Chceme autoritářskou demokracii? Proč máme v čele vládce, kteří nechápou význam svobody?

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Byli jsme zvoleni! Tak zní takřka univerzální odpověď mnohých příslušníků současné koalice a jejích služebníků mezi politology a komentátory na kritiku vládních kroků, jež vedou k šíleným dluhům, rozkladu práva a hlavně ničení svobody. Čím se ale taková demokracie liší od autoritářství?

Včera jsme si připomněli pád komunismu. A s ním i fatální vadu tehdy čerstvé demokracie. Mnozí v 90. letech viděli hlavní problém s komunisty v tom, že moc nezískali v demokratických volbách, ne v tom, co s ní dělali. Takže když má vládce mandát od lidí, jsou jakákoli jeho rozhodnutí automaticky dobrá. V ANO, SPD a u Motoristů tomuto nebezpečnému nesmyslu věří dodnes.

Je to starý spor mezi legalitou a legitimitou. Ne vše, co učiní oprávněná autorita, je také správné, tedy morální, spravedlivé, rozumné. Proto máme liberální demokracii, aby nám zajistila svobodu za každé vlády a bránila zvůli a zneužití moci. Ta je dle ústavy ohraničená, rozdělená a v žádném případě nesmí nijak zasahovat do základních občanských svobod a lidských práv.

Legalita neznamená legitimitu

Momentální většina se ale nehodlá nechat omezovat a nejen, že umlčuje menšinu ve Sněmovně, odmítá i respektovat nezávislé instituce, soudy, vede válku se svobodnou společností. To vše bere jako překážky ve vládnutí, jež si chce uzurpovat celé jen pro sebe. Nestačí jí spravovat zemi, chce ji vlastnit, nedrží se ve vymezené škatulce. Doslova se snaží „unést stát“.

Samozřejmě že takové chování vzbuzuje mohutný nesouhlas. Na Letnou ho přišlo vyjádřit čtyři sta tisíc lidí, mnozí jiní jim fandili na dálku během přímého přenosu. Místo aby vláda pochopila, že jde o legitimní projev svobody, snaží se ho různými méně či více nechutnými způsoby diskreditovat. Přičemž na konci litanií je vždy mravokárná poučka: my jsme vyhráli volby a basta!

Jistěže v demokracii lze kabinet odvolat až hlasováním, v němž přijde o většinu (pokud to sám nesloží dříve). Není však pravda, že do té doby má volnost dělat cokoli. To nesměli ani králové. Vládli sice z Boží milosti, což jim dodávalo legalitu, avšak nerespektováním práva ztráceli legitimitu a riskovali vzpouru.

Končí „čas boomerů“? Po demonstraci na Letné hrozí tradičním stranám politická smršť

„Moc bezmocných“ mluví i k dnešku

Vládci nemohou dlouhodobě vládnout bez souhlasu ovládaných. V monarchii či totalitě se předpokládá implicitně, v demokracii se explicitně projeví jednou za čtyři roky ve volbách. Což ale neznamená, že ho stačí získat jednorázově a není nutné, aby jako v časech aristokracie a komunismu platil kontinuálně. To bychom na tom byli svým způsobem dokonce hůře než tehdy.

Václav Havel ve slavné eseji „Moc bezmocných“ přesně vystihl, proč má tak zásadní význam, když „ti dole“ přestanou hrát hru „těch nahoře“. Jeho zelinář jednou odmítne „život ve lži“ a nevystaví ve výloze budovatelské heslo. Když je takových jako on hodně, režim nakonec padne. Lze tento totalitní příměr aplikovat i na demokracii?

Na první pohled každý vidí, v čem analogie kulhá. Dnes máme jednou za čas svobodu volby, což je de iure jiná situace. Filosoficky však Havlovo podobenství pořád sedí. Když si dokážete připoutat dostatečné množství voličů, kteří vám tolerují úplně vše, přizpůsobí se všemu a zůstávají loajální za každé situace, můžete vládnout docela autoritářsky.

Orbán, Vučič a stín diktatury

Za Viktora Orbána v Maďarsku či Aleksandra Vučiče v Srbsku se pravidelně konaly demokratické volby. Ale jimi vedené země nebyly svobodné. Ovládali média, represivní a justiční aparát, ekonomiku, všechny státní instituce a firmy. Tím vším účinně potlačovali konkurenci a hlasování se v podstatě stala na dlouhé roky formalitou. Byli o něco lepší než Vladimir Putin, ale ne o moc.

Svobodu nikdy neztrácíme naráz, ale postupně. Orbán začínal coby nadějný politik, který zatočí s korupcí do té doby vládnoucích postbolševiků, vrátí Maďarům prosperitu a hrdost, skoncuje s časy, kdy kabinet lhal lidem „ráno, v poledne i večer“. Avšak v několika krocích se přiblížil tak blízko k ruskému režimu, jak to jen šlo v členské zemi EU a NATO. Končil jako zloděj a diktátor.

Orbán své spoluobčany pomalu uvařil jako ty žáby. Václav Havel nabízí jinou cestu. Přičemž oněmi „zelináři“ dnes jsou voliči hnutí ANO. Oni mají tu moc. Stačí, když odmítnou vládní lži, vyjádří nesouhlas se zločinným deficitem, s podceňováním obrany proti Rusku, s porušováním rovnosti před zákonem, s útoky na svobodu slova a řeknou „ne mým jménem“. Neb kdo mlčí, souhlasí.

Schmarcz: Babiš je po Letné zraněný predátor. Pokud neustoupí, potopí i celé ANO

Primární je svoboda, ne demokracie

Demokracie bez svobody se snadno zvrací v autoritářství. Které je o to nebezpečnější a záludnější, že se opírá o silnější mandát, než dodává totalita. Aby se to nestalo, nesmíme brát volby jako bianco šek. Rozhodují pouze o tom, kdo v daném okamžiku sestaví vládu, ale většinu pro svá rozhodnutí musí kabinet obhajovat u každého svého kroku znovu a znovu.

Fakticky pro ANO, SPD a Motoristy hlasovala pouze jedna třetina oprávněných voličů. V pořádku, taková jsou pravidla a oni mají právo čtyři roky řídit zemi. Avšak jen ve vymezených mezích a ve prospěch všech, nikoli jen těch „svých“. Jejich podporu navíc ani nemají jistou po celou dobu mandátu. Co kdyby volby byly dnes? Obhájili by majoritu ve Sněmovně?

Svoboda je primární hodnota, ne demokracie. Ta první vede k té druhé, nikoli obráceně. A pouze svobodní lidé jsou schopni dobře zvolit vládce. Pokud to ti momentální nechápou, je třeba jim to neustále připomínat. Nejen na Letné…

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ mezi své oblíbené zdroje na Google Zprávách. Díky moc!

sinfin.digital