Dva miliony Ukrajinců se vyhýbají vojenské službě. Drony vojáky nenahradí, varuje Just

Před pár týdny jsme byli svědky utajované schůzky šéfa CIA Ratcliffa s jeho ruským protějškem Sergejem Naryškinem. Co tam vlastně dělal?

Nad tím si lámou hlavu nejen západní experti, ale vlastně i ruští experti, protože Kreml mlčí. Podle oficiálních informací se měl setkat se Sergejem Naryškinem, což je šéf ruské zahraniční rozvědky a blízký spolupracovník Vladimira Putina.

Kreml vyvrací spekulace, které se objevují v západních médiích, jakože měl hovořit o Íránu, o případném ruském útoku na Severoatlantickou alianci, respektive na členy aliance v Pobaltí, nebo o mobilizaci. S největší pravděpodobností – a to se takhle troufám říct – hovořil o možné eskalaci konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou a vlastně i Ruskem a Západem. 

Rusko v posledních dnech vysílá velice nepříjemné signály, že je ochotno nejen podpalovat zbrojní závody a továrny v Evropě, ale že je ochotno i více eskalovat třeba vztahy s Velkou Británií. Zkrátka si už, abych citoval ruskou propagandu, nenechá líbit tu aktivnější západní podporu na Ukrajině.

Pokud mluvíme o možné formě eskalace vůči státu NATO, jak by si takovou věc měl člověk představit? Viděli jsme dopady dronů v Rumunsku či incident s raketou v Polsku. Bude to vypadat podobně?

Já si myslím, že to bude mnohem horší. Co se týče rakety v Polsku, dronů v Polsku a pravidelných příletů ruských dronů do Rumunska a do Moldavska, tak to je prostě válečná realita. Rusko vede agresivní válku proti Ukrajině a země, které s ní sousedí, jsou bohužel nepřímo účastníky těchto útoků, takže na ně dopadne dron nebo raketa. To je realita, se kterou musíme kalkulovat a bohužel s ní žít.

Pokud ale Rusko bude chtít cíleně podniknout nějakou operaci, bude spíš mířit na konkrétní zbrojní výrobu s tím, že tam zkrátka přiletí třeba pět dronů Geran-4 či Geran-5, abychom to říkali, jak se to říká v Rusku. Půjde o cílený útok, kterým bude chtít vyřadit z provozu konkrétní cíl. Nebo provede nějaké manévry u břehů Estonska, Litvy, případně Lotyšska. Půjde o záměrnou věc s cílem ukázat: „Ano, my jsme schopni provést takovou operaci, vy se nás bojte.“ Nemyslím si, že ruská armáda vstoupí na území Lotyšska a obsadí tam pět vesnic, ale cílený útok na konkrétní cíl je zcela možný.

Zdá se, že Rusové nově zvyšují intenzitu útoků na pohraniční oblasti, jako je rozhraní Ukrajiny a Moldavska. Snaží se tímto způsobem ochromit tok vojenské a materiální pomoci, která na Ukrajinu proudí přes západní hranice?

Bezpochyby, to je skutečně taková novinka v rámci té eskalační kampaně, kterou vede Rusko, dá se říct, od léta letošního roku. Rusko se zaměřuje na hraniční přechody mezi Oděskou oblastí na jihu Ukrajiny a Moldavskem, potažmo Rumunskem. Přes přechody jako Tabaky nebo mimořádně důležitý Reni vyváží Ukrajina obilí a metalurgické produkty, což je klíčové pro export a státní kasu. 

Zároveň se v Rumunsku nachází velice důležitý hub pro poskytování vojenského materiálu, munice a techniky Ukrajině. Rusko se samozřejmě snaží tento dovoz omezit. Pokud by Ukrajinci byli závislí vyloženě jenom na polském logistickém uzlu, přineslo by to zdržení. Rusové útočí na takto citlivá místa, aby Ukrajině přinášeli co největší škody. Rusku se západní pomoc velice nelíbí. Marija Zacharovová nedávno dokonce naznačovala, že Rusko může zaútočit nejen na továrny, které staví Velká Británie na Ukrajině, ale třeba i na cíle přímo na britském území, což je velice silné prohlášení. 

Celá ta ruská eskalační kampaň je mimořádně široká, přístavy Reni a Izmajil dostaly za poslední týden několikrát zásah ruskými drony. S tím souvisí i to, proč drony letěly do Rumunska, s nímž tyto přístavy bezprostředně sousedí. Klíčovým slovem v tomto komplexu je ruská eskalace.

V souvislosti s Rumunskem se ke mně donesla informace, že do nemocnice v Sibiu jsou pravidelně, možná i denně, převáženi těžce zranění ukrajinští vojáci z fronty. Leží i tato humanitární a zdravotní pomoc Rusům v žaludku?

Do jisté míry ano, ale to je v rámci humanitární pomoci, kterou Evropská unie naštěstí provádí. Příliš se o tom sice nehovoří, občas vidíme v českých zprávách, že probíhá nějaká rehabilitace ukrajinských vojáků, ale to se děje takřka po celé Evropě a já si myslím, že je to dobře.

Pojďme k tématu, které často zmiňuješ, a to je dluh českého mediálního prostoru. Ten podle tebe sice nešíří dezinformace, ale trpí jednostranným výběrem témat – mluví se hlavně o ukrajinských úspěších, což zastiňuje hluboké strukturální problémy. Ukrajině chybí interceptory, nemá čím sestřelovat balistické střely a evropský projekt Freyja, který má přinést levnější alternativu k Patriotům, bude připraven až kolem roku 2027. Co může Ukrajina dělat do té doby, než tyto zbraně získá? Má se jen spoléhat na bunkry?

To je jedna z variant, protože Rusko zahájilo intenzivní bombardování Ukrajiny balistickými raketami, proti kterým jsou nejúčinnější právě Patrioty. Ukrajina sice má i některé evropské systémy, ale potýká se s nedostatkem raket. Údajně se sice za dnešní večer podařilo sestřelit sedm balistických raket Iskander nebo KN-23 ze Severní Koreje, ale ukrajinští experti poukazují na to, že Rusko začíná využívat balistické rakety častěji. 

Využívá teď i proudové drony Šáhid, respektive Geran-4 a Geran-5, a to i proti takzvaným měkčím cílům, které dříve těmto útokům nečelily. Hovoříme o útocích na obchodní centra, vlaky, lokomotivy, logistické terminály nebo i obyčejné obchody, jako například v Slavjansku. Tyto proudové drony létají rychle, lidé mají na schování často jen několik minut od chvíle, kdy zazní siréna. Ukrajině se nedaří tyto drony sestřelovat ve větších počtech, protože ani ukrajinské drony proti dronům nevyvíjejí dostatečnou rychlost. 

Obrázky hořících ruských rafinérií na internetu sice vypadají fotogenicky a hezky, ale žádný takový obrázek nevyváží ztráty, které Ukrajina v současné době má. Ukrajina teď čelí mimořádnému problému a obávám se, že v této vzdušné kampani tahá za kratší konec. Rusko sice bolí útoky na rafinérie, ale Ukrajinu to bolí mnohem víc a v současné době s tím nemá co dělat. Rusové navíc úspěšně blokují oděské přístavy, omezují vývoz a útočí na klíčové metalurgické podniky v Krivém Rihu či v Záporoží, což zásadně ničí ukrajinskou ekonomiku.

Pokud mluvíme o nepříjemných aspektech války, velkým tématem je nedostatek vojáků. Kolik mužů se v současnosti na Ukrajině vyhýbá mobilizační povinnosti?

Podle oficiálních údajů jsou to až dva miliony mužů, kteří se zkrátka schovávají doma, nebo doufají, že nebudou vidět a vyhnou se povinné či nucené mobilizaci. Z logických důvodů se válce, která je krutá, krvavá a špatná, vyhýbají. Můžeme pro to mít pochopení, ale moji ukrajinští známí, kteří mají vztah k armádě, říkají, že je to sakra velký problém. Ty hezké představy, že za Ukrajinu budou bojovat autonomní roboti a drony, jsou prostě fikce. Robot sice šetří lidskou sílu, ale člověk nakonec vždycky musí to území fyzicky ovládnout, osvobodit vesnici, vztyčit tam prapor a zajistit ho. Neexistují žádní terminátoři na ukrajinské frontě, jak se nám to snaží někteří experti popisovat. Nedostatek lidí je zkrátka zásadní.

Na sociálních sítích i v médiích se objevují drsná videa, na nichž odvodové úřady TCK doslova loví muže na ulicích, zatímco se o ně manželky přetahují s vojáky. Proruské kanály to zneužívají k propagandě. Jde o ojedinělé excesy, nebo je to plošný jev, který odráží náladu v ukrajinské společnosti?

Dezinformace to samozřejmě zveličují a akcentují jen ty skutečně násilné mobilizační přístupy, kdy někomu nastříkají do obličeje slzný plyn a odtáhnou ho před plačící rodinou do dodávky. To se děje, ale neznamená to, že by po ulicích Kyjeva nebo Dnipra jezdily dodávky a plošně takto chytaly každého chlapce. Část lidí mobilizační povinnost respektuje a dostaví se k odvodu dobrovolně. Část ji ale nerespektuje a tam narážejí na struktury TCK. Tyto úřady mají jednoduše plány – denní, týdenní, měsíční –, kolik mužů musejí přivést. Dělají to proto, aby si udržely své funkce. Je to takový kontroverzní, řekněme rusácký způsob.

Armáda pak často funguje jako sociální trest pro ty, kteří nemají vlivné pozice, jsou sociálně slabí nebo se staví kriticky. Žádný ministr obrany ani šéf armády s těmito metodami bojovat nebude, protože by okamžitě přišel o tisíce vojáků. My z evropského, liberálního pohledu to samozřejmě vnímáme mimořádně negativně, ale taková je ukrajinská realita. Dokud válka neskončí, ti muži budou na ulicích takto loveni.

Ukrajinský ministr digitalizace Fedorov měl ještě před svým koncem plán, jak reputaci odvodů zlepšit a zmírnit tyto násilné metody, protože si uvědomoval jejich negativní PR dopad. V čem tento plán spočíval a proč nakonec selhal?

Ten plán ztroskotal na penězích. Fedorov chtěl zlepšit reputaci vojenské služby a nabrat více dobrovolníků, kterým by nabídli vysoké finanční ohodnocení. Cílil sice na sociálně slabší vrstvy, ale tím měkčím, dobrovolným způsobem. Zároveň chtěl naverbovat zahraniční bojovníky, primárně z Latinské Ameriky, do útočných a šturmových jednotek, kterým jde logicky především o peníze, případně o zkušenosti. Fedorov v tom viděl velký potenciál, ale plán selhal, protože on sám byl odejit a Ukrajina zkrátka nemá peníze. 

V současné době se dokonce spekuluje o tom, že má problém s vyplácením i klasických, základních platů vojákům, protože se obrovské prostředky investovaly do vývoje hloubkových úderů drony, které létaly do Ruska. Pokud by mu tato reforma tehdy vyšla, jeho politické preference by vystřelily nad preference prezidenta Zelenského i generála Zalužného, protože by získal obrovskou podporu u lidí, kteří čelí nuceným odvodům. Bez západních peněz ale tato reforma neproběhne a bude se dál mobilizovat tímto klasickým, často brutálním způsobem.

Kromě odvodů se v poslední době mluví také o úmrtích vojáků v zázemí, například v souvislosti s útočnou brigádou Skala. Jak závažný problém představuje šikana a drsné chování velitelů v ukrajinské armádě?

Často slyšíme o tom, jak brutálně se chovají velitelé k ruským vojákům, jak je hází do děr nebo přivazují izolačkou ke stromům. Ale bohužel, tento rusácký přístup, který sjednocuje ruskou a ukrajinskou realitu, se objevuje i v ukrajinské armádě. Ty jámy a díry mají i Ukrajinci. Když dochází k nedobrovolnému náboru, jak chcete motivovat muže chyceného na ulici, kterého frknete do útočné jednotky, kde má minimální šanci na přežití? Pokusí se o útěk. Investigativa ohledně brigády Skala ukázala, že výcvikové tábory pro tyto rekruty jsou obehnány minovými poli, aby branci neutekli. To mi připadá jako čistě rusácký přístup, nikoliv demokratický a ukrajinský, jak si ho idealizujeme.

V seriózních ukrajinských médiích, jako je Ukrajinská pravda nebo Babel, se často objevují zprávy o šikaně, defraudaci nebo zneužívání vojáků ke stavbě soukromých chat velitelů. Dochází k nucení lidí do sebevražedných útočných operací, a pokud se někdo pokusí o útěk z pozic, hrozí mu zastřelení, protože ústup je brán jako zrada. Tyto případy se sice oficiálně vyšetřují a velitelé bývají potrestáni, ale ta realita v jednotkách s vysokou fluktuace a obrovskými ztrátami je bohužel taková.

Slyšel jsem, že se na Ukrajině uvažovalo o mobilizaci žen do týlových pozic, aby se uvolnili muži pro přímý boj na frontě. Je to reálný plán, nebo jen akademická debata?

Není to reálný plán, o kterém by se vážně uvažovalo na vládní úrovni. Je to spíše součást širší ukrajinské debaty o tom, jak uvolnit personální síly. Vede se o tom sice velice ostrá diskuze, ale v současné době to nevypadá, že by k tomu mělo dojít.

Pojďme se podívat na druhou stranu. Jak vypadá situace s mobilizací v Rusku? Změnilo se něco na tvém dřívějším hodnocení, že nová vlna mobilizace rozhodně není vyloučena?

Není to vůbec vyloučeno. Ruský systém je na novou mobilizaci plně připraven, ale rozhodnout o ní musí jediný muž – Vladimir Putin. Mezitím se Rusko snaží mobilizovat takzvanou hybridní cestou. Soukromí náboráři, kteří mají z náboru pro ministerstvo obrany obrovský byznys, jezdí po zapadlých vesnicích na ruském venkově. Vyhlédnou si alkoholika, nechají ho pěkně opít a pak ho přesvědčí, aby podepsal smlouvu. Ještě sťatého ho odvezou do města, kde podepíše papíry, pošlou ho do kasáren a jedou do další vesnice. 

Lidé z nevládní organizace Škola prizyvnika mi potvrzují, že tito náboráři cílí na feťáky, alkoholiky, lidi s kriminální minulostí, s mentálními problémy nebo na ty, kteří žijí úplně sami a nikdo se za ně nepostaví. Na Ukrajině vyběhne teta a pere se s odvodovou dodávkou o svého kluka, v Rusku dodávka prostě naloží osamělého člověka a jede se dál. To je alternativa, kterou ruský režim nyní využívá. Ale pokud si Vladimir Putin usmyslí, že potřebuje dobýt Slavjansk za pět měsíců a dobrovolníci stačit nebudou, mobilizace zkrátka proběhne bez ohledu na tyto metody.

Při první ruské mobilizaci jsme viděli masový exodus statisíců mužů do Gruzie, Mongolska nebo kamkoliv, kam letěly letenky. Hrozil by podobný úprk z Ruska i tentokrát, nebo jsou ti, kteří chtěli utéct, už dávno pryč?

Ti, kteří měli možnost a chtěli utéct, už jsou pravděpodobně pryč. Navíc se situace zásadně změnila. Pokud by byla vyhlášena nová mobilizace, okamžitě se spustí elektronický systém propojený s databázemi ministerstva obrany, pohraničníků a dlužníků. Pokud se mobilizovaná osoba objeví na jakémkoliv hraničním přechodu, na monitoru pohraničníka se rozsvítí červené světlo a dotyčného ven nepustí. Rusko už tyto muže v produktivním věku nenechá utéct, protože by to byla obrovská rána pro ekonomiku. Režim má situaci pod maximální kontrolou a případných protestů se nebojí. Chlapy na hranicích prostě otočí a policie je pošle zpět do rodného města na vojenskou správu. Masový úprk do zahraničí už tentokrát neuvidíme.

Jak by případná další mobilizace dopadla na ruský pracovní trh, který se už nyní potýká s nedostatkem lidí? Vladimir Putin se sice chlubí historicky nejnižší nezaměstnaností, ale jaká je realita za těmito čísly?

Ta nízká nezaměstnanost má i svou odvrácenou stranu. Krachuje řada malých a středních firem, lidé pracují na částečné úvazky nebo jsou zaměstnáni pouze fiktivně, protože továrny zkrátka nemají zakázky. Skrytá nezaměstnanost v Rusku je mnohem vyšší než ta oficiální reálná čísla. Nová vlna mobilizace by ruskému pracovnímu trhu bezpochyby zasadila velmi výraznou ránu, což je jedna z hlavních ekonomických obav ruského režimu.

V Moskvě je v poslední době hlášen značný nedostatek pohonných hmot. Dotklo se to i tebe osobně? Jak vážná je benzínová krize v Rusku?

Je to tak, já sám jsem dlouho nejel autem. Tchánovi se sice podařilo sehnat benzín za 2 500 rublů, což je v přepočtu asi 600 korun, takže palivo teď máme, ale ta krize je zásadní. V Moskvě je situace mnohem horší než během první vlny v červenci. Rusko dokonce začalo benzín dovážet ze zahraničí, ale dovoz deficit nepokryje. Podle analytických portálů fungují v 56 z 89 ruských regionů nějaká nouzová opatření na omezení spotřeby benzínu – omezuje se odběr na konkrétní litry nebo se stojí v nekonečných frontách podle sudých a lichých čísel na poznávacích značkách. V 16 oblastech je situace naprosto kritická a benzín tam prakticky vůbec není. To ukazuje, jak nesmírně účinné jsou ukrajinské útoky na ruské rafinérie.

Dá se říct, že se celková nálada v ruské společnosti za poslední půlrok zhoršila? Promítají se tyto každodenní problémy, jako je drahé jídlo nebo chybějící benzín, do podpory režimu?

Nálada se bezesporu zhoršuje, na lidi se valí stále více problémů a enormně se zdražuje. S manželkou nás fascinuje, že obyčejné kuře dnes stojí 600 rublů, což byla před válkou cena hovězího masa. Lidé tlak války pociťují velmi silně, ale tato nespokojenost se nepromítá do touhy po protestech, ani neklesá Putinova popularita. Je to spíše taková havlovská blbá nálada. Lidé jsou naštvaní, frflají doma v kuchyni, ale nemají možnost to vyjádřit veřejně, protože by okamžitě dostali pendrekem přes záda nebo skončili ve vězení. Nedávno ruský soud zakázal stranu Jabloko, u soudu se sešlo na protest asi padesát lidí a všichni okamžitě skončili v policejních antonech a dostali deset dní vězení. I ti nejodvážnější jsou dnes zkrátka za katrem. Lidé v Rusku tiše pociťují tlak, ale raději čekají na konec války a doufají, že se situace sama zlepší.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a věřte, že vám povíme i špatné zprávy. Díky.