Putin připravil nové plány útoku na Kyjev. Čelí pěti překážkám, které v roce 2022 neznal

Když se začne veřejně mluvit o tom, že Rusko chystá plány na nový útok, vyvolává to pochopitelnou nervozitu. Zvláště když nedávné neohlášené cesty západních zpravodajských špiček do Moskvy (například ředitele CIA) nápadně připomínají napjatou atmosféru z přelomu let 2021 a 2022, kdy Washington před blížící se invazí marně varoval Kreml.

Náměstek šéfa ukrajinské prezidentské kanceláře Pavlo Palisa nedávno oficiálně potvrdil to, co naznačovalo hned několik zpravodajských zdrojů: ruské vojenské velení dostalo od politické špičky země za úkol naplánovat a připravit několik variant možné operace směrem na Černihiv a Kyjev - tedy ofenzívu ze severu.

Zároveň ale Palisa zdůraznil naprosto zásadní nuanci, která tlumí paniku – je propastný rozdíl mezi plánováním operace na papíře a fyzickou přípravou ofenzivy. Ukrajinská armáda v současnosti na severním směru žádné vytváření ruského útočného uskupení nepozoruje. Pohled na chladnou vojenskou logiku navíc jasně ukazuje, že šance na úspěšné zopakování invazního scénáře ze začátku války je dnes minimální.

Při pohledu na mapu je zřejmé, že ofenziva na Kyjev a Černihiv by musela přijít buď z ruské Brjanské oblasti, nebo ze severozápadu přes Bělorusko. Právě Minsk sehrál v první fázi války roli tichého spolupachatele, když poskytl své území pro vpád. Od té doby se ale tamní vůdce Alexandr Lukašenko jakékoliv další přímé vojenské konfrontaci vyhýbá a drží si odstup.

Dokládá to i nedávný incident z léta 2026. Prezident Zelenskyj tehdy veřejně pohrozil, že pokud Minsk neodstraní ze svého území signální retranslátory, které pomáhaly navigaci ruských útočných dronů, zasáhne ukrajinská armáda.

O tři dny později už podle informací ukrajinské rozvědky tyto stanice přestaly fungovat. Ačkoliv to nebylo nezávisle potvrzeno, časová souslednost ukazuje, že Minsk ukrajinskou hrozbu minimálně vzal velmi vážně.

Rusko nadále disponuje obrovským množstvím lidí i techniky a dokáže generovat nové síly. Analytici z International Institute for Strategic Studies (IISS) letos varovali, že ruská schopnost pokračovat ve válce není zásadně oslabena. Problémem pro Moskvu však je, kde tyto síly aktuálně má.

Na severu v tuto chvíli nečekají žádné desetitisíce vojáků v pohotovosti. Drtivá většina ruského potenciálu je pevně svázána v těžkých bojích na jihu a východě Ukrajiny. Vytvoření další úderné armády by vyžadovalo buď novou masivní mobilizaci, nebo přesun jednotek z jiných částí fronty, což by fatálně oslabilo hlavní ruské úsilí na Donbasu. Tlak na lidské zdroje navíc v Rusku prokazatelně roste – podle odhadů přicházela Moskva v létě přibližně o 6 000 vojáků měsíčně více, než dokázala získat náborem.

Kdyby chtělo Rusko podniknout plnohodnotnou ofenzivu na Kyjev, muselo by podle ukrajinských vojenských odhadů shromáždit na hranicích řádově desítky tisíc vojáků (některé analýzy hovoří o 70 až 100 tisících mužů pro skutečně velkou operaci). Jak upozornil think-tank Carnegie, přesun takového množství vojáků a těžké logistiky by trval dlouhé měsíce.

V éře moderních satelitů a neustále přítomných průzkumných prostředků (ISR) je navíc bojiště naprosto transparentní. Ztráta momentu překvapení je dnes absolutní – Ukrajinci a západní zpravodajci by o shromažďování sil na severu věděli dlouhé týdny dopředu.

Rusko sice často operuje s termínem „nárazníková zóna“ a dříve trvrdilo, že musí posouvat hranice například v Sumské oblasti, aby ochránilo ruská města (např. Bělgorod) před ukrajinským dělostřelectvem. Proti dnešním ukrajinským prostředkům dlouhého dosahu ale žádná dvacetikilometrová pozemní zóna neposkytuje ochranu – ukrajinské dálkové drony už prokazatelně zasahují rafinérie více než dva tisíce kilometrů hluboko v Rusku - tato motivace tedy padá.

Případný severní útok by navíc na rozdíl od roku 2022 narazil na hluboce opevněnou defenzivní linii. Bojiště se technologicky zcela změnilo. Nasycení fronty drony extrémně rozšířilo takzvanou „zónu smrti“ (kill zone). Rusové museli na východě kvůli ukrajinským dronům upustit od velkých mechanizovaných útoků a přešli převážně k malým pěším infiltračním skupinám. Masivní obrněné kolony, které by pro rychlý postup na hlavní město byly nezbytné, by dnes na moderním bojišti jen stěží přežily.

Proč se tedy v Kremlu o severní operaci vůbec uvažuje? Z vojenského hlediska dává na východní frontě současné ruské tempo jen velmi chmurné vyhlídky. Dobývání takzvaného „pevnostního pásu“ (Slovjansk, Kramatorsk, Kosťantynivka) je extrémně krvavé. Jak zaznívá z vojenských analýz, získat zbytek Doněcké oblasti by při současném tempu trvalo Rusku celé roky.

V kremelské logice proto může nový plán působit lákavě: severní fronta by mohla být vnímána jako méně opevněná cesta, jak obejít donbaský masomlýnek, provést rychlý dekapitační úder na hlavní město a válku zkrátit. Vladimir Putin navíc v minulosti ukázal, že racionální úvahy nejsou vždy jeho silnou stránkou – zatímco zábor Krymu v roce 2014 byl efektivní hybridní akcí, na kterou se všichni Evropané báli odpovědět silou, aby nenahněvali Rusko, když v roce 2022 vtrhl na Ukrajinu s masovou vojenskou silou, bylo to čistá invaze, a ta sjednotila Západ.

Bez masivního a dlouho dopředu viditelného přesunu ruských sil ale dnes není opakování útoku na Kyjev z února 2022 realistické. To ovšem neznamená, že je sever Ukrajiny v naprostém bezpečí. Mnohem pravděpodobnější než nový pokus dobýt samotné hlavní město je omezená diverzní operace z ruské Brjanské oblasti. Její cíl by byl ryze pragmatický: vytvořit lokální nárazníkové pásmo, ohrozit příhraniční Černihiv, a především přinutit ukrajinské velení stáhnout část drahocenných záloh z těžce zkoušeného Donbasu. Stále se to ale jeví jako velmi nepravděpodobné.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a diskutujte s námi o plánech Mordoru. Díky moc.