Audioverze
Když se řekne „digitální justice“, většina lidí si představí jeden centrální, efektivní systém. Jak však popsal ve svém vystoupení na exkluzivní debatě vydavatelství Czech News Center o právu a justici místopředseda Městského soudu v Praze Pavel Pražák, realita české justice je diametrálně odlišná. Akce se konala pod 19. září pod záštitou předsedů obou nejvyšších soudů a prezidenta Soudcovské unie.
Co se dozvíte:
Pravda o justičních IT systémech: Proč je jich tolik a jak jsou zastaralé.
Každodenní práce s „digitálními pravěkými artefakty“: Myši bez koleček a aplikace z minulého století.
Záplava dat: Jak soudy ručně třídí tisíce podání denně.
Paradox efektivity: Justice funguje, i když by neměla.
Vize skutečného elektronického spisu: Proč je potřeba začít od nuly.
Role týmové práce a AI: Klíč k úspěšné transformaci.
Citlivost dat vs. transparentnost: Bezpečnostní obavy a jejich řešení.
„Matlalské“ dodavatelské firmy: Kdo nese odpovědnost za neúspěchy digitalizace.
Místopředseda Městského soudu v Praze hned od počátku svého vystoupení nešetřil kritikou stávající IT infrastruktury justice. Podrobně popsal, že například namísto jednoho centrálního systému pro evidenci řízení a spisů existuje celá paleta nesourodých aplikací.
Obraz „digitálního pravěku“ dokresluje Pražákova konkrétní osobní zkušenost: Když před 15 lety nastupoval na Obvodní soud pro Prahu 4, volal ajťákovi a stěžoval si, že nefunguje kolečko na myši. Důvod? Systém byl vytvořen v době, kdy myši ještě žádná kolečka neměly. Takové rozhraní je podle něj srovnatelné s obstarožním systémem, na který si lidé stěžují například na poště, jenže s ním dodnes pracuje celá česká justice.
K tomu všemu se přidává řada „přidružených aplikací“ pro komunikaci, zveřejňování rozhodnutí (například v rejstříku hromadných žalob), přidělování spisových značek nebo zpracování tisíců podání z datových schránek a e-mailů.
Následují právní informační systémy a další pomocné aplikace, jako systém pro přepis soudních záznamů nebo eBudník pro komunikaci s exekutory. Některé soudy si dokonce, jako Městský soud v Praze, musejí vyvíjet aplikace vlastní, například pro zjednodušení plateb soudních poplatků. „Tak takhle tady vypadá ten elektronický svět justice dnes,“ konstatoval Pražák s notnou dávkou rezignace.
Když lidská ruka nahrazuje umělou inteligenci
Městský soud v Praze přitom ročně vyřídí desítky tisíc rejstříkových i prvostupňových řízení. Měsíčně tak na jeho podatelnu dorazí tisíce podání z datových schránek, e-mailů i obyčejnou poštou. Všechna je pak nutné rozřadit do správného justičního systému, a to výhradně ručně. „Dělá se to ručně, jsou tam lidé, kteří si každé to podání každý den přečtou a rozhodnou, kam ho poslat,“ popsal Pražák.
Ironií je, že i přes to justice funguje. „Začínám se divit, že ten systém ještě pořád funguje, a mám neskutečný obdiv k těm kolegyním a kolegům, kteří se zasluhují dnes a denně o to, jak všechna ta podání na soudech třídí,“ dodává.
Problémy se kumulují při zavádění nových nástrojů, jako je "hybridní pošta," která digitalizuje odesílání soudních rozhodnutí. "Tuto hybridní poštu bylo potřeba naroubovat na každou z těch aplikacích zvlášť, což vede nejen k neskutečným nákladům, ale i technickým obtížím," poukázal na problémy Pražák. K tomu se navíc přidávají pravidelně různé odstávky justičních systémů, kdy například nefungují několik dní datové schránky. „Funguje to podle mě zázrakem,“ shrnuje situaci lakonicky Pražák.
Vize e-spisu: Od základu a s rozumem
Jak z tohoto „guláše“ vybřednout? Pavel Pražák vidí jedinou cestu: „Jít společnou cestou a udržet nějakou klasickou matici, která odpovídá projektovému řízení v byznyse, zavést elektronický spis od začátku a pořádně.“ Zdůrazňuje, že justice je "služba veřejnosti" a tak je potřeba i budoucí spis naprojektovat.
„Vždy musíme mít na paměti, že k tomu, aby to dobře fungovalo a bylo to nasazeno, je potřeba počítat i s migrací těch starých dat,“ připomněl Pražák a přidal vtip o konferenci ajťáků, která měla sjednotit formáty komprimované hudby a skončila vznikem sedmého formátu místo původních šesti.
Spolupráce, týmy a bezpečnost
Pavel Pražák vítá nedávnou novelu zákona o soudech a soudcích, která od roku 2026 opět umožní dočasné přidělení soudce k ministerstvu spravedlnosti. To by totiž podle něho mohla být dobrá cesta, po vzoru Bavorska, kde soudci aktivně pomáhají s elektronizací.
Upozorňuje však, že jeden koordinátor stačit nebude. Podle Pražáka je potřeba postavit tým, který bude zastupovat všechny oblasti justice: trestní, obchodní, insolvenční, obecnou civilní i správní. Nezbytná je neustálá kooperace, zpětná vazba a výměna informací, která by měla jít i o patro výš než na úrovni středního managementu.
Posledním, ale důležitým bodem je bezpečnost dat. Debaty o AI v justici jsou obtížné, zejména kvůli obavám státního zastupitelství. Navrhuje proto najít řešení, které bude slučitelné s extrémní citlivostí dat, ale zároveň podpoří efektivitu a uspokojí potřeby všech účastníků justice – soudců, advokátů i veřejnosti.
Petr Dimun se na závěr vrátil k Pražákově tezi, že je potřeba zavést elektronický spis od začátku a pořádně. Znamená to tedy, že přáním justice je opustit dosavadní projekt a začít opět znovu od začátku?
„Všechny ty přípravné práce byly podle mého názoru vedeny dobrým úmyslem, ale narazilo se na velkou nekompetentnost toho dodavatele, který každou svoji novou verzí prokazuje, že... není schopen ten projekt dotáhnout do konce. Je to prostě smůla, tak jako když si domů pozvete řemeslníka, na kterého máte možná dobré reference, ale ukáže se, že je to matlal,“ reagoval Pražák.
