Advokát Kárim Titz podal v bitcoinové kauze ústavní stížnost a žádá, aby Ústavní soud dočasně zabránil podání obžaloby. Tvrdí, že policie a státní zastupitelství pod časovým tlakem systematicky omezují právo obviněných na obhajobu.
Pod extrémním časovým tlakem musí pracovat obhajoba v tzv. bitcoinové kauze. Vyšetřující policisté a státní zástupci totiž spěchají s podáním obžaloby. Spis má přitom přes 23 tisíc stran a dodnes v něm chybí i klíčové znalecké posudky. Jeden z obviněných, advokát Kárim Titz, proto podal ústavní stížnost a zároveň požádal Ústavní soud o vydání předběžného opatření.
V tzv. bitcoinové kauze, v níž jsou obvinění mj. z legalizace výnosů z trestné činnosti bývalý ministr spravedlnosti Pavel Blažek, jeho tehdejší ministerský náměstek Radim Daňhel a advokát Kárim Titz, směřuje policie k návrhu na podání obžaloby. Tento týden bylo totiž ukončeno seznamování obžalovaných se spisem. A to navzdory tomu, že v něm dosud chybí 4 znalecké posudky, které si sama policie objednala.
Tenhle extrémní spěch sami policisté i státní zástupci odůvodňují tím, že 14. srpna uplyne maximální roční vazba Tomáše Jiřikovského pro přípravné řízení. A pokud by tedy do té doby nebyla obžaloba podána, musel by být z vazby propuštěn. Do této procesní časové tísně se přitom dostaly orgány činné v trestním řízení vlastním přičiněním: zatímco Jiřikovskému bylo sděleno obvinění před rokem, Blažkovi, Daňhelovi a Titzovi až v květnu letošního roku. A to přestože od ledna letošního roku, kdy mělo dojít k medializované poradě policistů a státních zástupců k postupu ve vyšetřování, se důkazní stav nezměnil.
Kárim Titz, někdejší obhájce Tomáše Jiřikovského, se proto obrátil na Ústavní soud. V ústavní stížnosti konkrétně popisuje, jak policie a státní zastupitelství pod tímto časovým tlakem systematicky krátí jeho právo na obhajobu a porušují tak zásadu spravedlivého procesu. Konkrétně jde o to, že policie a státní zastupitelství podle Titze v řádu dnů vydávají množství zásadních rozhodnutí a nařizují různé procesní úkony, přičemž obhajobě zároveň stanovují extrémně krátké lhůty, čímž fakticky znemožňují přípravu a uplatňování jeho práv.
Pro ilustraci – od sdělení obvinění 4. května do konce června, tedy během 41 pracovních dnů, vydaly orgány činné v trestním řízení celkem 37 rozhodnutí, opatření a vyrozumění. Jednalo se o zahájení trestního stíhání, jeho rozšíření, zajištění majetku či výslechy svědků, aniž by ovšem zároveň před jejich výslechem byl umožněn obhajobě přístup do spisu. To vše v situaci, kdy obviněnému hrozí vysoký trest a policie mu obstavila majetek, včetně účtu advokátní kanceláře.
„Tento zásah svou intenzitou překračuje meze nezbytné pro dosažení účelu trestního řízení. Z chronologického přehledu je patrné, že koncentrace úkonů do krátkého časového období nemá oporu v objektivní potřebě trestního řízení, nýbrž je vedena snahou minimalizovat prostor obhajoby pro efektivní uplatňování procesních práv. O tom svědčí zejména nařízení výslechu svědků před umožněním nahlédnutí do spisu, stanovení lhůty na odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání v rozsahu tří dnů ode dne umožnění nahlížení do spisu, stanovení výslechu obviněného k rozšíření obvinění jeden den po umožnění nahlédnutí do spisu, vydání vyrozumění o prostudování spisu na konci vyšetřování s poskytnutím pouhých osmi dnů předem a lhůtou pro návrhy na doplnění vyšetřování v den skončení prostudování spisu,“ uvádí se v odůvodnění ústavní stížnosti.
Podle Titze tak jde o systematický zásah do ústavně zaručeného práva na přiměřený čas k přípravě obhajoby, kterou tím orgány činné v trestním řízení v podstatě vyprazdňují, což je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva.
Odůvodnění státních zástupců, že je potřeba jednat urychleně, neboť se jedná o vazební věc, považuje za nepřijatelné, neboť vazba spoluobviněného nemůže ospravedlnit omezování ústavních práv jiného obviněného. Navíc za situace, kdy orgány činné v trestní řízení samy zamítly jeho návrh na vyloučení věci k samostatnému projednání tak, aby se předešlo časové tísni, do níž se samy dostaly.
S ohledem na charakter zásahu i dosavadní postup policie a státního zastupitelství požádal Titz Ústavní soud také o vydání předběžného opatření, kterým by soud do rozhodnutí o stížnosti zamezil podání obžaloby. V tomto návrhu upozorňuje Titz, vedle extrémně krátkého času pro seznámení se spisem v rozsahu 23 tisíc stran, také na poměrně absurdní situaci – policie nestihla do spisu zařadit klíčové posudky, které si sama objednala.
„Ze strany policejního orgánu byla stěžovateli upřena základní procesní práva na dostatečný časový prostor na přípravu obhajoby a řádný výkon obhajoby zejména tím, že nebylo vyhověno návrhu stěžovatele na doplnění vyšetřování o důkazy, které si sám zadal ke zpracování policejní orgán (…) které nebyly ke dni ukončení prostudování spisu součástí spisového materiálu a návrh obhajoby na doplnění vyšetřování těmito znaleckými posudky byl zamítnut. V důsledku absence předmětných znaleckých posudků zcela zjevně nebyly vyčerpány důkazní možnosti ke zjištění skutkového stavu, jak předpokládá ustanovení § 166 odst. 1 trestního řádu,“ uvádí se v návrhu na vydání předběžného opatření.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a budete mít jako první informace z právního světa. Díky.
