KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARZCE | V červnu se stane jedna ze dvou věcí. Buď se premiér konečně zachová jako státník a domluví s prezidentem společnou účast v Ankaře na summitu Severoatlantické aliance. Nebo Hrad podá kompetenční žalobu. I vláda totiž musí respektovat ústavu a dělbu moci. V každém případě tím tato trapná epizoda skončí, ať tak či tak.
Nikdy žádný předseda vlády, ať měl s hlavou státu sebehorší spory a sebe zničenější vztahy, nehrozil tím, že mu zakáže plnit jeho explicitní ústavní povinnost, jíž je zastupování země navenek. Maximálně, že mu neposkytne letadlo. Ani tuto výhrůžku vůči Václavu Klausovi však nakonec Jiří Paroubek nesplnil. Dobře udělal. Za prvé žádný kabinet nemůže vyhrát spor s prezidentem. Za druhé by tím ponížil sám sebe. A za třetí, porušil by ústavu.
Hrad má u nás autoritu jako žádná jiná instituce. Kromě toho (na rozdíl od opozice či úředníků) prezidentovi vláda nemůže nijak ublížit. Jeho mandát na ní nezávisí, své kompetence má jasně dané, navíc za nic neodpovídá. Je opravdu hloupost a nesmysl jít s ním do války. Zvláště když k ní není žádný důvod. A zkoušet „pomstu“ třeba formou škrtání rozpočtu? Pak by ministři před veřejností vypadali jako partička zlomyslných výrostků.
Proč premiér riskuje válku s prezidentem?
Bojem s prezidentem zkrátka Babiš nemá co získat, leč může hodně ztratit, počínaje blokováním jmenování velvyslanců či vynecháváním ministrů z prezidentských delegací a ztrátou vlastní pověsti konče. Co kdyby přesto kabinet vykročil na trpkou cestu vzteku a trucování? Tak pak je namístě podat na něj kompetenční žalobu. Ústavní právníci se vesměs shodnou, že vítězství by slavila hlava státu.
Text konstituce je jasný. Zabránit prezidentovi reprezentovat republiku na summitu NATO odpovídá pokusu nenechat ho ratifikovat mezinárodní smlouvy, zbavit ho velení ozbrojených sil, zakázat mu přijímat cizí diplomaty a pověřovat české velvyslance, neřídit se jím vyhlášeným termínem voleb, bez něj povyšovat generály a udělovat státní vyznamenání, jmenovat soudce na ministerstvu spravedlnosti…
Absurdní? Ale to je přece celé od začátku. Nejmenší koaliční strana je uražená, že se její čestný prezident nestal ministrem (zato Andrej Babiš by za to měl v duchu děkovat Petru Pavlovi pokaždé, když Filip Turek způsobí další skandál), a zaslepená touhou po vendetě.
Netuším, jaké všechny páky mají Motoristé na premiéra, ale ten evidentně dělá, co jejich představitelům na očích vidí. I když z toho pranic nemá a jen si působí škodu.
Chtěl být „alfou“ a ukázal se jako „beta“
Babiš si naběhl právě při jednání o summitu NATO, když už podruhé měl zpoždění oproti domluvenému termínu schůzky. Pavel ho chladně setřel úsečnou vojáckou větou: „Mám pocit, že jsme byli domluveni na 8:30, pane předsedo.“ Načež ten zamumlal, že mu to nějak nevyšlo.
Později se omlouval jako školák, že měl moc práce a musel se sbalit. Pokud bylo jeho cílem ukázat hlavě státu, kdo je tady „alfa“, tak to mu tedy opravdu nevyšlo…
Z „chlapáckého“ gesta ve stylu Vladimira Putina, jenž nechává druhé čekat, aby ukázal, kdo je tu pán, nakonec zbylo ublížené „nejsem jeho podřízený“. Nejhorší pro Babiše je, že ono ponížení si zavinil sám, nebylo úmyslem Pavla ho pokořit (jak se to Motoristé snaží provést jemu), jen spontánně a naštvaně reagoval na další vládní provokaci. Kdyby to bylo poprvé, neříkal by nejspíše nic. Ale musel mít za to, že nejde o náhodu či opominutí, ale už o schválnost.
Nicméně tohle všechno je nakonec pouze šaráda, historka, která brzo zapadne. Prohrát kompetenční žalobu s Hradem, to by byla jiná. Pokud ji právníci hlavy státu sepíší dobře, těžko předpokládat, že by to mohlo dopadnout jinak.
Vláda opravdu nemá žádnou ústavní pravomoc udělit hlavě státu domácí vězení. Určitě je v zájmu samotného Babiše se nakonec dohodnout, a tím zabránit blamáži.
Právníci: Šance Hradu na výhru jsou velké
Nyní by se někdo mohl zeptat: ale má se Petr Pavel soudit? Neshodí pro změnu tentokrát on sám sebe? Stručná odpověď zní: Má.
Ta trochu delší: Musí to udělat. Ne kvůli sobě. Dokonce ani ne pro následující prezidenty. Ale hlavně proto, aby si vláda konečně uvědomila, že i když má většinu v jedné komoře parlamentu, tak si nemůže dělat, co chce, a tento stát nevlastní, naopak mu má sloužit, spravovat ho a při tom všem dodržovat pravidla.
Nyní by se někdo mohl zeptat: ale má se Petr Pavel soudit? Neshodí pro změnu tentokrát on sám sebe? Stručná odpověď zní: Má.
Ta trochu delší: Musí to udělat. Ne kvůli sobě. Dokonce ani ne pro následující prezidenty. Ale hlavně proto, aby si vláda konečně uvědomila, že i když má většinu v jedné komoře parlamentu, tak si nemůže dělat, co chce, a tento stát nevlastní, naopak mu má sloužit, spravovat ho a při tom všem dodržovat pravidla.
Koalice ANO, SPD a Motoristů se vskutku často chová, jako by neměla žádné hranice a jejích sto osm mandátů jí dávalo veškerou moc ve státě a vlastně nad celou společností. Tak tomu však není, je omezena ústavou, soudy a nutností respektovat kompetence ostatních institucí. Včetně hlavy státu. Rozhodnutí by tak bylo výchovné i co se týká nezávislosti úřadů, médií či občanských organizací.
Šance Hradu vyhrát tento spor o zastupování republiky v zahraničí jsou dle právníků skutečně velké. V obdobné věci polský ústavní soud rozhodl ve prospěch prezidenta, který je na jedné straně povinen prosazovat vládní politiku (čímž se ovšem Pavel chce řídit), ale nelze mu bránit reprezentovat zemi. A pokud bude Andrej Babiš pod nátlakem Petra Macinky nadále odmítat dohodu, hlava státu nemá jinou šanci, jak zachovat řád, než podat žalobu.
Když nebude zbytí, je žaloba nutná
Kdyby Petr Pavel „vyměkl“, de facto by porušil svůj prezidentský slib, který zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“ Touto zbabělostí by otevřel dveře diktatuře momentální sněmovní většiny. Se všemi závažnými důsledky, jež by to mělo pro liberální (konstituční) demokracii v České republice.
Další vývoj je vcelku jasný. Buď se premiér Andrej Babiš sám o své vůli rozhodne respektovat ústavu a domluví se s hlavou státu na zastupování Česka v zahraničí. Nebo prezidentovi nezbude, než ho k tomu donutit kompetenční žalobou. Tertium non datur: Třetí možnost není.
Soud je samozřejmě až poslední možností jak řešit spory ústavních institucí. Mnohem lepší je dohoda. Nejhorší by však bylo, kdyby kabinetu prošlo spektakulární porušování pravidel právního státu.
Neumím si představit, že by Petr Pavel případně mohl ustoupit. A hlavně pořád věřím, že Andrej Babiš se zachová rozumně. Takže v červnu tato ostuda skončí. Nebo naopak pro vládu teprve začne…
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
