KOMENTÁŘ PETRA DIMUNA | Má zámečník povinnost platit televizní poplatky nejen jako fyzická osoba, ale i jako živnostník, ačkoliv televizi k práci nepoužívá? Podle České televize (ČT) ano, a protože u obecného soudu neuspěla, obrátila se až na Ústavní soud (ÚS). Ten její stížnost jako neopodstatněnou odmítl s tím, že ČT nedoložila, proč by se tím měl vůbec zabývat.
Mohlo by se jednat o vcelku marginální, nedůležitý spor o nezaplacené televizní poplatky. Konkrétně jde o 1620 Kč, které zámečník František podle ČT dlužil na nezaplacených televizních poplatcích.
František se ale nedal a bagatelní spor skončil až před soudem ústavním, který nedávnou stížnost ČT odmítl.
František totiž televizní poplatky zaplatil jako fyzická osoba. Údajný dluh vůči ČT mu měl podle televize vzniknout coby živnostníkovi – zámečníkovi. To však František odmítl s tím, že jako zámečník televizi k práci nepoužíval, navíc již nějakou dobu ani nepodniká.
Bagatelní spor tak skončil u soudu, který pro ČT dopadl překvapivě: soud totiž dal zapravdu Františkovi. Ten si podle soudu svoji poplatkovou povinnost vůči televizi splnil jako fyzická osoba, ale jako zámečník František opravdu platit druhé poplatky nemusel, jelikož televizi ke svému řemeslu nepoužíval.
Vzhledem k tomu, že kvůli nízké, bagatelní částce spor před obecnými soudy skončil, ČT neměla možnost podat odvolání, rozhodla se televize pro poněkud neobvyklý krok, totiž podat ústavní stížnost.
V ní ČT tvrdila, že rozhodnutím soudu bylo porušeno její právo na soudní ochranu a na ochranu vlastnictví. Soud podle ní rozhodl ve prospěch zámečníka Františka svévolně a v extrémním rozporu se skutkovým stavem a právní úpravou. Věc je podle ČT významná i s ohledem na údajnou nejednotnost judikatury a také možnou existenci dalších obdobných sporů.
ÚS však její stížnost odmítl. ČT podle něho předně nijak nedoložila, proč by měl mít tento spor ústavní rozměr. Nedoložila nijak tvrzení o nejednotné judikatuře soudů, ani o tom, že existuje více obdobných sporů. A ani závěr soudu, že jako zámečník František k práci televizi nepotřeboval, se ÚS nijak svévolným nejeví, neboť zákon stanovil poplatek pro živnostníky z každého přijímače, který používá pro podnikání.
Poněkud šalamounsky pak zní samotný závěr odůvodnění rozhodnutí - totiž že s ohledem na okolnosti případu tak nemusel ÚS řešit ani zajímavou otázku, zda právě v této věci mohla ČT vůbec vystupovat jako nositelka ústavně zaručených práv.
