Zkušený Homo politicus? Po bitcoinové kauze jsem spíš Homo debilus, říká končící ministr Blažek

Lenka Zlámalová: Jaká je vaše verze příběhu? Jak to celé začalo? Protože na posluchače a diváka to působí bizarně: ministr spravedlnosti někde potkal dealera, který okradl jiné dealery, a ten mu nabídl miliardu korun.

Pavel Blažek: V podstatě to začalo tím, že při nějaké příležitosti, přičemž to nebyla schůzka jenom kvůli tomu, mi můj kolega – JUDr. Kárim Titz, kterého znám již dlouho – vyprávěl příběh o jakémsi člověku, který byl odsouzen za určitou trestnou činnost. Trest vykonal a zaplatil veškerou škodu, která mu tehdy byla soudem přisouzená. 

Spočívalo to v tom, že se tenhle člověk soudí se státem, aby mu vydal nějaké nosiče, které mu podle jeho názoru patří. A že tam možná jsou nějaké bitcoiny a že bude zajímavé, když se to někdy otevře, jaká bude hodnota těch bitcoinů po zhruba 12 letech od zabavení. Tím to vlastně skončilo. To jsou asi dva roky, dva a půl roku.

Lenka Zlámalová: Čili jsme v roce 2022, možná začátek 2023?

Pavel Blažek: Tak nějak. Bylo to ve fázi, kdy on se domáhal vydání těch věcí a policie chtěla zničit ty údaje. On se tehdy usmíval nad tím, že pokud ty údaje policie zničí, možná znehodnotí docela velký majetek, anebo taky možná nic, protože nikdo nevěděl, jestli se po tolika letech vůbec do toho počítače dá dostat. To je to nejpodstatnější – že nikdo nevěděl, v jakém stavu ten počítač je, v jakém stavu byl na policii ve skladu a podobně. On se pak nakonec domohl po složitých soudních jednáních toho, že mu ty nosiče byly vydány.

Petr Dimun: A jak tedy došlo k nabídce toho daru? Vy jste s tím odsouzeným, panem Jiřikovským, nikdy nemluvil?

Pavel Blažek: Nikdy jsem s tím odsouzeným nemluvil, nikdy jsem ho neviděl, četl jsem pouze rozsudky. Následně nám jeho advokát sdělil, že klient je připraven 30 % z toho, co by bylo případně obsahem v těchto nosičích, discích atd., darovat státu.

Jaké byly jeho důvody, jak jsem je – zdůrazňuji já osobně – spatřoval? Říkal jsem si, že se možná rozhodl, že pokud tam něco je, věnuje to státu jako jakési pokání. Tomu se všichni dneska hrozně smějí, ale mě to napadlo. Proč ne? Je to celé jako filmový příběh. Máte nosiče, kde nemusí být vůbec nic, nebo tam něco je. Že to budou miliardy mě vůbec nenapadlo, maximálně nějaké desítky milionů. Ale také mohly být ty počítače tak zničené, že by tam nebylo vůbec nic.

A ta druhá věc, jak jsem to chápal: že je možná pro něj výhodné, kdyby tam něco bylo, aby existoval úřední záznam o tom, kolik tam těch bitcoinů opravdu je. Neboť kdyby to otevřel a byl tam nějaký větší objem, mohli by lidé říkat, že toho má až moc, což ten bitcoinový trh zajímá natolik, že by ho to mohlo i ohrozit na životě. V různých státech světa je to obrovský boj, včetně unášení rodinných příslušníků.

Takhle jsem to chápal, že by to tak mohlo být. Jak v nějakém filmu. Probíhala korespondence a jednání, jakým způsobem to případně otevřít a jak to udělat tak, aby opravdu existoval úřední záznam o tom, kolik tam toho je a jak to bylo otevřeno.

Petr Dimun: A jeho podmínka toho daru tedy byla, že tam musí být toto oficiální otevření?

Pavel Blažek: Prostě to vyplynulo z nějaké debaty a korespondence. On ty bitcoiny mohl otevřít doma v kuchyni, na to nepotřeboval nás. Já si myslím, že potřeboval mít zdokladováno, kolik jich tam je – pro svůj klid. Ale to je moje úvaha, jinak je to otázka na něj.

Poté se přemýšlelo – za účasti Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) – jakým způsobem to otevřít, aby bylo jasné, kolik tam toho je a kolik je těch 30 %.

Vymyslel se jednoduchý model: že se přizve znalec, který je uznáván i ÚZSVM, domluvil se notář, který měl dělat úřední zápis o tom, kolik je tam bitcoinů podle zjištění znalce, a následně bude podepsána darovací smlouva. Připomínám, že tam taky nemuselo být vůbec nic nebo se nemuseli do těch počítačů dostat.

Podle popisu pracovníků ministerstva byl v sídle tohoto znalce přítomen jak ten budoucí dárce, tak onen znalec. Podle jeho vyjádření 30 hodin pracoval na tom, aby se do těch počítačů vůbec dostal.

Následně se dostavil notář a znalec konstatoval, že tam je tolik a tolik bitcoinů. Notář vše zaznamenal. Součástí zápisu je i snímek obrazovky, tedy té „peněženky“. Důležitá věc je, že znalec si vymínil, že pokud se toho má zúčastnit, dostane počítač zapečetěný Policií České republiky – tak, aby nemohl být již předtím otevřený.

Byli u toho jen oni dva, znalec a dárce. Fyzicky jsem u toho nebyl. Já jsem byl tehdy na jednání Evropské rady v Bruselu a dostal jsem neuvěřitelnou zprávu, které jsem nemohl věřit: že to otevřeli a jsou tam bitcoiny zhruba za miliardu korun pro ministerstvo. Z toho jsem dovodil, že tam pravděpodobně byly celkově bitcoiny za cenu zhruba kolem tří miliard korun.

Vyprávěl jsem to tehdy několika lidem – bez konkrétních podrobností, ne jako reálný příběh, ale jako námět na film, že se někomu, kdo byl dlouhou dobu ve vězení, takhle neuvěřitelně zhodnotil majetek, který mu zadržovala policie.

Petr Dimun: A vás nenapadlo v té chvíli, když jste zjistili tu obrovskou sumu, obratem kontaktovat policii nebo jiné orgány, že tady může být problém?

Pavel Blažek: Do týdne jsme to oznámili. Týden poté, co jsme tu smlouvu uzavřeli, odešel z našeho ministerstva dopis, kterým jsme informovali Finanční analytický úřad (FAU), že ta smlouva je uzavřená. Bylo tam uvedeno jméno toho dárce i počet bitcoinů, který jsme dostali my, a že to je 30 % z celkové sumy.

Současně náměstek Daňhel byl na FAU a tam mu bylo řečeno zhruba toto: že pokud jde o dar ministerstvu, FAU nezajímají nějaké dražby darovaných bitcoinů. Ale pokud by sám pan dárce něco dražil, tak to úřad samozřejmě zajímat bude. Přesně to se pak stalo. Protože v momentě, kdy se pan dárce pokusil něco směnit, FAU zcela správně zasáhl. Takže hlouposti v médiích, že jsme mu jakkoliv pomohli, jsou prostě hlouposti, až pomluvy.

Lenka Zlámalová: Když se vrátím k vaší motivaci, lidé tomu nerozumí. Jsou vlastně dvě verze: buď je Blažek úplně hloupý, že pomůže bohatnout kriminálníkovi, anebo je desperát a má z toho nějaký osobní prospěch. Vy jste považován za velmi zkušeného Homo politicus.

Pavel Blažek: Dneska jsem spíš Homo debilus, abych tak řekl. Ale nahradím to slovo „hloupý“ kvůli sebeúctě slovem naivní. Jediný důvod, proč jsme to dělali, byly opravdu případné peníze pro ten rezort. Nás nic jiného nezajímalo.

Víte, co je na naší společnosti a i médiích zábavné? Když někdo udělá něco, z čeho nic nemá, tak je strašně podezřelý. A v tomhle žiju celý týden. Moje motivace byla získat peníze pro resort a já myslím, že jednou budu pochválen, jak jsem jako jediný ministr v historii sehnal takovéhle peníze na bohulibé účely, třeba pro oběti trestných činů. I to byla moje motivace. A ta nevyšla. 

Paradox je v tom, že jsem teď popisován různorodě, jak jedu v kdovíjaké trestné činnosti, nemám z toho ani korunu, mám z toho demisi a stát má miliardu. Ano, dnes už uznávám debatu, že je potřeba bavit se o tom, od koho to bylo. Tedy o etické stránce. Ale tady já pořád říkám: Pokud se státu někdy podaří prokázat, že to pochází z trestné činnosti, tak to stát stejně zkonfiskuje.

Tu etickou námitku dnes chápu. Mně jde ale o obsah věci, jsem velmi slabý na formu a nepřemýšlím o tom, jak se dají popsat některé děje, které jsou podle mě správné – a to je chyba. Proto jsem podal demisi.

Lenka Zlámalová: Ale vás vůbec netrklo: „Ty jo, lidi z podsvětí, já jsem ministr spravedlnosti?“ Člověk je přece opatrný, s kým si sedne ke stolu.

Pavel Blažek: Otočme to. Podle mě to není poprvé v historii, kdy se nějaký kdysi odsouzený člověk chce společnosti nějak revanšovat. Podsvětí? Trestnou činnost páchal v roce 2013. Nemám dodneška jedinou reálnou informaci, že by páchal jakoukoliv trestnou činnost od té doby.

Takže v podsvětí, nepochybně odporném podsvětí, byl v roce 2013, možná 2014. S touto námitkou souhlasím. Opakuji, neviděl jsem ho – ale to není alibismus – a spáchal to před tolika lety, že mi vlastně nepřišlo, že je součástí podsvětí. My přece nejvíc mluvíme o restorativní justici: kdo byl jednou odsouzen a trest vykonal, ať se normálně zařadí do společnosti.

Petr Dimun: Ministr financí Zbyněk Stanjura vás prý od toho odrazoval. Je to pravda?

Pavel Blažek: Měli jsme o tom rozhovor a on řekl, že z toho může být závažný – tehdy snad říkal reputační – problém. A ukázalo se, že měl politicky naprostou pravdu. Ale nebylo to tak, aby někdo řekl „bacha, to je protiprávní“. To mi neřekl nikdo, ani ministerstvo financí a ani žádný státní orgán, který k tomu je příslušný. Bylo ticho po pěšině, nikdo to neřešil.

Lenka Zlámalová: Budete rezignovat i na poslanecký mandát? Končíte v politice úplně?

Pavel Blažek: Potkáme se s kolegy z Jihomoravského kraje, nechci to říkat tady, ale v podstatě vím, co mám dělat. Moje hlava si už delší dobu říká, že už jsem v tom veřejném prostoru docela dlouho a jestli by mě ještě nemělo bavit taky něco jiného.

Dělat politiku je věc zajímavá, ale mimořádně nevděčná. Teď jsem vlastně udělal, co mně vůbec nedošlo – těm, co mě dlouhodobě nemají rádi, jsem takhle strčil hlavu do smyčky. A to je politická chyba.

Petr Dimun: Zmiňoval jste, že pokud v jeden den dosáhnete úspěchu s trestním zákonem a ten den vás trefí tahle rána, je to „pokyn osudu“.

Pavel Blažek: Přesně tak. To je pokyn osudu: „Tady už nezažiješ radost, hledej ji někde jinde.“ Já jsem přece jenom z těch starých časů osobní politiky, kdy lidé spolu mluví a neútočí na sebe hloupě a zbaběle přes sociální sítě. Dnešní politika je neosobní. A já si myslím, a teď mi to pánbůh ukázal: „Pavlíku, do tohohle světa se možná už nehodíš.“ Ale pokud politika nebude společenská a osobní, tak zkrachuje. Ale to už je na jinou debatu.

Lenka Zlámalová: Kdyby nebyl vstup policie a úniky informací do médií, vyvíjelo by se to jinak. Nedoběhlo vás, že jste do novely trestního řádu nedali ten zákaz úniků informací z trestního řízení, který jste sliboval?

Pavel Blažek: Oni by neporušili to, co plánoval třeba kolega Vondráček. Dneska je u nás smrtící říct „nejmenovaný vysoký úředník“. Novinářka z Deníku N třeba očividně disponovala záznamem od policie – to je únik. Já jsem ale někdy více, někdy méně, někdy úplně neúspěšně bránil lidi v podobné situaci. Dokud společnost funguje tak, že stačí říci „policie něco vyšetřuje“ a hned je to důkaz nekalosti, tak se to bude dít.

Petr Dimun: Andrej Babiš čelil Čapímu hnízdu léta a jeho popularita neklesala. Neuvažoval jste o tom, že byste nerezignoval, že to „vysedíte“?

Pavel Blažek: Rezignovat jsem musel. Za prvé, ten případ je tak složitý, že se nedá v jedné větě vysvětlit. Andrej Babiš má úplně jinou strukturu voličů. A když se STAN připojil k mimořádné schůzi, bylo jasné, že bude nějaké hlasování o nedůvěře. Já se přece nechci stát předmětem hlasování o nedůvěře.

Když začne totální mediální hysterie, iracionální, každý den vám tam investigativci sypou údaje, které můžou mít jedině od orgánů činných v trestním řízení, nemáte jinou možnost než jít pryč.

Lenka Zlámalová: Napadlo vás někdy, jestli jste se nenechal vlákat do pasti?

Pavel Blažek: Napadlo, až teď, v průběhu posledního týdne. Nechci tomu věřit, nemám pro to zatím žádné důkazy. Ale pokud se opravdu stalo, že se s tím nějakým způsobem manipulovalo, než tam zasedl ten znalec s tím dárcem – já nevím, jak je to technicky možné – tak jsme samozřejmě mohli být podvedeni.

Mohlo se stát, že to měl být i pokus udělat z nás užitečné idioty. Ale pozor, jak se ukazuje, pokud to tak bylo, policie stejně má zdokumentováno, kolik tam toho opravdu měl.

Petr Dimun: Vaším nástupcem bude pravděpodobně Eva Decroix. Jaký největší problém ji podle vás čeká?

Pavel Blažek: Ten, kdo přijde po mně teď do voleb, tak má hotovo. Žádné velké zákony už nebudou. Osobně očekávám, že to bude Eva Decroix, je to logické. Je ve vedení strany, ve vládě je málo žen, vystudovala práva ve Francii, umí výborně jazyky. Je to mimořádně kvalitní kandidát. A má tu výhodu, že sněmovna už téměř nebude, půjde do Senátu hájit některé zákony.

Lenka Zlámalová: Myslíte si, že kvůli tomu padne vláda? Předsednictvo STAN právě jedná.

Pavel Blažek: To, že STAN se bude snažit, aby zakryl, že se, myslím v červenci, má soudit Dozimetr, to je politika. Ale pád vlády by byla hloupost. Nikdo se neobohatil a stát získal nějaké prostředky. K pádu vlády to důvod není. Když jsem slyšel pana prezidenta, že to nedoporučuje – a pan prezident není zrovna příznivec ODS –, tak si myslím, že STAN asi nepůjde proti tomu.

Petr Dimun: Úplně na závěr, když jste se dostal k tomuhle bizarnímu příběhu, nenapadlo vás, že na vás někdo „ušil boudu“?

Pavel Blažek: Ne, vůbec. Obrovskou chybou je, že jsem opravdu myslel rezortně, rezortně, rezortně: možná budou nějaké peníze, které dobře použijeme. To je ta základní chyba, která tam byla. 

Celý podcast DIMUN s exkluzivním rozhovorem s Pavlem Blažkem si můžete pustit níže:

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.