KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Označit vojáky za „lampasáky“ možná zní jako hospodský bonmot z dob základní vojenské služby. Když ale podobný slovník používá člověk, který reprezentuje stát v době války v Evropě a debat o posilování obrany, vypovídá to o něčem mnohem hlubším. Ne o Petru Pavlovi, ale o českém vztahu k armádě, autoritě a vlastní bezpečnosti. Země, která nedokáže respektovat vlastní vojáky, se ubrání jen těžko – bez ohledu na to, kolik miliard do armády pošle.
Nejde přitom vůbec o to, zda má či nemá Petr Macinka rád prezidenta a jaké jsou jejich politické a osobní rozpory. To je úplně vedlejší. I kdyby ministr zahraničí prezidenta jako hlavu státu hrubě urazil nějakým osobním příměrem, snad by se to vzhledem k antagonismu obou osob dalo (i když těžko) lidsky pochopit.
Ovšem Macinka k Pavlově snaze zúčastnit se summitu Severoatlantické aliance doslova prohlásil: „Summit NATO je vrcholný politický summit. To není žádné vojenské cvičení lampasáků v záloze.“
Ano, prezident Pavel byl skutečně dříve (za socialismu i v demokracii) vojákem z povolání, tedy v lidovém a vojenském žargonu „lampasákem“. Na vojně jsme jako vojáci základní služby tohle slovo, odvozené od lampasů na kalhotách vyšších důstojníků, používali běžně.
Mělo, stejně jako pojmenování „guma“, vyjadřovat náš odtažitý vztah k těm, kteří si na rozdíl od nás, donucených strávit dva roky života v kasárnách, zvolili službu v socialistické armádě dobrovolně. Dokonce jako povolání.
Hanlivé názvosloví vojáků z povolání přitom nebylo žádné české specifikum. Až zcela nedávno jsem se dozvěděl, že třeba v armádě dřívější Německé demokratické republiky se zase důstojníkům říkalo „UDO“, tedy zkratkou slov, které v překladu znamenají „náš nejhloupější oficír“. Proti tomu je pojmenování lampasák pro české vojáky z povolání ještě docela přijatelné.
Na
druhou stranu se musím po 40 letech od návratu z vojny přiznat, že
s odstupem času nevzpomínám na úplně všechny socialistické
vojáky z povolání jako na ty, kteří by si zasloužili nějaký
hanlivý výraz. Ano, byli mezi nimi také opilci a příklady
„jednoduchosti“ jako ze Švandrlíkových Černých baronů.
Stejně se ale dalo i v socialistickém marasmu narazit v tehdejším
důstojnickém sboru na docela inteligentní a férové důstojníky,
na které docela rád vzpomínám. Tahle různorodost charakterů
určitě nebyla specifikem jen socialistické armády.
Lampasák, nebo hrdina?
Výraz lampasák (či guma) přetrval v hlavách mnoha Čechů dodnes. Sám ho ze zvyku používám. Stejně jako moji kamarádi.
Ovšem aby ho speciálně v hodnocení osobnosti prezidenta používal Petr Macinka, který nemá žádnou zkušenost z vojny před rokem 1989 a navíc je držitelem takzvané modré knížky, nad tím zůstává rozum stát. Není to snaha o urážku pouze Petra Pavla, ale všech současných či bývalých vojáků z povolání bez rozdílu. Jsou to prostě lampasáci.
Jenže stát se, pane Macinko, od roku 1989 ve vztahu k armádě změnil. Nebo se to alespoň deklaruje. Už nepovažujeme vojáky z povolání za nástroje totalitního socialistického režimu, ale naopak za ty, kteří mají bránit náš stát a naši demokracii.
Něco zcela jiného je, když nějaký bývalý „záklaďák“ prohlásí o nějaké ženě, že je dcera „lampasáka“ a něco jiného, když slovo lampasáci používá ve vztahu k vojákům z povolání ministr zahraničí. To je takzvaně „nebe a dudy“.
Jen s mírnou nadsázkou by se dalo říci, že stát, v němž samotný šéf diplomacie uráží profesi vojáka z povolání, je v totálním rozkladu. Nedokázal by se ubránit ani kmeni křováků.
Zůstává proto s podivem, že nás za těchto okolností americký prezident Trump žádá o zvýšení rozpočtu na obranu a nikoliv o odchod Petra Macinky. Jeho konec v důležité funkci ministra zahraničí by evidentně pomohl obranyschopnosti země a možná i celého NATO víc než investice do vojenské techniky a (podle Macinky) nějakých „lampasáků“.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
