KOMENTÁŘ PETRA DIMUNA | „Hoštice, ale nezastavujeme, máme zpoždění, vystoupíte si až ve Volyni!“ Tuhle větu z letní komedie Slunce, seno, jahody by šlo použít i na postup policie a především státního zastupitelství v případu tzv. bitcoingate. I v tomto případě se totiž nezadržitelně jede do cílové stanice, kterou je obžaloba, a to bez ohledu na práva i argumenty jednotlivých „cestujících“.
„Velmi brzy vyšetřování ukončíme a budeme podávat návrh na podání obžaloby na státní zastupitelství,“ prohlásil v rozhovoru pro Seznam Zprávy 25. června šéf Národní centrály proti organizovanému zločinu Jiří Mazánek.
Na tomhle sebevědomém výroku šéfa elitních policistů, kteří vyšetřují bitcoinový případ, by za normálních okolností nebylo nic problematického. Tedy pokud by byl vyřčen v situaci, kdy bylo rozhodnuto státním zástupcem, že zahájení trestního stíhání je důvodné, policie uzavřela vyšetřování, všechny důkazy jsou shromážděny a spis je kompletní.
Problém je, že Mazánek poskytl rozhovor ve chvíli, kdy nedošlo ani k jednomu: spis policie doplňuje dodnes a státní zástupce rozhodl o stížnosti obviněných proti zahájení trestního stíhání až po zmíněném Mazánkově rozhovoru.
Přitom exministr Pavel Blažek, jeho bývalý náměstek Radomír Daňhel a advokát Kárim Titz si vyslechli obvinění teprve na začátku května a policie i státní zastupitelství od počátku veřejně zdůrazňují, o jak mimořádně složitý případ se jedná.
O téhle složitosti svědčí i to, že spis má zatím přes dvacet tisíc stran. A to „zatím“ je třeba zdůraznit: Ani po podání obžaloby totiž není spis uzavřen a je policií stále doplňován. A co více, dosud v něm chybí i několik odborných posudků, které si přitom sama policie vyžádala a které se týkají základních otázek celého trestního řízení.
Slunce, vazba, obžaloba
O tom, jak policie a státní zastupitelství spěchají a že se, obrazně řečeno, zastavuje až ve Volyni, tedy že cílem je podání obžaloby za všech okolností bez ohledu na argumenty obhajoby, svědčí i celý průběh přípravného řízení.
Například na stížnost proti zahájení trestního stíhání dala státní zástupkyně obhájcům pouhé tři dny od chvíle, co se měli poprvé možnost seznámit se spisem.
Navíc pokud by se měli právní zástupci seznámit se spisem v termínech umožněných jim policií, pak by museli každý den nastudovat 2000 stran. Práci jim stěžuje ještě to, že policie spis neuzavřela a celou dobu ho průběžně doplňuje. Nemluvě o tom, že obhajobě odmítla vydat kompletní záznamy telekomunikačních dat a prostorových odposlechů.
Sami policisté i státní zástupci spěch odůvodňují tím, že se jedná o vazební věc a 14. srpna uplyne maximální roční vazba Tomáše Jiřikovského pro přípravné řízení. Problém je, že do téhle procesní časové tísně se dostali sami: zatímco Jiřikovskému bylo sděleno obvinění před rokem, Blažkovi, Daňhelovi a Titzovi až v květnu letošního roku.
Nabízí se proto logicky otázka, zda v tom není záměr a zda tenhle spěch vlastně orgánům činným v trestním řízení nevyhovuje. Státní zastupitelství totiž odmítlo logický návrh Blažka, Daňhela a Titze se z téhle časové pasti dostat. Tedy vést jejich věc samostatně tak, aby nebyly pod oním časovým tlakem Jiřikovského vazby.
Z pohledu nás všech není ale až tak důležité, proč přípravné trestní řízení v téhle věci připomíná spíše odvetnou trestnou výpravu s jediným cílem – podat rychle obžalobu tak, aby o ní rozhodoval Krajský soud v Brně a Vrchní soud v Olomouci.
Důležité bude, jak se k práci policie a především státního zastupitelství, které má ze zákona vykonávat dozor nad zákonností přípravného řízení a má povinnost shromažďovat důkazy i ve prospěch obviněných, postaví Ústavní soud. Ten má rozhodovat o stížnostech některých obviněných, kteří postup policistů a státních zástupců napadají.
Podezření, že někdo účelově ohýbá systém
Jde přitom o zásadní otázky a hodnoty právního státu, jako je účinné právo na obhajobu, rovnost zbraní, presumpce neviny a spravedlivý proces.
Ústavní soud může samozřejmě zatáhnout (již notně děrovou) záclonku z proklamace o vlastní zdrženlivosti a odkázat se na to, že vady přípravného řízení mohou být odstraněny v řízení před soudem.
Problém je, že v případě bitcoingate je důvodné podezření ze systémového ohýbání, ne-li porušování práv obviněných a účelového postupu orgánu státu, jehož úkolem je dohled nad zákonností v přípravném řízení. Vyvstává také obecná otázka, zda za takových okolností lze vůbec mluvit o férovém, spravedlivém procesu, když je navíc od počátku porušována zástupci státní moci presumpce neviny obviněných.
Ústavní soud se přitom v minulosti nebál v mnohem banálnějším případě zasáhnout a říci, že postup policie a státního zastupitelství byl účelový a právo na obhajobu krátily. Před dvaceti lety senát Michaely Židlické, Miroslava Výborného a Elišky Wagnerové doslova vyplísnil policistu a státní zástupkyni za to, že postupovali v trestním řízení zcela neadekvátně.
„Přístup policejního komisaře k trestnímu stíhání a přístup státní zástupkyně k otázce pořádkové pokuty navozuje dojem, že tito usilovali o potrestání stěžovatele prostředky zcela neadekvátními. Nicméně výkon státní moci musí být podroben principu rovnosti před zákonem a orgán veřejné moci nesmí při rozhodování podléhat emocím,“ konstatuje se v nálezu IV. ÚS 31/05.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky!
