Audioverze
Má za sebou čtyři dekády v taláru a pověst jednoho z nejvlivnějších mužů české justice. Byl respektovaným předsedou Městského soudu v Praze a neformálním mluvčím justice, který ovšem v roce 2003 odmítl nabídku, aby se stal ministrem spravedlnosti. Jan Sváček, soudce a donedávna místopředseda Vrchního soudu v Praze, se v podcastu Petra Dimuna ohlíží za svou kariérou.
Sváček v rozhovoru popisuje systémový problém, který podle něj brzdí českou justici – alibismus. Podle jeho zkušeností se státní zástupci často bojí převzít odpovědnost a zastavit trestní stíhání už v přípravné fázi, i když by mohli. Místo toho volí strategii „prožeňme to soudem, on s tím něco udělá“. Tím nejen zahlcují systém, ale zbytečně ničí životy lidem, kteří by před soudem vůbec stát neměli.
Soudce, který v minulosti odmítl nabídku stát se ministrem spravedlnosti, protože by nemohl prosadit svoji vizi soudcovské samosprávy, se vrací i ke své „traumatické“ zkušenosti s opakovanou kandidaturou na Ústavní soud. Popisuje, jak prošel hloubkovou prověrkou tajných služeb včetně kontroly bankovních účtů, aby nakonec narazil na politický odpor v Senátu.
Nejvarovnější slova si však Sváček nechal na závěr. Varuje před kolapsem soudů, ne kvůli soudcům, ale kvůli nedůstojným platům administrativního personálu. „Je ostudné, že stát dává těmto lidem tak málo. V Praze mohou jít vařit kávu do cestovky za mnohem víc peněz, přitom bez nich soudy nemohou existovat,“ říká v rozhovoru.
Co se v rozhovoru dozvíte:
Kultura strachu: Proč státní zástupci žalují i „mrtvé“ kauzy a bojí se rozhodovat sami.
V zákulisí prověrek: Jak probíhalo šetření tajných služeb na Sváčkovu osobu a proč to při volbě do Ústavního soudu nestačilo.
Odmítnuté křeslo: Proč Jan Sváček nevzal post ministra spravedlnosti, když měl tu možnost.
Hodnocení ministrů: Který ministr justici nejvíce pomohl a proč se Sváčkovi dobře spolupracovalo s Pavlem Němcem.
Varování před kolapsem: Apel na zvýšení platů zapisovatelek a úředníků, kteří drží systém nad vodou.
