Stát chce z advokátů udělat práskače FAÚ, varuje vedení advokacie

Ministerstvo financí nedávno poslalo do připomínkového řízení trio zákonů, které zásadním způsobem mění dosavadní postavení advokátů i advokacie jako takové. Jedná se o návrh zákona o ekonomické ochraně státu, o Finančně analytickém útvaru (FAÚ) a změnový zákon.

Česká advokátní komora by s jejich přijetím přišla o velkou část své autonomie, z advokátů by se fakticky stali potenciální agenti, s povinností špiclovat své klienty a stát by navíc získal prakticky neomezený přístup k informacím, které nyní podléhají advokátnímu tajemství. To vše pod rouškou boje proti špinavým penězům.

Předsedkyně České advokátní komory (ČAK) Monika Novotná ministerský návrh označila za naprosto neakceptovatelný zásah do nezávislosti advokacie. Podle ministerstva financí se ale jedná o „minimalistický návrh“, který naopak vychází vstříc nejen advokátům. Kde je tedy pravda?

„Já bych byla ráda, kdyby byla pravda na ministerstvu financí. To znamená, úmysl byl dobrý a jenom to špatně napsali,“ reaguje v podcastu Dimun Novotná. Skutečnost je ale podle ní taková, že současný text zákona poskytuje prostor pro to, aby mocný FAÚ přímo ukládal nápravná opatření samotným advokátům.

Komora by v takovém případě fungovala jen jako podřízená pošta. „Jestliže by orgánem dozoru byla profesní komora, tak by to zasílala sama sobě, což tedy nedává smysl. Je nutné to precizovat, aby byla vyloučena přímá kontrolní a kárná pravomoc FAÚ ve vztahu k advokátovi,“ vysvětluje Novotná.

Až dosud fungoval takzvaný sdílený model. Pokud existovalo podezření, že advokát porušil pravidla proti praní špinavých peněz (AML), FAÚ dal podnět a advokátní komora zahájila vlastní šetření. Nový návrh to ale z gruntu mění. „Čteme ho zkrátka přesně naopak, než tvrdí ministerstvo,“ vysvětluje místopředseda advokátní komory Lukáš Trojan. 

„Pokud by platilo to, co čteme my, znamenalo by to, že FAÚ rozhodne o pozastavení či vyškrtnutí advokáta a advokátní komora to pouze administrativně zprocesuje. Do matriky zapíše: Advokát vyškrtnut. Pak by tam logicky žádný opravný prostředek v rámci kárného řízení komory zkrátka nebyl,“ popisuje v podcastu Dimun Trojan.

Podle zástupců ČAK nejde o žádný minimalistický zásah, jak se snaží tvrdit ministerstvo, ale o ukázkový „gold-plating“ – tedy rozšíření povinností vysoko nad rámec příslušné evropské směrnice.

Novotná přidává další konkrétní hrozbu: z právníků se mají stát nedobrovolní agenti státu. Zatímco dosud advokát reportoval podezření své stavovské komoře (která to mohla vyhodnotit a případně předat FAÚ, aniž by byla porušena mlčenlivost vůči klientovi), nově se zavádí přímá povinnost vůči státu. A co víc, advokát by musel sledovat klienta kontinuálně.

„Může mu být uloženo, aby nejen v rámci jedné kontroly monitoroval transakce klienta, ale reportoval i budoucí transakce. A to už je skutečně donášení na klienta,“ varuje předsedkyně.

Vrcholem absurdity je pak ustanovení, podle kterého by FAÚ mohl advokátovi nařídit, aby toto své špiclování před vlastním klientem zatajil.

Nejedná se ovšem o legitimní reakci státu na zneužití advokátních úschov, jakým byl například případ advokátky Hany Sukové?

„Paní doktorka Suková se dopouštěla zpronevěry, nikoliv legalizace výnosů z trestné činnosti,“ vrací úder Novotná. Nešlo podle ní o praní špinavých peněz z nelegálních zdrojů, ale o krádež peněz z čistých realitních obchodů.

Lukáš Trojan k tomu dodává ještě zásadnější kontext, který ve veřejném prostoru často zaniká. Kauza Suková nevznikla proto, že by komora nechtěla advokátku kontrolovat, ale proto, že k tomu neměla zákonné nástroje. „Do kauzy doktorky Sukové banky odmítaly prolomit bankovní tajemství ve vztahu ke komoře.

Komora se o to opakovaně snažila, a nikoliv z důvodů na straně komory, ale na straně bank to bylo legislativně neupraveno,“ vysvětluje v podcastu Trojan. Naroubovat případ Suková na téma AML a zneužít ho k prolomení advokátního tajemství je podle něj účelové.

Pokud by aktuální státní zásah do advokátní autonomie a advokátního tajemství prošel, důsledky budou podle Trojana fatální. „Má to takzvaný zmrazovací efekt. Dochází k narušení důvěry v komunikaci advokáta a jeho klienta. Klient neposkytne advokátovi všechny informace nezbytné k ochraně jeho zájmů, což vede k porušení práva na spravedlivý proces.“

Nové zákony by dopadly tvrdě nejen na principy právního státu, ale i na reálné peněženky advokátů a následně jejich klientů. Notářská komora už varovala, že pro menší subjekty jde o likvidační věc, neboť náklady pro ně odhadla kolem 1,6 milionu korun ročně. A ČAK má podobné odhady.

Nová administrativa by na každé jedné běžné realitní transakci, u které není ani stín podezření na praní špinavých peněz, stála advokáta 6 až 10 tisíc korun v reálném čase. A náklady samotné komory? „Máme to předběžně spočítané na 16 milionů korun ročně. Tolik by stálo komoru to, kdyby měla kontrolovat tak, jak si představuje FAÚ,“ vypočítává Novotná. Advokáti by tyto obrovské náklady logicky museli promítnout do cen svých služeb.

Nejde o první případ takové legislativy, která v poslední době atakuje samotné základy právního státu. S nástupem vlády Andreje Babiše se návrhy tohoto druhu objevují v nebývalém tempu. Česká advokátní komora proto musela kvůli této smršti zřídit nový koordinační tým pro legislativu.

Podle Lukáše Trojana všechny návrhy pojí i další okolnost, totiž že nevznikly z přímého pokynu a s vědomím politického vedení ministerstva. „Tento návrh nepochybně nepsal ministr ani ministryně, ale nějací ‚zlatí pasíři‘, v tomto případě na ministerstvu financí,“ domnívá se Trojan s tím, že pojem „zlatí pasíři“ definuje anonymní ministerské úředníky, kteří do zákonů potichu vkládají drakonické pravomoci pro své vlastní úřady, aniž by k tomu měli politické zadání.

Komora nyní doufá, že během připomínkového řízení se podaří politické reprezentanty resortů přesvědčit k racionálnímu kompromisu. Zahraniční zkušenosti jsou ale varovné. „Vidíme, jak se něco, co ze začátku vypadá celkem nevinně, dá velmi snadno zneužít. V podstatě je tam ustanovení, které pozastavuje výkon činnosti advokáta v případě zahájení trestního stíhání. Jenom je mu sděleno obvinění. To se dá tak strašně snadno zneužít. Viděli jsme to v Maďarsku, na Slovensku, ve Spojených státech,“ varuje šéfka komory Novotná.

Druhá část podcastu otevírá mimořádně výbušné téma aktuální novely trestního řádu. ČAK se na ní podílela a v médiích okamžitě schytala kritiku, že prosazuje takzvaný „Lex Čapí hnízdo“. Změna má totiž zabránit tomu, aby odvolací soud nutil nalézací soud odsoudit někoho, koho už předtím zprostil viny.

Trojan tento mediální narativ ostře odmítá. O Babiše tu podle něj vůbec nejde. Jde o obrovský systémový problém, který vznikl po nálezu Ústavního soudu v roce 2023.

Praxe se podle něho zvrhla natolik, že státní zástupci si tento „soudní ping-pong“ a diktát odvolacích senátů začali sami rovnou navrhovat. Trestní sekce ČAK proto bije na poplach, aby byl zachován princip dvojinstančnosti řízení. Pokud má odvolací soud jiný názor na vinu a chce změnit zprošťující verdikt na odsuzující, musí mít dotyčný právo se bránit s odkladným účinkem u Nejvyššího soudu.

Další zásadní novinkou novely je explicitní zákaz pro státní zástupce zatajovat důkazy, které hovoří ve prospěch obviněného. Pro právního laika zní už samotný fakt, že se taková samozřejmost musí psát do zákona, překvapivě. Znamená to, že státní zástupci důkazy běžně tají?

Trojan jako příklad volí nasazení odposlechů, kdy se z mnoha desítek hodin pořízených záznamů k soudu dostane jen výběr policie a státního zástupce. „Já nechci nasazovat psí hlavu orgánům činným v trestním řízení, ale oni neznají kontext. Ten zná jen ta osoba, které se to týká. Velice často může dojít k dezinterpretaci toho, co tam zaznívá, a obhajoba se nemůže domoci takto zajištěných důkazů,“ uzavírá místopředseda ČAK Trojan.