KOMENTÁŘ PETRA DIMUNA | Ústavní soud ostře postup ostravského soudce. Přestože soudce formálně dodržel zákon, podle ústavních soudců je obešel a upřednostnil rychlost před ochranou základních práv.
Rychlost a efektivita mezinárodní justiční spolupráce nesmí jít na úkor práva na účinnou soudní ochranu základních lidských práv, vzkázal obecné justici Ústavní soud (ÚS). Ten v nedávném rozhodnutí vyplísnil soudce Krajského soudu v Ostravě (KS) za to, že svým postupem záměrně znemožnil ústavním soudcům rozhodnout o návrhu na odklad vykonatelnosti před předáním stěžovatele do vyžadujícího státu. Výraznější problém nakonec nenastal, samotná ústavní stížnost proti rozhodnutí soudů o vydání byla totiž zamítnuta.
Nestává se často, aby ústavní soudci jmenovitě zkritizovali postup konkrétního soudce a označili ho dokonce za záměrné maření přístupu k ochraně práv před ÚS. Přesto k takové situaci nedávno došlo. A to v případu polského občana, který byl ve své vlasti odsouzen za daňové trestné činy k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.
Hra o vydání
Polský soud požádal o vydání odsouzeného podle evropského zatýkacího rozkazu poprvé v srpnu 2022, KS v Ostravě však o více než rok později, v listopadu 2023, žádosti nevyhověl. A to z důvodu, že podle jeho názoru nebyla naplněna podmínka oboustranné trestnosti, tedy že trestný čin, kterého se měl Polák doma dopustit, není v Česku trestný.
Jiného názoru byl ale Vrchní soud v Olomouci (VS), který o osm měsíců později, v červenci 2024, rozhodnutí ostravského krajského soudu zrušil. Mezitím navíc polský soud vydal další zatýkací rozkaz a ostravský soud již oběma návrhům ve společném řízení po roce, v srpnu 2025, vyhověl a rozhodl o vydání. Poláka navíc umístil do vydávací vazby.
Jeho stížnost VS v Olomouci zamítl 6. ledna letošního roku a bleskově požádal policii o sjednání termínu předání s polskými orgány. Následující den pak bylo ostravskému soudu sděleno, že předání je na hranicích domluveno na 9. ledna. 8. ledna tak soudce KS v Ostravě vydal věznici příkaz, aby smluveného dne bylo provedeno předání na hranicích.
Když soudce nevyhoví
Polák si však již 8. ledna podal proti rozhodnutí o vydání ústavní stížnost. A zároveň požádal ústavní soudce, aby odložili jeho vydání do Polska. O tom ještě ten samý den informoval jeho advokát také ostravský krajský soud s žádostí, aby posečkal s realizací vydání do doby, než bude ÚS rozhodnuto o odkladu. Soudu přitom běžela desetidenní lhůta pro realizaci rozhodnutí, která skončila až 16. ledna.
Ostravský soudce však žádosti nevyhověl a jeho asistentka zavolala ještě ten samý den do věznice s tím, že ústavní stížnost nemá podle soudce žádný vliv na předávací řízení. A Polák byl 9. ledna předán polským orgánům.
13. ledna přitom ÚS vyhověl jeho žádosti o odklad vydání do Polska s tím, že pokud by se tak nestalo a on by uspěl se samotnou ústavní stížností, pak by jeho případné navrácení zpět do České republiky již bylo krajně nejisté.
Důvod rychlého vydání neexistoval
Celou absurdní situaci, kdy ostravský soudce sice formálně splnil literu zákona a realizoval vydání v rámci zákonné lhůty, avšak nevyčkal na rozhodnutí ÚS, ústavní soudci zhodnotili v nálezu, jehož soudcem zpravodajem byl sám předseda soudu Josef Baxa.
Podle ústavních soudců ostravský soud sice postupoval formálně podle zákona, avšak jeho postup realizovat urychleně vydání nesledoval legitimní cíl. V situaci, kdy byl soud o podané ústavní stížnosti stěžovatelem informován, neexistoval totiž podle nich žádný naléhavý důvod, pro který bylo nezbytné předat stěžovatele právě třetí den a nikoliv posledního dne zákonné lhůty. Tím spíše, že v daném případě soudy od podání žádosti nijak nespěchaly – trvalo jim to tři roky.
„Nešlo přitom o administrativní pochybení, ale o přímý úmysl. Krajský soud v Ostravě dne 8. 1. 2026 poté, co obdržel žádost stěžovatele o posečkání s realizací předání, sdělil Vazební věznici v Ostravě, že podání stěžovatele ‚nemá žádný vliv na předávací řízení‘. Administrativní tajemnice krajského soudu tak učinila na základě telefonického dotazu z věznice ‚na pokyn předsedy senátu Mgr. Karla Šiguta‘. Krajský soud tedy věděl o podané ústavní stížnosti. Věděl rovněž o návrhu na odklad vykonatelnosti. Přesto předání záměrně nezastavil. Ohledně předání se přitom s Ústavním soudem ani nepokusil spojit – kupříkladu telefonicky, jak to učinil ve vztahu k vazební věznici,“ uvádí se v nálezu.
Ústavní soudci chtějí čas
Nález však podle ÚS nelze číst jako apel, aby každé rozhodnutí o předání či rozhodnutí o stížnosti proti rozhodnutí o předání bylo automaticky odloženo do uplynutí lhůty k podání ústavní stížnosti - nebo dokonce do meritorního rozhodnutí ÚS.
„Nález pouze vyžaduje, aby byl Ústavnímu soudu poskytnut reálný – nikoliv jen teoretický – prostor rozhodnout o návrhu na odklad vykonatelnosti v případech, kdy to uzná za vhodné. Rychlost a efektivita mezinárodní justiční spolupráce nesmí jít automaticky na úkor ústavního požadavku na účinnou soudní ochranu základních lidských práv,“ vysvětluje v nálezu ÚS.
„Nálezy Ústavního soudu jsou obecně závazné, tento respektuji a nejsem v pozici se k jeho obsahu jakkoliv vyjadřovat či s ním polemizovat, zejména v mediálním prostoru,“ reagoval pro Info.cz soudce KS v Ostravě Šigut.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky!
