KOMENTÁŘ STANISLAVA VÍTKA | V druhém díle textu o rozkladu Francie se podíváme na snahu Elysejského paláce vyklouznout z ekonomických problémů. Jelikož Francie nemůže v eurozóně sama tisknout peníze, tlačí na změnu mandátu ECB. Výsledkem má být vytloukání francouzského dluhu klínem evropské inflace.
Francouzi jsou zamřížování ve zjevně dysfunkčním a neudržitelném ekonomickém systému a myšlenkovém modelu, jehož nejbezprostřednějším a nejnaléhavějším problémem v současnosti je nutnost dostat veřejné finance pod kontrolu. Francouzský socialismus dosáhl hranice toho, kolik daňových příjmů může vyždímat z produktivní ekonomiky a narazil také na hranici toho, kolik si stát může půjčit. A dokud jsou uvnitř eurozóny, nemohou svůj dluh smazat nejoblíbenějším řešením všech socialistů, totiž tištěním peněz a inflací. Tlak v papiňáku se tak každý měsíc zvyšuje a dřív nebo později něco musí povolit.
Ale jako skeptik vůči euru a jeho pravidlům, která platí jen pro někoho, se obávám, že tím, co nakonec povolí jako první, budou pravidla Evropské centrální banky (ECB), aby Francouzi mohli problém odsouvat před sebou stejně jako Amerika. Jen by jim měl někdo připomenout, že euro není světovou rezervní měnou…
ラガルドはフランス長期金利を抑えるために口先介入し、前任のドラギはイタリア長期金利を全力で抑えていた、という見方。
— 磯野直之 (@IsonoNaoyuki) October 8, 2026
Macron dlouhodobě žadoní o revoluční změnu fungování ECB – ta by podle něj měla mít minimálně trojí mandát; vedle inflace také tlačit na ekonomický růst a dekarbonizaci. Přeloženo do češtiny: Francii s její rozdavačnou etatistickou politikou v nejbližších letech dramaticky narostou náklady na obsluhu státního dluhu a země nebude v následujících letech plnit Maastrichtská kritéria (deficit veřejných financí pod tři procenta HDP). Pokud by francouzský požadavek měl projít, ECB by přijala vyšší inflaci na základě myšlenkové konstrukce, že dekarbonizace je „přirozeně inflační.“
Úrokové sazby ECB by poté rostly ještě pozvolněji a mírněji než doposud – což je už dlouho uměle extrémně nízko, což je sprostá politizace téměř na úrovni zemí třetího světa, jako je Turecko s „islámskou úrovní úrokových sazeb“ prezidenta Erdoğana. V praktickém důsledku by Francie mohla svůj socialismus udržovat o něco déle, avšak na úkor spořivých národů a občanů (tedy těch s příjmy a aktivy denominovanými v eurech), kteří by rozhazovačnost francouzského státu dotovali ztrátou hodnoty vlastního majetku skrz inflaci.
Z pohledu konzervativních ekonomů je to klasický „francouzský scam“ a pokus navěšet vlastní problém a neschopnost více na bedra rozpočtově zodpovědnějších zemí; z podobného důvodu Francouzi neustále navrhují projekty společného zadlužování, protože jsou mistry v zákulisních hrát o přerozdělování… Společné zadlužování je sice proti pravidlům EU a jejím zakládajícím smlouvám a (výjimečně) proti dobrému soudu Němců a dalších severních zemí EU. Pandemie covidu, ruská válka na Ukrajině a energetické šoky částečně posunuly EU Macronovým směrem, ale doufejme, že společnými půjčkami na obranu to skončí.
V příštím a posledním díle, který vyjde zítra, se podíváme na to, co a proč se děje v ulicích Paříže a kam nás zatáhl Keynes.
🔥🗞️ Mezitím si přidejte INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc!
