Vláda v pondělí schválila novelu trestního řádu, která mj. posiluje postavení nalézacích soudů vůči soudům odvolacím. Proti návrhu se již na jaře ozvali trestní soudci z krajských a vrchních soudů. Negativní stanovisko vyslovilo i trestní kolegium Nejvyššího soudu, podle kterého se jedná o faktické zakotvení tzv. justičního ping-pongu, jehož výsledkem bude promlčování závažné hospodářské trestné činnosti.
Návrh přináší řadu praktických změn, jejichž cílem je zrychlit a zefektivnit trestní řízení, lépe využívat moderní technologie, posílit ochranu práv osob zúčastněných na řízení a odstranit nedostatky, na které dlouhodobě upozorňuje soudní praxe.
Tak prezentovalo aktuální novelu trestního řádu Ministerstvo spravedlnosti v oficiální tiskové zprávě poté, co byla v pondělí schválena vládou.
„Předkládaná novela není o jedné velké změně, ale o řadě praktických opatření vycházejících ze zkušeností soudů, státních zastupitelství, advokátů i policie. Odstraňuje některé nedostatky současné úpravy, reaguje na vývoj judikatury a vytváří lepší podmínky pro efektivní vedení trestního řízení v digitální době,“ dodává ministr spravedlnosti Jeroným Tejc.
Ačkoliv by se z těchto oficiálních stanovisek mohlo zdát, že nad zmíněnou novelou panuje shoda napříč justicí i odbornou veřejností, není tomu úplně tak.
Na samém počátku prací na novele sice oslovilo ministerstvo různé instituce i odbornou veřejnost, aby mu poslaly podněty na změny. Výsledkem více než roční práce je návrh, proti kterému vyslovily zásadní připomínky představitelé trestní justice, Nejvyšší státní zastupitelství a negativní stanovisko nakonec dala i Česká advokátní komora.
A to přestože je verze projednaná vládou výrazně odlišná od původního záměru.
Ministerstvo například odstoupilo od ambiciózního plánu, aby se protokoly z hlavního líčení trestních soudů, které sepisují protokolující úředníci, nahradily nahrávkami s doslovným přepisem pomocí nástroje umělé inteligence.
Narazilo totiž na poměrně silný odpor soudců, podle nichž na to není primárně připraveno technologické zázemí justice. Jednoduše řečeno, aktuální nástroje, které mají soudy k dispozici, si neporadí s náročnými podmínkami při hlavním líčení.
Nahrávací zařízení má problémy s hlukem v jednacích síních a systémy automatického přepisu zase s vadami řeči nebo s poměrně častými případy tlumočení. Doslovný přepis toho, co v jednací síni zaznělo, navíc neodpovídá potřebám odvolacích soudů: obsahuje množství slovního balastu a naopak často nepostřehne některé důležité momenty, které je schopen zaznamenat stále jen na jednání soudu přítomný a v případu orientovaný člověk.
„Aktuálně navržená úprava, podle níž měly být v řízení před soudem protokoly zcela nahrazeny zvukovými záznamy a automatickými přepisy, byla ze strany justice zásadně rozporována, a proto od ní bylo v tuto chvíli upuštěno,“ uvedlo k tomu ministerstvo ve vypořádání připomínek. Počítá se pouze s omezeným využitím stávající technologie: doslovný přepis pořízený dostupným systémem bude pomůckou pro protokolující úředníky, nebude nikým kontrolován a ani nebude součástí spisu.
Od záměru kompletně přejít na zvukové nahrávky se strojovým přepisem však ministerstvo neustoupilo, pouze ho odložilo na dobu, až bude k dispozici nástroj, který bude mít minimální chybovost.
Další změnou oproti původnímu návrhu je, že ten vládou schválený neobsahuje explicitní povinnost státního zástupce nezatajovat důkazy ve prospěch obviněného.
Tato změna, která vzešla od obhájců, logicky nadzvedla zase státní zástupce: ti měli pocit, že se tím předpokládal opak, tedy že státní zástupci v praxi takové důkazy někdy zatajují.
„Velice obtížně si tedy lze představit (a důvodová zpráva o takovýchto případech ani nehovoří), že by státní zástupce vědomě zatajil důkaz svědčící ve prospěch obžalovaného. Takový postup by byl již podle stávající právní úpravy nejen v rozporu se smyslem a účelem trestního řízení a základními zásadami trestního procesu, ale představoval by současně porušení základních povinností státního zástupce při výkonu jeho funkce. Minimálně by mohl založit jeho odpovědnost kárnou, v závislosti na konkrétních okolnostech pak případně i úvahy o odpovědnosti trestní, zejména ve vztahu k trestnému činu zneužití pravomoci úřední osoby,“ uvádí se v připomínkách Nejvyššího státního zastupitelství.
Faktem je, že důvodová zpráva sice žádné takové příklady z praxe neuvedla, avšak to neznamená, že by k takovým excesům nedocházelo.
Lze například zmínit případ generála Vladimíra Halenky. Tady nalézací soud, který generála Halenku obžaloby státního zástupce zprostil, podrobil jeho práci zdrcující kritice. A vyslovil závažné podezření o zatajení důkazů ve prospěch obžalovaného. Jednalo se o znalecké posudky, které si sice policie obstarala, ale státní zástupce je následně bez vysvětlení nezařadil do spisu, který předložil spolu s obžalobou soudu. Není přitom známo, že by to pro dozorového státního zástupce Vrchního státního zástupce v Praze Pavla Prýgla, kterému tehdy šéfovala nynější nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová, znamenalo nějaký postih.
Ani v tomto případě však od záměru nebylo upuštěno zcela. Návrh schválený vládou nově obsahuje povinnost státního zástupce o takovém důkazu ve prospěch obžalovaného informovat předsedu senátu, který jej buď provede v hlavním líčení, anebo o něm alespoň informuje účastníky.
Kde však ministerstvo neustoupilo, je zásadní změna vztahu mezi nalézacími a odvolacími soudy. Novela výslovně stanoví, že nadřízený soud nesmí v řízení o opravném prostředku přikazovat soudu nižšího stupně, k jakým skutkovým zjištěním má dospět nebo jak má ve věci rozhodnout, pokud jde o skutkové otázky. Odvolací soudy budou i nadále oprávněny zavazovat soudy nižšího stupně svým právním názorem, avšak nebudou moci nařizovat, jak mají hodnotit konkrétní důkazy nebo jaký skutkový závěr z nich mají vyvodit. Také se má omezit možnost odvolacích soudů nařídit změnu rozhodujícího soudce či senátu.
Někdy se proto novele přezdívá „lex Čapí hnízdo“, neboť má zamezit situacím, k jakým došlo právě v trestní věci údajného dotačního podvodu premiéra Andreje Babiše s farmou Čapí hnízdo. I v tomto případě se senát odvolacího Vrchního soudu v Praze domáhal po nalézacím soudu odsuzujícího rozsudku. A to na základě některých nálezů Ústavního soudu z posledních tří let, které řešily případy tzv. soudního ping pongu, kdy soud první instance obžalovaného zprostí a odvolací soud má setrvale odlišný názor a „vnucuje ho“ nižšímu soudu.
Část odborné veřejnosti i samotných soudců tuto praxi některých odvolacích soudů kritizuje a volá po legislativní změně. Kriticky se k takové aplikaci nálezů Ústavního soudu vyjádřil i Jaroslav Fenyk, který byl soudcem zpravodajem klíčového z nich.
Nejde přitom jen o sledovaný Babišův případ. Stejný senát Vrchního soudu v Praze takto postupoval i v případu podnikatele Martina Shenara. V tomto případě odvolací soud naplnil zmíněné ústavní nálezy až napočtvrté, kdy provedl sám dokazování ve veřejném hlavním líčení a následně nalézací soud jeho závěry – s výhradami - akceptoval.
Proti navržené změně se však ozvalo jak Nejvyšší státní zastupitelství, tak především velmi důrazně Nejvyšší soud.
„Namísto promyšlené, vzájemně provázané a koncepčně a terminologicky sjednocené připravené verze opravných prostředků se nyní navrhuje dílčí změna, která by problémy české trestní justice jen prohloubila. V podstatě se navrhuje uzákonit postup, který je vysoce nežádoucí a který by vedl k průtahům a opakovanému rušení rozsudků soudu prvního stupně, pokud soud prvního stupně z pohledu nadřízených soudů nedůvodně obžalovaného zprošťuje obžaloby,“ uvádí se v neveřejných připomínkách NS.
V minulosti přitom došlo ke shodě odborné veřejnosti nad jinou změnou, která by danou situaci řešila. Jde o rozsáhlou novelu trestního řádu, která by mj. umožnila odvolacím soudům v případě zprošťujících rozsudků nalézacích soudů rozhodnout o vině, avšak jednalo by se v takovém případě o dovolací důvod. Konečné slovo by tak měl NS.
Ten v připomínkách důrazně varuje před negativními dopady novely: vedle průtahů a reálných negativních dopadů na účastníky řízení to podle něho povede i k systémovému selhání při vymáhání práva.
„Kodifikováním zákonných překážek pro vynesení odsuzujícího rozsudku bude zcela reálně hrozit, že dojde v důsledku takového opakovaného vracení věci soudu prvního stupně odvolacím (či dovolacím) soudem k uplynutí promlčecí doby trestní odpovědnosti za trestný čin. Zvláště to pak bude hrozit ve složitých kauzách, jako jsou věci s hospodářskou trestnou činností, má-li navíc odvolací soud sám provádět rozsáhlejší dokazování, aby mohl odůvodnit změnu v obsazení soudu prvního stupně,“ popisuje rizika NS.
Nedávno se tak stalo v případu údajné korupce na teplickém magistrátu, kdy se teplický okresní soud tak dlouho vzpěčoval pokynům odvolacího soudu, až došlo k zastavení trestního stíhání jedné z obžalovaných právě z důvodu promlčení.
NS také upozorňuje ještě na jeden zajímavý možný dopad novely, totiž oslabení záruk nezávislosti soudní moci a nestranného rozhodování.
Tím, že se nedávno výrazně omezil laický prvek při rozhodování soudů v trestních věcech a rozhodování v tříčlenných senátech, na prvním stupni v drtivě většině případů dnes rozhoduje jediný soudce. A o jeho nahrazení bude moci odvolací soud rozhodnout jen za mimořádných okolností a fakticky až napotřetí.
„To bude ovšem velmi silné lákadlo pro stranu obhajoby a pro obžalované, aby působili na jediného konkrétního soudce různými prostředky, aby rozhodl, jak si oni přejí. Může jít o nejrůznější formy nátlaku, ať formou korupce, nebo naopak násilím, pohrůžkou násilí či jiné těžké újmy nebo tzv. mediálním tlakem,“ varuje NS.
Novela se také dostává podle NS do rozporu a aktuální judikaturou ESLP a Ústavního soudu ohledně práva na účinné vyšetřování. Tedy práva obětí trestných činů potrestání pachatele.
„Porušení práva na účinné vyšetřování již dávno nespočívá jen v tom, že orgány činné v trestním řízení nezahájily trestní stíhání, případě nebyla podána obžaloba, a věc tak nebyla předložena nezávislému soudu, ale ve své podstatě a důsledku (zjednodušeně uvedeno) již i v tom, že nedošlo k odsouzení pachatele, a dokonce bylo shledáno pochybení i v tom, že nedošlo k jeho adekvátnímu potrestání. Nyní se má ovšem kodifikovat to, že postup porušující právo na účinné vyšetřování při setrvávání na zproštění obviněného obžaloby, kterého by jinak (nebýt zákonné úpravy) nadřízený soud odsoudil, je postupem zcela legálním, zákonným, což budou muset nadřízené soudy respektovat až do svého třetího rozhodování, kdy teprve budou moci zjednat nápravu,“ upozorňuje v připomínkách NS.
Návrh nyní projedná Poslanecká sněmovna. Vzhledem ke způsobu, jakým se v ní nyní provozuje legislativní iniciativa, se dá očekávat, že k návrhu budou poslanci přilepovat i rozsáhlejší a často protichůdné vlastní nápady, jak vylepšit český trestní proces.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.
