Audioverze
„To je jasná věc“ je podle Jaroslava Fenyka nejnebezpečnější věta celého trestního řízení: jakmile státní zástupce přestane pochybovat, začne si po celou dobu potvrzovat první verzi případu. Bývalý místopředseda Ústavního soudu v podcastu Petra Dimuna popisuje, proč zastavení stíhání není prohra, kde vidí rizika bitcoinové kauzy a dohod o vině a trestu a jak může špatný znalecký posudek rozhodnout o lidském osudu. A především popisuje podrobnosti případu tzv. kutnohorské sekty, ve kterém obhajuje jednu z odsouzených žen.
Co se v podcastu dozvíte
Proč má státní zástupce hledat důkazy ve prospěch i neprospěch obviněného.
Proč Fenyk považuje dobře odůvodněné zastavení stíhání za projev síly, ne selhání.
Jaké problémy podle něj vyvolává vzdělání vyšetřovatelů a způsob vedení rozsáhlých spisů.
Co namítá proti rychlosti a neúplnosti dokazování v bitcoinové kauze.
Kdy se z dohody o vině a trestu může stát obcházení institutu spolupracujícího obviněného.
Proč Fenyk odmítá zjednodušující obraz „kutnohorské sekty“.
Jak podle něj viktimizační syndrom Magdaleny Šifferové „propadl“ mezi psychologem a psychiatrem.
Proč soudům nestačí říct, že znalec měl pro znalecký posudek dost podkladů a zapadá do mozaiky.
Jaroslav Fenyk je profesorem trestního práva, bývalým náměstkem nejvyšším státní zástupkyně a také emeritní ústavní soudce. Dnes se ovšem intenzivně věnuje trestnímu právu jako obhájce. Převzal například obhajobu Magdaleny Šifferové, která byla odsouzena k trestu devíti let za vraždu v případu, který je mediálně známý jako „kutnohorská sekta“.
Jaké jsou jeho praktické zkušenosti obhájce?
„Bohužel zjišťujete, že státní zástupci si často udělají obrázek hned na začátku řízení a snaží se ho udržet po celou dobu, dokonce i v hlavním líčení. Řeknou si: To je jasná věc. To je věta, kterou úplně nesnáším, protože je to nejnebezpečnější věta celého trestního řízení. Na jeho počátku není jasné nic,” říká v podcastu Dimun Jaroslav Fenyk.
A přidává v této souvislosti vzpomínku na dávný rozhovor s legendou českého trestního práva, profesorkou Dagmar Císařovou.
„Jednou jsem se profesorky Císařové ptal, co je nejdůležitější schopnost právníka v trestním řízení, ať je to soudce, státní zástupce, nebo advokát. Řekla mi: ‚Musí pochybovat.‘ To je klíč ke všemu. Jakmile přestane pochybovat a vytvoří si sebepotvrzující závěr, který razí po celou dobu řízení, je to cesta do pekla. Měla pravdu,“ vzpomíná Fenyk v podcastu.
V něm se Fenyk také dotkl bolavého tématu nejen trestní justice: znalecké činnosti, kvality znaleckých posudků a role soudů při jejich přezkumu. Podle Fenyka se totiž jedná o zásadní problém.
“Bohužel je zvykem u soudů i státních zastupitelství kontrolovat jen to, zda závěry znalce odpovídají jejich požadavku a zda, jak jsem slyšel při odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, ‘zapadají do mozaiky’. Nechci dodávat, že si ji soud vytvořil předem. To určitě nechci. Je ale nutné zkontrolovat, zda měl znalec dost podkladů, jestli jim závěry odpovídají a hlavně jaká cesta k nim vedla,” říká v podcastu Dimun Jaroslav Fenyk.
Znalec podle Fenyka musí totiž vysvětlit tuto cestu k výslednému závěru tak transparentně, aby soudce mohl říct, že tuto cestu je ochoten akceptovat. Podle Fenykova odhadu tomu tak však minimálně v polovině posudků není.
“Zeptáte se znalce v hlavním líčení, jak k závěru dospěl a kde tu cestu má. Odpoví: Mám ji v hlavě. Tak ji představte. Je to subjektivní názor, nedá se určit, odpoví. To je nepřijatelné. Znalec musí ukázat způsob, kterým k závěru došel, i podklady, ze kterých vycházel. Přezkoumatelnost neznamená, že soud pouze přijme závěr nebo prohlásí, že znalec měl dost podkladů,” kritizuje v podcastu častou praxi Fenyk.
V podcastu se také obsáhle vyjadřuje k postupu policie a státního zastupitelství v tzv. kauze bitcoinového daru a kritizuje rozmáhající se praxi státních zástupců obchodovat s dohodami o vině a trestu výměnou za “práskání” na spoluobviněné.
