článku své ústavy stanovuje islám jako státní náboženství a jejíž jediným raison d’être je institucionalizovaná nenávist k hinduismu, křesťanství, LGBT a všem dalším myslitelným menšinám. Pakistán má expanzivní systém zákonů proti rouhání, včetně trestu smrti za kacířství – rouhání prorokovi se trestá smrti bez možnosti snížení trestu, rouhání jeho společníkům doživotním vězením.

Ateismus a odpadlictví od víry jsou v Pákistánu taktéž považovány za rouhání a trestány smrtí – soudy nižší instance pravidelně vynášejí tresty smrti podle článku 295-C trestního řádu v případech, které se týkají veřejných projevů ateismu nebo odpadlictví od islámu (včetně příspěvků na sociálních sítích). Ačkoliv vyšší soudy tyto rozsudky často ruší nebo odročí kvůli nedostatku důkazů, obvinění jedinci stráví v cele smrti často celá léta. 

Největší nebezpečí pro otevřené ateisty a odpadlíky od víry v Pákistánu však představuje lynčování; pouhé obvinění z apostaze či rouhání vede velmi často k lynčování a vraždám ze cti vlastní rodinou za nečinného přihlížení státních složek a zemí. Pákistán je také zemí poskytovala útočiště džihádistickým teoristům včetně Usámy bin Ládina a jiným nepřátelům Ameriky.

Ale to Mamdanimu zjevně nevadí, Pákistánci jsou a hnědí a chudí, a proto jsou podle thirdworldistické logiky obětmi i tam, kde v polovině dvacátého století vytvořili zcela umělý stát a národ bez historického precedentu, během čehož zavraždili milion Indů a znásilnili, unesli a nuceně konvertovali na sto tisíc žen. 

V rámci procesu si také podrobili bengálské muslimy, jejichž boj za svobodu se pokusili potlačit za cenu dalších hor mrtvol. (Odhady mluví o třech stech tisících až třech milionem mrtvých Bengálců, zatímco na 300 tisíc bangladéšských dívek a žen bylo systematicky znásilňováno v armádních znásilňovacích táborech nebo vystaveno nucenému těhotenství ze strany západopákistánských vojáků a místních paramilitárních jednotek.

Zatímco Izrael – země znovuobnovená v roce 1948 po třech tisících letech nepřetržité židovské historie, jazyka, kultury a náboženství, která musela přijmout 850 tisíc Židů poté, co je arabské státy vyhnaly z jejich staletích domovů, a která byla ustanovena navzdory pěti invazním armádám pokoušejícím se o genocidu – je špatný a nelegitimní. Člověk opravdu musí mít titul z Kolumbijské univerzity, aby tuto logiku pochopil.

Zítra se v závěrečném čtvrtém díle podíváme na to, jak vypadají „očistné rituály“ pro židovské členy Demokratické strany a jak vypadá vnitřní převrat v organizaci DSA, kterou oficiálně ovládly otevřeně bolševické a maoistické frakce.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky!