REPORTÁŽ MICHALA BORSKÉHO I Zachraňování lidí v horách není práce pro žádná ořezávátka. Ti, kdo tohle poslání vykonávají, mají už dávno k dispozici mnohem více než běžky, saně Akia a cepíny – současná sofistikovaná technika, která pomáhá chránit životy, však musí být maximálně spolehlivá. Krkonošský okrsek Horské služby od letoška pro dopravu využívá elektrické Toyoty, a má pro to dobré důvody.
Když letos na jaře přebírala Horská služba klíčky od osmi nových Toyot bZ4X, šlo o vyvrcholení dlouhodobého procesu. Šest těchto vozů zamířilo přímo do oblastí, přičemž ty krkonošské dostaly nejtěžší úkol: dokázat, že elektřina přežije zimu i v našich nejvyšších horách.
Náčelník tamní Horské služby Pavel Cingr v tom má jasno. Podle něj nejde o ideologii, ale o logické vyústění faktu, že se záchranáři pohybují v nejcennějších částech přírody.
„Pracujeme v první zóně národního parku a hluk i emise jsou věci, které se snažíme dlouhodobě eliminovat,“ vysvětluje Pavel Cingr. Podle něj je právě tichý chod elektromobilu a velká síla pohonu od nulových otáček jednou z největších devíz, kterou si záchranáři při testování oblíbili.
Žádné obavy o dojezd
Nejčastější otázka laické i odborné veřejnosti směřuje k dojezdu elektromobilů v mrazu nebo jinak ztížených podmínkách. Je pravda, že v extrémních situacích kapacita baterií klesá, jenže Horská služba stejně jako běžná záchranka operuje ve specifickém režimu. Jejich výjezdy jsou často krátké, intenzivní a probíhají v rámci jednoho horského střediska nebo konkrétní hřebenové trasy. Vozidlo ale reálně ujede jen pár kilometrů.
Pavel Cingr tyto obavy mírní: „Mnoho lidí mělo strach z dojezdu v zimě, ale pro náš typ zásahů, kdy se pohybujeme v rámci středisek a na hřebenových cestách, je to naprosto vyhovující. Auto se v noci nabije a přes den zvládne vše, co od něj potřebujeme.“
Navíc moderní systémy Toyoty využívají k vytápění kabiny tepelné čerpadlo, které šetří energii baterie. Pro záchranáře, kteří tráví v autě dlouhé hodiny při pohotovostech, je navíc možnost nechat vůz „nastartovaný“ (se zapnutým topením) bez hluku a emisí běžícího dieselu obrovským benefitem. Podle zkušeností horského šéfa jsou to právě diesely, které charakterem služby nejvíc trpí.
„Po nahlášení události potřebujeme okamžitě skočit do auta a na plný plyn vyrazit – se studeným motorem a jen pár kilometrů. Naše služební Volkswageny byly po sto tisících km zralé na generálku,“ popisuje realitu Pavel Cingr.
Fakt je také ten, že elektrické Toyoty bZ4X používá horská služba především pro nezásahové činnosti – pojezdy v rámci horských středisek nebo na úřady do Prahy.
Výbava pro první linii
Pavel Cingr však upozorňuje, že elektromobily nenahrazují celou flotilu, ale doplňují ji tam, kde to dává smysl. „Elektromobily využíváme primárně pro logistiku mezi stanicemi, hlídkovou činnost a další rutinní úkoly. Pro transport nejtěžších nákladů nebo v extrémních sněhových podmínkách stále spoléháme na naše osvědčené Toyoty Hilux,“ dodává náčelník, který už vyhlíží jejich elektrickou variantu. Ta už se v Česku běžně prodává.
Součástí výbavy každé bZ4X je navíc zdravotnický batoh s defibrilátorem a kyslíkem, což z aut dělá pojízdné stanice první pomoci. Kdyby se něco někde stalo a záchranář s Toyotou byl u místa nejblíž, může postiženému poskytnout účinnou první pomoc, včetně oživení.
Ani šikovné SUV bZ4X ale není v terénu žádný nezdárek tím spíš, že podvozek ladila Toyota ve spolupráci se Subaru a na jízdních vlastnostech na silnici i mimo ni je to znát. Toyota bZ4X disponuje systémem X-MODE, který dokáže díky preciznímu řízení točivého momentu na každém kole simulovat činnost mechanických uzávěrek diferenciálů s rychlostí, které spalovací motor nikdy nedosáhne.
Právě trakci v náročném terénu si náčelník krkonošských záchranářů pochvaluje. „Auto nás v terénu mile překvapilo. Díky pohonu všech kol a okamžitému nástupu síly elektromotoru vyjede bZ4X i tam, kde by klasické terénní vozy mohly mít problém s rozjezdem,“ popisuje zkušenosti z praxe Cingr. Elektromotor má totiž jednu zásadní výhodu: maximální sílu dává od nulové rychlosti. V prudkých stoupáních na kluzkém povrchu se záchranáři nemusí prát se spojkou nebo čekat na nástup turbodmychadla. Auto se prostě plynule rozjede.
Jasná volba pro budoucnost
Je zřejmé, že plně elektrická auta jsou pro použití u Horské služby, ale i u dalších složek IZS jako dělaná. Nevadí jim ostré studené starty a krátké pojezdy v maximálním tempu. V terénu potěší jemným dávkováním mocného točivého momentu a jsou samozřejmě prakticky bezhlučná a bezemisní, což je v exponovaných částech národních parků zcela žádoucí. Po zbytek dne se může auto v klidu nabíjet ze solárů na střeše služebny a být připravené kdykoliv vyrazit.
Zkušenosti z Krkonoš naznačují, že budoucnost horské logistiky bude kombinovaná. Horská služba nepropadla módní vlně, ale našla nástroj, který v jejich specifickém revíru dává technický i ekologický smysl. Krkonoše jsou nyní o něco tišší, aniž by tím utrpěla bezpečnost těch, kteří potřebují pomoc. Závěr je jasný: i konzervativní instituce může profitovat z moderních technologií, pokud k nim přistupuje s chladnou hlavou a jasným plánem.
