Předvolební operace triage v USA: Republikáni vyklízejí pozice a už chystají narativ o podvodu

Pár dní před úterními americkými volbami do Sněmovny reprezentantů se pozornost analytiků stále méně soustředí na samotný výsledek a stále více na otázku, co bude následovat po volbách. Spojené státy vstupují do závěrečné fáze kampaně ve chvíli, kdy je země hluboce polarizována, důvěra ve státní instituce zůstává oslabená a vzpomínka na dramatické události po prezidentských volbách roku 2020 dosud nezmizela. Právě proto dnes řadu pozorovatelů zajímá nejen to, kdo zvítězí, ale také to, zda poražená strana bude ochotna výsledek přijmout.

Ještě před několika měsíci se vedly diskuse o tom, zda si Republikánská strana dokáže udržet svou těsnou většinu ve Sněmovně reprezentantů. Dnes je tón debat odlišný. Analýza stanice NPR naznačuje, že mezi volebními stratégy se stále častěji nevede spor o to, zda Demokraté většinu získají, ale jak rozsáhlá jejich většina nakonec bude.

Republikáni vstupují do voleb s převahou 218 ku 214 mandátům, avšak volební mapa se v posledních měsících proměnila způsobem, který straně příliš nepřeje. A vypadá to, že tuto těsnou většinu neudrží.

NPR dospěla k tomuto závěru na základě analýzy reklamních investic, financování kampaní a rozmístění stranických zdrojů. V závěrečném týdnu kampaně se hlavní boj soustředí přibližně do sedmi desítek volebních obvodů.

Samo o sobě by na tom nebylo nic mimořádného. Pozornost analytiků však vzbuzuje skutečnost, že řada těchto obvodů se nachází v oblastech, které Donald Trump v prezidentských volbách roku 2024 vyhrál poměrně přesvědčivě. Místa, která měla představovat bezpečné republikánské území, se náhle stávají součástí bojiště.

Právě zde se objevuje pojem, který v letošní kampani zaznívá stále častěji: triage. Slovo převzaté z krizového řízení označuje situaci, kdy není dostatek zdrojů na všechno a je nutné rozhodnout, co ještě lze zachránit a co již nikoliv. V medicíně jde o třídění pacientů. V politice o třídění volebních obvodů.

Pozorovatelé si všímají, že mnohé organizace spojené s Republikánskou stranou již nerozdělují prostředky rovnoměrně mezi všechny ohrožené kandidáty. Naopak koncentrují finance i personální kapacity pouze do pár oblastí, zatímco jinde fakticky ustupují. Takové chování nemusí znamenat rezignaci na vítězství. Naznačuje však, že vedení strany začíná pracovat s nepříjemnou možností rozsáhlejší ztráty.

Za nepříznivým vývojem stojí především proměna nálad mezi voliči. Americké volby v polovině prezidentského mandátu tradičně fungují jako referendum o prezidentovi. Voliči prostřednictvím kongresových voleb často vysílají do Bílého domu vzkaz o své spokojenosti či nespokojenosti. Letos se zdá, že právě tento mechanismus pracuje proti republikánům.

Dlouhodobé průzkumy ukazují narůstající nespokojenost s výkonem prezidenta Donalda Trumpa. Zvláště znepokojivý je pro republikánské stratégy růst skupiny voličů, kteří prezidenta nejen neschvalují, ale odmítají velmi silně. Taková skupina bývá ve volební politice mimořádně důležitá, protože představuje silně motivované voliče opozice.

Příčiny jsou různé. Někteří Američané vyjadřují nespokojenost s ekonomickou situací a růstem životních nákladů. Jiní kritizují dopady celní politiky nebo zahraničněpolitické kroky administrativy. Další se obávají stylu vládnutí, který podle nich dále prohlubuje společenské rozdělení země.

Výsledkem je prostředí, v němž se Demokratům otevírají příležitosti i tam, kde by je za normálních okolností vůbec nehledali.

Tomu odpovídá i chování republikánských kandidátů. Zatímco v minulých letech bylo téměř povinností prezentovat se jako bezvýhradný Trumpův spojenec, dnes lze v řadě států pozorovat opatrný posun. Kandidáti v ohrožených obvodech se snaží zdůrazňovat vlastní témata, vlastní výsledky a vlastní identitu. Méně mluví o prezidentovi a více o problémech svých voličů.

Podle republikánské politické konzultantky Sarah Longwellové začíná část stranického establishmentu zjišťovat, že Trump již není automatickou volební výhodou. Zatímco jádro hnutí MAGA zůstává prezidentovi pevně oddáno, umírněnější republikáni stále častěji přemýšlejí o tom, jak oslovit i voliče mimo tradiční trumpovský tábor.

Ve skutečnosti nejde o nový spor. Roky skrytého napětí mezi trumpovským křídlem a tradičními republikány však může případná volební porážka přivést do otevřené fáze.

Právě v tomto bodě se dostáváme k nejcitlivější části celé debaty. Nejde totiž pouze o to, zda Republikáni prohrají. Klíčovou otázkou je, jak by na takovou porážku reagovali.

Spojené státy mají za sebou traumatickou zkušenost z roku 2020. Donald Trump tehdy odmítl uznat legitimitu své porážky a tvrdil, že volby byly ovlivněny rozsáhlými podvody. Navzdory desítkám soudních sporů a navzdory skutečnosti, že žádný relevantní důkaz systémového volebního podvodu nebyl předložen, tato tvrzení nikdy nevzal zpět. Dodnes navíc existuje významná část republikánských voličů, která je přesvědčena, že jim volby byly ukradeny.

Právě tato zkušenost vysvětluje rostoucí nervozitu části amerických komentátorů. Neobávají se ani tak samotného volebního výsledku jako toho, co bude následovat po něm.

Mezi nejvýraznější hlasy patří moderátor Bill Maher. Ten opakovaně upozorňuje, že případná výrazná porážka republikánů by mohla vést k dalším sporům o legitimitu volebních výsledků. V nedávném rozhovoru s bývalou mluvčí Bílého domu Karoline Leavitt vyjádřil obavu z toho, jak by se mohl zachovat prezident vstupující do závěrečné fáze svého mandátu po těžké volební porážce.

Maher doslova poznamenal, že ho znepokojuje člověk, který bude mít méně moci než dříve a který podle jeho slov „má rád pomstu“. Nejde přitom o předpověď konkrétních kroků. Spíše o varování, že porážka nemusí být vnímána jako běžná součást demokratického procesu.

Ještě dále zachází americký komentátor a podnikatel Brian Krassenstein. Jeden z nejvýraznějších Trumpových kritiků na sociálních sítích tvrdí, že disponuje informacemi od dvou zdrojů blízkých šéfce Trumpovy kanceláře Susie Wilesové.

Podle těchto údajně připravovaných scénářů by se po volbách mohla rozběhnout rozsáhlá informační kampaň založená na tvrzeních o volebních podvodech, manipulaci hlasovacích zařízení či dodatečně vytvářených hlasovacích lístcích. Jejím cílem by podle Krassensteina nebylo prokázat konkrétní podvod, ale přesvědčit miliony voličů, že každá republikánská porážka musí být nutně výsledkem manipulace.

Sám Trump zatím řekl, že výsledky akceptuje, pokud „budou poctivé“. Co to znamená, nikdo neví.

Možná právě zde se skrývá největší paradox letošních voleb. Ještě před několika lety by otázka, zda poražená strana uzná volební výsledek, působila ve Spojených státech absurdně. Dnes je součástí seriózní veřejné debaty. To samo o sobě vypovídá o stavu americké demokracie více než kterýkoli průzkum veřejného mínění.

Ať už Demokraté nakonec získají těsnou většinu nebo výrazné vítězství, skutečná zkouška amerického politického systému přijde až po sečtení hlasů. Volby totiž nerozhodují pouze o složení Kongresu. Rozhodují také o tom, zda si americká společnost ještě zachovala schopnost shodnout se alespoň na tom, co je skutečnost a co je porážka.

To je otázka, která bude Spojené státy provázet dlouho poté, co budou volební plakáty odstraněny a volební místnosti uzavřeny.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.