Postup ministerstva byl korektní, Blažek zajistil pro stát miliardu, teze o praní peněz jsou fantasmagorie, říká k „bitcoinové aféře“ soudní znalec

Jak byste popsal, co se v případu „darování bitcoinů“ Ministerstvu spravedlnosti vlastně odehrálo?

Předně bych rád řekl, že se vyjadřuji bez znalosti spisu, tedy zejména bez znalosti rozhodnutí všech soudů v trestní věci pana Jiřikovského a prokazatelných skutkových zjištění, přičemž vnímám mediální i politický chaos okolo celé záležitosti. 

Veřejný prostor je tak zaplevelený nedostatkem informací a vyjadřováním osob, které netuší nic ani o právní, ani o věcné stránce věci, nicméně mají svoji nejrůznější motivaci se jakkoliv vyjadřovat. Světlou výjimkou v mediálním příživnictví je článek v Expresu, který je zřejmě nejblíže realitě, přesto ale v závěru podléhá konspirativní teorii, že „Jiřikovský si možná zajistil přístup k části svých kryptopeněz výměnou za dar státu,“ tedy předpokládá, že neznámý pachatel ovlivnil činnost hned několika stupňů soudní soustavy.

Za prokázané beru tedy to, že z bitcoinové peněženky ovládané panem Jiřikovským odešlo za pozorování průběhu transakce notářem a ve spolupráci s (bohužel) nejmenovaným soudním znalcem 468,468 bitcoinů (BTC), tedy 30 % z tam se údajně nacházející částky 1 561,560 BTC do kryptoměnové peněženky státu. Informace o tom, kolik v peněžence dárce mělo BTC opravdu být, se liší, a nelze je nijak verifikovat. 

Podle některých zdrojů mělo být v peněžence BTC více, podle jiných tvrzení nějaké BTC odešly ještě předtím o den dříve na jiné BTC účty. Informace Českého rozhlasu uvádí, že „Bitcoiny pro ministerstvo ale odešly v pěti různých platbách až právě 7. března za přítomnosti notáře. Čtyři z nich z účtu darkwebového tržiště Nucleus, jedna přímo z účtu Jiřikovského, kam si peníze odeslal předchozí den.“ 

Je také možné, podle informací z několika zdrojů spíše pravděpodobné, že peněženka obsahovala více účtů s BTC, a to možná různých majitelů. Nevíme, jak byla peněženka doopravdy organizovaná, ani komu prostředky na ní uložené patřily. Tolik věcně.

Po stránce právní z veřejně dostupných zdrojů lze zjistit, že Nejvyšší soud konstatoval, že v současném stavu řízení nebylo prokázáno, že zařízení vůbec obsahují kryptoměny nebo klíče k nim, tyto kryptoměny by byly výnosem či nástrojem posuzované trestné činnosti.

Dosavadní závěry nižších soudů považoval za „čistě spekulativní“ a postavené pouze na úvahách o teoretické možnosti odčerpání výnosu z trestné činnosti, případně o tom, že po vrácení zajištěných věcí by odsouzený Jiřikovský mohl pokračovat v trestné činnosti nebo se dostal k výnosům z předchozího trestného jednání.

Nevíme, zda po tomto rozhodnutí následovalo rozhodnutí soudů nižších stupňů, kterým NS vrátil věc k novému projednání, protože podmínky pro uložení povinnosti podle § 101 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku (zabrání věci s možností uložit povinnost pozměnit věc tak, aby jí nebylo možné použít ke společensky nebezpečnému účelu) nebyly dostatečně zjištěny a odůvodněny. 

Vzhledem k tomu, co se fakticky událo, tedy že pan Jiřikovský mohl s obsahem nosičů dat disponovat, pravděpodobně tedy soudy nižších stupňů, přinejmenším pak Krajský soud v Brně, věc znovu projednaly a rozhodly o upuštění od uložení povinnosti pozměnit věc tak, aby jí nebylo možné použít ke společensky nebezpečnému účelu před vrácením majiteli. Existenci takového rozhodnutí je třeba zdůraznit jako výchozí bod pro všechny další úvahy.

Spatřujete v postupu Ministerstva spravedlnosti v případu „darování bitcoinů“ nějaký právní problém? A jaký? Orgány činné v trestním řízení již potvrdily, že prověřují podezření na zneužití pravomoci úřední osoby a legalizaci výnosů z trestné činnosti.

Celá věc má tři roviny:

Za prvé politickou, kdy můžeme diskutovat o tom, zda je vhodné, aby stát přijal takový dar. Skloňovány jsou výhrady, že jde o výnos z trestné činnosti, že jde o dar od zločince získaný podle různých tvrzení obchodem s drogami. Dokonce se objevují teorie o tom, že na tržišti Nucleus Market, které údajně založil Jiřikovský, se prodávaly zbraně a bylo možno si tam objednat vraždu. 

Osobně o tom posledním pochybuji, protože to je mediální klišé pro všechny e-obchody na dark-netu, ale nevíme, zda tomu tak bylo v tomto případě. V řízení se pravděpodobně nic takového neprokázalo.

Fakta, zveřejněná Ministerstvem spravedlnosti, jsou následující: „Dárce byl v minulosti odsouzen, trest řádně vykonal a v době uzavírání smlouvy neexistovalo žádné autoritativní rozhodnutí soudu či jakéhokoliv jiného orgánu veřejné moci, jež by konstatovalo, že předmět darovací smlouvy pochází z trestné činnosti. 

Dárce neměl mnoho let přístup k elektronickým zařízením s potenciálním datovým obsahem (klíče či kódy nezbytné k přístupu k předmětné virtuální měně), a to proto, že byly v držení Policie ČR, která však informace vedoucí k případné virtuální měně nezjistila a ani za celou dubu neprokázala žádnou příčinnou souvislost mezi obsahem nosičů a jakýmkoliv zdrojovým trestným činem, když trestných činů, za něž byl dárce odsouzen, se dopustil již více než před deseti lety.“

Pokud tomu tak je, lze se domnívat, že postup ministerstva byl korektní, mimo jiné i proto, že kdyby se nějakým následným řízením zjistilo, že se skutečně jedná o výnos z trestné činnosti a došlo by k zabrání věci – bitcoinů, pak přinejmenším tuto část (30 %) by již stát popsaným postupem v předstihu získal. Zda by získal zbytek, těžko odhadovat.

Za druhé právní, kde se spekuluje o tom, že mohl být porušen zákon „proti praní špinavých peněz“ AML, tedy že nějakým způsobem stát „legalizoval výnosy z trestné činnosti“. K tomu se necítím příliš povolán vyjadřovat. Fakt je ten, že stát dle mého názoru není povinná osoba podle § 2 AML zákona (č. 253/2008 Sb.) a především pochybuji, že by přijetí daru bylo jednáním sledujícím „zakrytí nezákonného původu jakékoliv ekonomické výhody vyplývající z trestné činnosti s cílem vzbudit zdání, že jde o majetkový prospěch nabytý v souladu se zákonem“. Ale to je otázka pro specialisty.

Za třetí věcnou, kdy celý průběh transakce (účast státních úředníků, notáře a nejmenovaného znalce) na provedení transakcí nedává smysl. Výjimkou by mohlo být např. vytvoření dojmu, že více BTC v peněžence (na různých podúčtech) nebylo, což by ovšem vypovídalo o hrubé neznalosti, nedbalosti či přímo úmyslu osvědčujících osob.

Řešil jste jako znalec nějaký obdobný případ, v němž by figurovaly bitcoiny či jiná kryptoměna a „hodnota“? Jak často se s těmito případy jako znalec setkáváte?

S případy okolo kryptoměn, zatím bez výjimky v podobě bitcoinů, se setkávám stále častěji. Jsou to případy obdobné i dosti odlišné, ale obecně je zřejmé, že se jedná o „pole neorané“ ze strany všech účastníků. Nacházím přitom pochybení jak na straně státu (policie, státních zastupitelství, soudů), tak na straně obhajoby resp. právních zástupců, kteří mnohdy nemají dostatečné znalosti právní i věcné a nenechají si poradit dříve, než nějak jednají. 

Pak to má často fatální důsledky pro jejich klienty, kteří se nedokáží ubránit nezákonným postupům státu. A je zřejmé, že i vlastníci kryptoměn nepočítají se všemi možnými variantami, co by se mohlo s tímto jejich majetkem odehrát bez ohledu na to, zda se dopustili či nedopustili nějaké trestné činnosti.

Jsou orgány činné v trestním řízení schopny si poradit s tímto druhem trestné činnosti, respektive s obchodováním a ukládáním výnosů z trestné činnosti v tzv. kryptoměnách?

Moc ne. Ale není se co divit. Svět kryptoměn je složitý, dynamický, s rozsáhlými možnostmi skrývání a utajování. Proto také kryptoměny využívají zločinci. A ani znalosti odborníků, kteří jim mají pomáhat, nejsou vždy na výši. Co mi ale také vadí, je házení všeho do jednoho pytle podle principu „máš krytoměny, pak je to zcela jistě nástroj nebo výnos z trestné činnosti“, což vůbec nemusí být pravda ani u jinak právem obviněného pachatele a je třeba toto nade vší pochybnost prokázat.

Je vůbec k dispozici správný procesní postup podle trestního řádu při zajišťování těchto kryptoměn?

Jak se to vezme. V oblasti zajišťování kryptoměn jsem se setkal s případy, kdy se k obsahu zajištěné kryptopeněženky či kryptoúčtu mohl dostat kdokoliv z osob působících v rámci orgánů činných v trestním řízení včetně přibraného znalce a – nikoliv překvapivě – někdo vybral obsah této peněženky v době, kdy byl podezřelý ve vazbě. Rozhodnutí o zajištění věci jsou často psána nekvalifikovaně a absentuje přesná identifikace věci, která má být zabrána, resp. má propadnout. 

V případě kryptoaktiv nestačí totiž označit za propadlý nebo zabraný hmotný nosič umožňující přístup ke kryptoměnám, resp. dispozici s nimi, ale je třeba přesně označit i tuto kryptoměnu samotnou. Tím se dosáhne i postižení kryptoměny jako nehmotné věci, která je případně výnosem trestného činu, protože hodnota samotného nosiče umožňujícího dispozici s kryptoměnou bude zpravidla nepatrná ve vztahu k hodnotě vlastního kryptoaktiva. 

Přitom z hlediska přiměřenosti trestu nebo ochranného opatření je nezbytné zvažovat hodnotu (cenu) kryptoaktiv, která mají propadnout nebo být zabrána, v okamžiku vydání rozhodnutí, a to vzhledem k vysoké volatilitě hodnoty.

To je případ i pana Jiřikovského, jemuž se během let, kdy policie zadržovala příslušný hardware, na němž měl klíče k bitcoinům, hodnota znásobila z desítek milionů korun na řády miliard.

Zřejmě právě tato skutečnost, na aktérech zcela nezávislá, vede k současnému mediálnímu poprasku. Stejně tak se ale mohlo stát, že se hodnota dramaticky sníží nebo že bitcoiny přestanou existovat. V oblasti kryptoaktiv je možné všechno.

Jak se k zajišťování kryptoměn a nakládání s nimi v trestním řízení staví soudy? Existuje na to již ustálená judikatura?

Ustálená judikatura neexistuje ani v oblastech daleko tradičnějších, než jsou kryptoměny, takže asi nepřekvapí odpověď, že ani omylem. Existují jednotlivá rozhodnutí, která jsou často odlišná a někdy vysloveně vadná – viz odpověď na předchozí otázku. Mnohdy pak značně formální – obvykle na úrovni odvolacích soudů, které nekriticky přejímají informace uvedené nalézacími soudy v oblasti kryptoměn.

Myslíte si, že měl či mohl ministr Blažek postupovat jinak?

Těžko říci. Měl v podstatě dvě možnosti: dar přijmout, jak se stalo, nebo jej odmítnout, jak je požadováno. Dle mého názoru v obou případech se dá najít „klacek na psa“ v podobě pana ministra. Přijetí daru mělo za následek, že stát získal okolo 1 mld. Kč, a pokud se tvrdí, že měl ministr přinejmenším počkat, než se něco „prokáže“, pak toto je požadavek nesmyslný. Jednak existuje pravděpodobně rozsudek Krajského či možná i Vrchního soudu, který v intencích pokynů Nejvyššího soudu rozhodl o vrácení věcí bez vymazání jejich obsahu. Pak netuším, co se mělo dále ještě prokazovat při existenci jednoho či více pravomocného soudního rozhodnutí.

Dále pak je třeba upozornit na to, že platí „ber, když dávají“. V případě odmítnutí daru měl pan Jiřikovský totiž možnost s BTC naložit jakkoliv – on k tomu ani stát, ani notáře nepotřeboval. A pak by se jistě objevily hlasy, že ministr nepostupoval s péčí řádného hospodáře, když stát připravil o miliardu.

Pokud se nyní vytvářejí fantasmagorické teorie o tom, že přijetím daru došlo k legalizaci příjmů z trestné činnosti, pak nevím, jak by přijetí daru mohlo něco legalizovat. Stále se totiž zapomíná, že pokud by se nakonec prokázalo, že se jednalo o výnos z trestné činnosti – jakkoliv si nedovedu představit, proč se tedy toto nepodařilo prokázat nejméně od roku 2017, kdy probíhalo soudní řízení –, pak pokud by bylo ještě co zabavovat, stát by se dostal k BTC tak jako tak. Postupem pana ministra měl nicméně jistou tu 1 miliardu již nyní.

Na co podle vás tento případ poukázal?

Je třeba zásadně zkvalitnit činnost orgánů činných v trestním řízení v oblasti kryptoaktiv tak, aby všechny úkony podle trestního řádu probíhaly znale, přesně podle právní úpravy, byly zadokumentované a rozhodování se neopíralo o domněnky, pocity a neprokazatelná tvrzení. Možná by nebylo od věci, kdyby vzniklo znalecké pracoviště specializující se na kryptoaktiva, a to nejlépe v rámci Kriminalistického ústavu Policie ČR.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.