Kreml si vítězství pojistil. Přesto má Putin před ruskými volbami důvod k nervozitě

Už za týden, od 18. do 20. září, se v Rusku budou konat volby do Státní dumy, první od začátku „plnohodnotné“ války proti Ukrajině. Poté, co byla z klání vyřazena strana Jabloko, si i těch pár posledních, kdo doufali v jejich alespoň přibližně demokratický průběh, nejspíš uvědomilo, že Kreml nic takového nepřipustí. 

Záminky nemohly být průhlednější: narušení autorských práv na píseň „Solněčnyj krug“ a údajné „zahraniční financování“, které podle Jabloka u sporných darů představovalo 16 900 rublů. Kandidáti strany, která byla velmi opatrnou představitelkou těch, kdo preferují mír před pokračováním války, jsou pak pod podobně průhlednými záminkami sesazováni i z jednomandátových volebních okruhů. 

Mohlo by se tak zdát, že administrativně je pro vítězství „těch správných“ vše připraveno. A i když se dá čekat, že si Kreml patřičný výsledek pojistí podobně jako v minulých volbách také machinacemi, nabízejí zářijové volby několik zajímavých momentů už během kampaně.

Některé kroky Kremlu ukazují, že ani zdaleka nepanuje taková pohoda, jak by se mohlo zdát. Válka se stala ústředním bodem předvolební kampaně, přestože se prezidentská administrativa snažila, aby tomu tak nebylo. Vedoucí ruští představitelé musejí neustále opakovat, že se rozhodně nechystá žádná mobilizace, nicméně jejich slova velkou důvěru nebudí. 

Jisté ale je, že padla základní část propagandy, která válku doprovázela: že se nejedná o válku, nýbrž o speciální vojenskou operaci, která se běžného Rusa nemusí vůbec dotknout – pokud nechce, aby se ho dotkla.

Jenže podpora války není ani zdaleka tak vysoká, jak se snaží Kreml tvrdit. Podle srpnového průzkumu Levada-Centra si 59 procent Rusů přeje přechod k mírovým jednáním. Jedno číslo pochopitelně neříká mnoho o tom, zda si přejí mír za jakoukoli cenu, nebo mír za ruských podmínek, popřípadě ani o tom, kolik lidí odpovědělo „mír“, protože měli pocit, že to tak je správně. 

Ovšem fakt, že Rusy už válka a s ní spojené neustálé zdražování, nedostatek benzínu a různé další restrikce unavuje, je neoddiskutovatelný. Hrozilo tak, že by marginální Jabloko mohlo získat daleko větší podporu, než na jakou by dosáhlo v mírové době.

Problémem je, že Vladimir Putin pojal volby jako referendum nejen o válce, ale i o sobě. Objíždí regiony, k čemuž se dříve neodhodlal, prohlíží si nová letadla, dává rozhovory. Volby v něm během posledních měsíců vybudily nevídanou aktivitu. 

Ani nikterak neskrývá, že podporuje stranu Jednotné Rusko – zatímco dříve, byť ne zrovna přesvědčivě, tvrdil, že je nadstranický. Jenže jeho podpora nemusí být zrovna ideální vzpruhou pro tuto „státostranu“. Putinova popularita totiž sama klesla, navíc jeho projevy – pokud nemluví podle předem připraveného textu – budí velké rozpaky. 

Stačí jen připomenout jeho promluvy o kosatkách a ledních medvědech, které „vylepšil“ zmínkou o žralocích. V prvním případě šlo jen o nesmysl, ve druhém už pak nikdo netušil, co se vlastně snaží říct. Takové záběry pak jen posilují dojem, že se už vyčerpal a nachází se dávno za zenitem.

S Putinovou náhle zvýšenou aktivitou kontrastuje pasivita politických stran, respektive jejich ruských verzí. Dominantní pozici má právě Jednotné Rusko, u něhož je hlavní otázkou, kolik procent hlasů získá a kolik to bude znamenat mandátů (volby jsou podle smíšeného systému, polovina z 450 poslanců se volí proporčně, druhá polovina většinově v jednomandátových okruzích). 

Podle serveru Meduza nyní Kreml od Jednotného Ruska celostátně očekává výsledek přes 50 procent; v regionech s průměrnou podporou zvýšil požadovaný výsledek na 47 procent a v regionech s vyšší mírou mobilizace na 52 až 53 procent. 

Pro gubernátory je to v mnoha případech obtížně řešitelná situace. Jednotné Rusko není zrovna populární – lidé se vcelku oprávněně ptají, co dobrého strana zemi přinesla a proč se jim po tolika letech vlády Jednotného Ruska nedaří lépe. Reálně se jedná o toxickou značku. Jediné, co jí pomáhá, je impotence ostatních stran, byť je férové přiznat, že jde do značné míry o impotenci vnucenou, protože témata jako sociální problémy či nefunkční ekonomika, natož vůbec nesmyslnost války, zjevně nejsou v kampani povolená.

Přicházejí tak o nejzajímavější body, které by měly potenciál voliče přitáhnout. Důsledkem toho je, že komunisté jsou stále méně viditelní, v případě Spravedlivého Ruska je pak paralýza spojená i se zdravotními problémy jejího předsedy Sergeje Mironova. Ten koncem srpna oznámil, že kvůli zranění a léčbě vynechá předvolební debaty a cesty do regionů; zprávy o vážném zhoršení svého zdravotního stavu však následně popřel.

Ne že by eseři byli nějak výrazní i předtím, ale s jeho odchodem do ústraní přišli o nejviditelnější tvář, což ostatně potkalo i Liberálně-demokratickou stranu Ruska (LDPR) po úmrtí Vladimira Žirinovského v roce 2022.

Nejzajímavějším projektem se stali Noví lidé, tedy strana, která po odstranění Jabloka z voleb aspiruje na protestní hlasy. Před pár dny zveřejnili svůj volební program, který pojmenovali 12 kroků k zemi, ve které se chce žít. V některých bodech dokonce velmi opatrně zmiňují i takové věci, jako je možnost míru. Nejde ani zdaleka o razantní volání po ukončení války, ale zmínky se najít dají. 

Noví lidé zjevně cílí na mladé obyvatele Ruska, kteří už mají válčení i válečné atmosféry po krk. Tento kremelský projekt tak může stáhnout hlasy právě této skupiny. Na druhou stranu část protestních voličů nejspíš ani k volbám nepůjde, protože Noví lidé nebudí důvěru jako autentická opozice.

Zářijové volby do Státní dumy se tedy pro Vladimira Putina stávají jakýmsi referendem nejen o podpoře režimu, ale také o válce na Ukrajině. Ale po zkušenostech s „referendy“ na okupovaných ukrajinských územích by bylo naivní očekávat, že ponechá vše na skutečné volbě ruských občanů. Jak se ostatně v Rusku říká – není důležité, kdo jak hlasuje, ale kdo sčítá. Ani to však neubírá předvolebnímu období na zajímavosti.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.