KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Paříž hoří. Praha nehoří. A obě vlády to mrzí. Že vám to v druhém případě přijde divné? To asi každému rozumnému člověku. Avšak Babiš a spol. nejednají racionálně. Evidentně se snaží vyprovokovat násilné nepokoje. Francouzský stát se rozkládá zdola, český shora.
Země, přezdívaná „sladká“, už čtyři dekády trpí neschopnými populistickými kabinety. Místo střídání pravice a levice v ní de facto vládnou různé odstíny rudé. Veřejný sektor bobtná, vrší se dluhy. Politika uplácení voličů nefunguje, neb rozdávat už není z čeho. Leč každá reforma narazí na zuřivý odpor.
K tomu stát nezvládá migraci z afrických a muslimských zemí. Ani ve druhé a třetí generaci mnozí příchozí z cizích kultur necítí loajalitu k Francii, ačkoli jsou papírově jejími občany. Vinu mají opět kabinety, které je nedokázaly plně integrovat - anebo jim měly zamezit ve vstupu, což ovšem také neučinily.
Když jsou špatní vládci, trpí občané
Můžeme vinit „lid“, že si zvykl na dárečky a chtěl stále více, i nově příchozí, že se chovají špatně k zemi, která je přijala. Ale nejvíce odpovědný je vždy ten, kdo nese tu největší moc, tedy vláda. Což nás přivádí k zásadní otázce, která se týká i nás: Existuje v demokracii obrana před demokracií?
Řádně zvolení politici Francie přestali plnit základní povinnost všech vládců od dob králů: zajišťovat občanům bezpečí. Jde o tak přirozenou věc, že si ani neuvědomuje, jak je důležitá. Dokud vše funguje. Pokud ne, mluvíme o rozpadlém státu, který nevykonává primární funkci, pro kterou byl ustaven.
U nás je tomu naštěstí jinak. Podíl veřejných výdajů na HDP není 57 %, ale 43 %, zadlužení je zhruba třetinové. Problémové migranty zde nemáme a česká pořádková policie zvládá nejen domácí situaci, ale během zasedání MMF si poradila i s mnohatisícovými tlupami profesionálních cizích gaunerů.
Naštěstí jsme mírumilovnou zemí
Jsme tedy v pohodě? Ano, patříme mezi nejbezpečnější země na světě, dle prestižního Global Peace Index (GPI) jsme na 13. místě ze 163. Francie je až 99. a je na chvostu Evropy, zatímco my jsme v ní premiantem. Ani političtí extremisté u nás nemají silné zázemí. Prakticky neznáme sociální, migrační či ideologicky motivované nepokoje (nebo mix toho všeho).
Nicméně jsme si rovněž zvolili vládu, která necítí odpovědnost za zemi a její budoucnost. Roztáčí dluhovou spirálu, která stála na počátku rozkladu Francie. A stejně jako tamní radikální scéna zkouší podněcovat násilné střety, aby z nich mohla politicky těžit a mobilizovat vlastní voliče. Naštěstí marně.
Čím je společenský konflikt vyostřenější, tím více z toho těží extremisté z obou stran spektra. Mélenchonova neobolševická levice zapaluje radnice a burcuje novou marxistickou revoluci. Síly nakloněné Rusku se radují, že migranti rabují, protože jim to přihrává body (byť se poslední zhruba dva roky Národní sdružení odpoutává od Moskvy, historicky k ní mělo velkou afinitu).
Babiš jako Putin kalkuluje riziko jinak
U nás nemáme tak silnou progresivisticko-neomarxistickou scénu, která by dokázala vyvolat masové násilí (byť během protiizraelských a protirodinných pochodů se ho nezříkají). Zato v kabinetu působí ruská pátá kolona a ducha hořících ulic vyvolává sám premiér. Mnozí se ptají, proč by to dělal a co by z toho měl. V předvečer přepadení Ukrajiny se však stejně mluvilo o Putinovi…
Ačkoli demonstranti jsou veselí, slušní a místo demolování Prahy si zpívají, Babiš pořád opakuje cosi o podpalování Paříže a útoku na Kapitol. Proč burcuje k nepokojům, i když se zdánlivě musejí otočit proti němu? Protože stejně jako vládce Kremlu kalkuluje riziko jinak. Jde mu o „fait accompli“, neboli postavit lidi před hotovou věc a těžit z toho.
„Horečka páteční noci“, pošlapání práv opozice a prosazení kontroverzního návrhu má vyvolat tlak a protesty. Někdo ztratí nervy (nebo se použije pár provokatérů) a vláda ihned začne strašit Francií. Tím jednak vybudí své příznivce, kteří ani nemusejí vědět, co se skutečně v Praze děje, jednak vše otočí proti občanské společnosti (v listopadu 1989 totéž zkoušeli komunisté).
Rozděl zemi nenávistí a panuj!
V Česku narozdíl od jiných zemí nepovažujeme násilné protesty za legitimní. Proto ono ustavičné přirovnávání k Francii… Kdyby se vládě podařilo vyhecovat trochu prudší reakci či aspoň vyvolat zdání, že se proti ní spikli opozičníci, aktivisté (možná i prezident), kteří neuznali výsledek sněmovních voleb a chtějí ji násilím sesadit, mohla by obrátit padající trend své obliby.
Jestli se Andrej Babiš něčeho bojí jako čert kříže, tak jsou to masové, avšak poklidné demonstrace. Vládě muselo být jasné, že když vede permanentní válku s občany, právním státem, ústavními institucemi, dočká se dalších statisícových protestů (ostatně je vybudila v rekordně krátké době již po svém nástupu). Ale co kdyby nebyly tak mírové? To by zcela změnilo situaci.
Heslo „Rozděl a panuj!“ je mantrou autoritativních vládců. Vláda chce zvednout odpůrce do ulic, ocejchovat je jako násilníky a poštvat proti nim své příznivce (kteří se na ni nyní zlobí, že neplní sliby). Ví, že když vyostří střet, mobilizuje i příznivce opozice, ale cynicky počítá s tím, že „těch jejích“ bude víc.
Demokracie nezaručuje bezpečí
Každá demokracie je jen tak silná, jak silný je její nejslabší článek. A tím jsou voliči, kteří neprokouknou populisty a extremisty. Nemají sice exekutivní odpovědnost v tom smyslu jako kabinety. Ale to oni v součtu svými hlasy otevírají cestu k lepší budoucnosti - anebo do pekel.
Francie se bouří zdola, Česko shora. V obou případech nakonec za násilí v ulicích nesou vinu vládci. Těm v Paříži trvalo desítky let, než svou zemi dovedli do dnešního žalostného stavu. Ti naši našli zkratku…
K čemu je právo hlasovat, necítíte-li se bezpečně? Demokracie nezajišťuje svobodu, humanitu a řád automaticky, ale jen když volíme ty, kteří tyto hodnoty ctí a brání. Pamatujme na to.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.
