Předsedové a předsedkyně soudů nemají právo snižovat si počet případů, které sami soudí, domnívají se dva soudci Okresního soudu v Děčíně. Podali proto žalobu na předsedu svého soudu, který má dlouhodobě snížený nápad. V České republice jde ovšem o obvyklou praxi, někteří soudní funkcionáři dokonce nesoudí sami vůbec.
Není to ani dva týdny, co Nejvyšší soud zamítl žalobu osmi děčínských soudců, kteří se soudili se svým předsedou Janem Tichým o stravenky. Tichý totiž podmínil tento benefit tím, že část pracovního dne musí soudci strávit v budově soudu a tuto přítomnost také formálně prokázat. A soudy mu daly za pravdu.
Nyní se dva soudci z této skupiny rozhodli Tichého žalovat znovu. Tentokrát jim vadí, že Tichý si jako předseda soudu snižuje každoročně počet věcí, které jako soudce sám vyřizuje. Spatřují v tom nezákonný zásah, a podali proto správní žalobu.
Přidělování případů jednotlivým soudcům se u každého soudu řídí rozvrhem práce, který každoročně sestavuje právě předseda soudu. Ten musí při jeho koncipování dodržovat zásadu rovnoměrného rozdělování práce tak, aby byli soudci přibližně stejně zatíženi.
Předseda soudu má ovšem také možnost některým soudcům mimořádně „ulevit“, pokud k tomu jsou objektivní důvody: například z důvodu nemoci, pokud soudce nestíhá a má nedodělky, anebo mu napadne složitá věc. Tento snížený nápad se ale v praxi týká i soudních funkcionářů, tedy předsedy a místopředsedů soudů, kteří vedle soudcovské práce musí vykonávat činnost spojenou se státní správou soudu.
Soudci: Jen kvůli funkcionaření si nápad snížit nelze
Podle soudců Štěpána Klapky a Davida Kapitána, mimo jiné zakládajících členů Spolku řadových soudců, však ze zákona pro takovou „úlevu“ soudních funkcionářů neexistuje zákonná opora. Dokonce v žalobě tvrdí, že souběh funkce soudce a soudního funkcionáře je v rozporu s nálezem Ústavního soudu. A cítí se být takovým nastavením rozvrhu práce kráceni na svém právu na nerušený a plnohodnotný výkon soudcovské funkce. Důvod? Pokud předseda soudu řeší jen zlomek případů, zbytek si musí přerozdělit ostatní soudci, kteří tak pracují za něj, na úkor svého vlastního času.
„Žalovaný zdůvodňuje umenšení výkonu funkce soudce snížením nápadu do svého soudního oddělení souběhem s funkcí předsedy soudu. V situaci, kdy je zákonem aprobovaný souběh funkcе soudce a soudního funkcionáře v rozporu s čl. 82 odst. 3 Ústavy, nelze jej využít jako zákonný argument vedoucí k omezení výkonu soudcovské činnosti a přenesení povinností vyplývajících z funkce soudce na ostatní kolegy. Postup žalovaného je z ústavněprávního hlediska nepřijatelný, narušuje základní koncepci soudcovské funkce, jejího plnohodnotného a nedělitelného výkonu a současně oslabuje zásadu rovnoměrného zatížení soudních oddělení jako jednu z institucionálních záruk nezávislosti soudců,“ argumentují Klapka s Kapitánem v žalobě.
Předseda soudu: Sami mi přiděláváte práci
Podle předsedy děčínského soudu Jana Tichého se ovšem jeho kolegové mýlí. Jak vyplývá z jeho vyjádření k žalobě, kterou bude projednávat Krajský soud v Ústí nad Labem, není pravda, že by Ústavní soud spatřoval problém ve spojení funkce soudce s funkcí předsedy a místopředsedy soudu. Je tomu podle Tichého přesně naopak. Ústavní soud ve svých rozhodnutích potvrdil, že funkcionářem soudu může být jen soudce daného soudu.
A vzhledem k tomu, že s funkcí ve vedení soudu se pojí i povinnosti, je nutné takové zatížení promítnout v souladu s výkladem zákona o soudech a soudcích do rozvrhu práce. Je pak na individuálním posouzení každého předsedy soudu, který za chod soudu nese odpovědnost, jaká kritéria nastaví, aby zvládal jak výkon svých soudcovských povinností, tak výkon předsednické funkce. V takovém případě se musí zohledňovat více věcí – vedle velikosti soudu i jeho aktuální stav. Včetně specifik soudcovského sboru.
„Nicméně ani pracovní zatížení předsedů podobně velkých okresních soudů nemusí být vždy srovnatelné. Předseda dlouhodobě stabilního okresního soudu, jenž disponuje dostatečnými prostory (vyžadujícími jen běžnou údržbu), zpravidla bude jeho státní správou zatížen významně méně než předseda stejně velkého okresního soudu, který je v různých ohledech problematický, který – v rámci řešení prostorového deficitu – pořídil budovu ve špatném stavebně technickém stavu a rekonstruuje ji, a jehož někteří soudci proti státu, resp. soudu (předsedovi soudu) zahajují různá soudní řízení v míře větší než jinde obvyklé,“ upozorňuje vcelku přiléhavě Tichý ve vyjádření k žalobě na situaci na děčínském soudu.
S tím, že funkcionáři soudů budou mít nižší nápad, tedy že budou vyřizovat během výkonu své funkce méně případů, počítá i Ministerstvo spravedlnosti při tzv. systemizaci. V případě předsedy okresního soudu, k němuž je přiděleno od 14 do 35 soudců (což je i případ děčínského soudu, kde je aktuálně 29 soudců), počítá ministerstvo s tím, že mu výkon státní správy soudu zabere 75 % jeho pracovního času. U každého soudu je nicméně situace rozdílná, na většině z nich ale mají soudní funkcionáři rozvrhem práce výrazně snížený nápad.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy.
