Trestní soudci ostře kritizují novelu trestního řádu, kterou připravilo ministerstvo spravedlnosti. Varují, že změny v protokolaci soudních jednání i omezení pravomocí odvolacích soudů mohou místo zrychlení řízení vést k ochromení trestní justice.
Ministerstvo spravedlnosti novelu představuje jako krok k modernizaci a zefektivnění trestního řízení. Má podle něj odstranit nejčastější problémy praxe a více využívat moderní technologie. Na začátku roku proto oslovilo desítky institucí s žádostí o podněty k úpravám trestního řádu. Výsledkem je návrh, který mimo jiné ruší povinné písemné protokoly z jednání trestních soudů a nahrazuje je zvukovým záznamem s automatickým přepisem. Současně omezuje pravomoc odvolacích soudů měnit zprošťující rozsudky soudů prvního stupně.
Právě tyto dvě klíčové změny ale vyvolaly ostrý odpor trestních soudců napříč republikou. V polovině května se kvůli ministerské novele sešli trestní místopředsedové všech krajských a obou vrchních soudů. Ve společném stanovisku ji odmítli s tím, že obsahuje „závažné systémové nedostatky“, které mohou vést k prodloužení řízení, zvýšení nákladů i snížení kvality rozhodování, tedy k pravému opaku deklarovaného cíle novely.
Modernizace nebo sabotáž trestního řízení?
Nejostřejší kritiku vyvolal záměr zrušit písemné protokoly z jednání trestních soudů, které dnes pořizují protokolující úředníci. Novela je chce nahradit zvukovým záznamem a automatickým přepisem pomocí umělé inteligence. Podle soudců však současné technologie zatím nedokážou zajistit srovnatelnou kvalitu. Nahrávací zařízení si často neporadí s hlukem v jednacích síních a systémy automatického přepisu zase s vadami řeči nebo s poměrně častými případy tlumočení.
„Z praktických zkušeností se současnými technologiemi, zejména systémy automatického přepisu (např. Beey), přitom vyplývá, že jejich využití v podmínkách soudního jednání je výrazně omezené. Tyto systémy vykazují vysokou chybovost zejména při horší artikulaci, nižší hlasitosti projevu nebo při odlišnostech ve výslovnosti. Obtížně rozlišují jednotlivé mluvčí a nedokážou zachytit neverbální projevy, které mohou být pro hodnocení důkazů významné. Další komplikací je častý výskyt vícejazyčných jednání, kdy automatický přepis není schopen zajistit odpovídající kvalitu výstupu,“ upozorňuje se ve stanovisku Vrchního soudu v Olomouci, s nímž vyslovilo souhlas kolegium trestních místopředsedů soudů.
Podle soudců nemohou písemné protokoly, které dnes pořizují vyškolení protokolující úředníci, plnohodnotně nahradit zvukové záznamy ani jejich automatické přepisy. Změna by podle nich soudcům práci spíše zkomplikovala a prodloužila. Protokol totiž zachycuje pouze podstatné informace z jednání, zatímco nahrávka i její přepis obsahují také řadu nepodstatných pasáží, opakování a slovního balastu.
„Nelze přitom reálně předpokládat, že by tento podklad mohl být nahrazen opakovaným přehráváním mnohahodinových zvukových záznamů. V odvolacím řízení by to vedlo k nutnosti systematicky pracovat s velmi rozsáhlými a četnými audiozáznamy z hlavních líčení (vazebních zasedání), což znamená nejen výrazné zvýšení časové a pracovní zátěže soudců, ale i zhoršení přehlednosti a využitelnosti podkladů pro rozhodování. Současně by se tím vyvolaly významné technické a organizační nároky, zejména pokud jde o archivaci, správu a dostupnost záznamů a jejich kvalitu,“ varují trestní místopředsedové.
„Stávající úprava protokolace v trestním řízení je u našich soudů přijímána jako zcela vyhovující a poskytující adekvátní podklad pro všechny fáze řízení. I když chápeme problémy Městského soudu v Praze s personálním zajištěním pozic protokolujících úřednic, tak s takovouto úpravou nemůžeme souhlasit, soudci v našem soudním kraji by ji považovali v podstatě za „sabotáž“ řízení,“ uvádí se ve stanovisku Krajského soudu v Plzni.
Záměr rušení protokolů z hlavního líčení přitom kritizuje ze stejných důvodů i zmíněný Městský soud v Praze. Ten zároveň upozorňuje na fatální problémy s justiční IT infrastrukturou.
„Zároveň důrazně varujeme před zvyšováním závislosti plynulosti průběhu hlavního líčení na zcela nedostatečných technických kapacitách a spolehlivosti justičních systémů. Není týdne, kdy by do e-mailové schránky nebyla doručena informace o selhání některého z klíčových justičních systémů, v řadě případů dochází k výpadku připojení k internetu, justiční systémy jsou zcela za hranicí morální životnosti, roztříštěné a chronicky nespolehlivé,“ píše se ve stanovisku Městského soudu v Praze.
Řešení soudního pingpongu? Posílit odvolací soudy
Soudci odmítají také další klíčovou změnu novely, která omezuje pravomoci odvolacích soudů vůči soudům prvního stupně. Ministerstvo ji do návrhu zařadilo na základě podnětů odborné veřejnosti a České advokátní komory. Reaguje tím na případy z posledních let, kdy některé odvolací soudy po přezkoumání věci dospěly k závěru, že zprošťující rozsudek soudu prvního stupně nebyl správný, a fakticky směřovaly k odsuzujícímu rozhodnutí.
„Navržená úprava, deklarovaná jako prostředek k omezení tzv. soudního pingpongu, ve svých důsledcích povede spíše k opaku. Lze důvodně očekávat prodloužení trestního řízení, neboť opakované vracení věci soudu prvního stupně zůstane zachováno, aniž by byl současně dán procesní nástroj, který by umožnil odvolacímu soudu věc meritorně uzavřít,“ varují trestní místopředsedové.
Soudy nesouhlasí ani s argumentem ministerstva, že změnu vyvolaly problematické zkušenosti s některými odvolacími soudy. Podle nich novela zbytečně oslabuje princip dvouinstančního řízení a narušuje rovnováhu mezi jednotlivými stupni soudní soustavy. Rozhodnutí totiž nevznikají jako názor jediného soudce, ale jako výsledek víceúrovňového přezkumu. Omezení role odvolacích soudů proto podle kritiků nepřinese kvalitnější rozhodování, ale může naopak oslabit fungování celé justice.
„Navrhovaná právní úprava tak podle našeho názoru představuje neodůvodněný zásah do dosavadního vyváženého vztahu mezi zásadou bezprostřednosti a apelačním principem. Ve svém důsledku může vést až k paralyzování možnosti odvolacího soudu vytvořit si na základě vlastního dokazování odlišný skutkový a právní závěr, což je v rozporu se smyslem § 263 odst. 7 tr. ř.,“ namítají trestní místopředsedové ve stanovisku.
Pokud je cílem novely omezit neefektivní opakované vracení věcí soudům prvního stupně, vidí soudci řešení jinde. Navrhují posílit takzvaný apelační princip, s nímž počítaly už dřívější práce na rekodifikaci trestního řádu. Jinými slovy, dát odvolacím soudům větší pravomoci k meritornímu rozhodování a zároveň umožnit přezkum jejich rozhodnutí Nejvyšším soudem.
Pozoruhodné přitom je, že podobný názor zazněl i v připomínkovém řízení ze strany dvou ministerstev vedených hnutím ANO. Ministerstvo financí vicepremiérky Aleny Schillerové i ministerstvo zdravotnictví vedené Adamem Vojtěchem se shodly, že omezení pravomocí odvolacích soudů nepovažují za vhodné řešení.
„Dáváme ke zvážení, zda navrhovaná úprava nepovede k podlamovaní principu hierarchického uspořádání justice a k jevu označovanému jako tzv. soudní ping-pong, který vede k prodlužování, prodražování a celkové neefektivitě soudního řízení. Dále zůstává otázkou zda ‚nevázanost prvoinstančního soudu hodnocením provedeným odvolacím soudem‘ nenabourává normovaný princip vázanosti právním názorem soudu vyšší instance či zda ho přílišným způsobem nevyprazdňuje. V této souvislosti je třeba podotknout, že vázanost právním názorem vyšší instance je princip, který se prolíná celým právním řádem, tedy nejedná se pouze o princip vlastní trestnímu právu. Je otázkou, zda navrhované normativní řešení odstavce 6 nevybočuje příliš z linie hierarchicky uspořádané soudní soustavy, když odvolacímu soudu zabraňuje použít ve vztahu k nalézacímu soudu dostatečně efektivní nástroje k prosazení vlastního právního názoru,“ uvádí se v připomínkách ministerstva financí.
Novelu přitom některá média označila za účelový „lex Babiš“ a dala ji do souvislosti s rozhodováním soudů v případu Čapí hnízdo.
