KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Před měsícem měl v Británii premiéru dokumentární film „The Hunt for the Lost Bass", popisující fascinující příběh nálezu ztracené basové kytary Paula McCartneyho po 50 letech. Málokdo přitom tuší, že počátky příběhu, který obletěl svět, sahají do České republiky.
Když členovi slavné skupiny Beatles Paul McCartneymu v roce 2024 ukázali přátelé fotografii, na níž by podle nich mohla být hudebníkova roky ztracená kytara, McCartney údajně vyskočil do vzduchu a nadšeně prohlásil: „Jo, to je to moje zlato! To je moje basa!“
S tím, že se ještě někdy setká se svým nejoblíbenějším nástrojem totiž už vůbec nepočítal. Basu koupil v roce 1961 v Hamburku, kde Beatles tehdy vystupovali jako tehdy ještě málo známá kapela za „pivo a ubytování“.
Protože Paul McCartney převzal roli baskytaristy po odcházejícím Stuartu Sutcliffeovi, sháněl basu pro leváka. A při prohlížení obchodů s hudebninami padla volba na kytaru německé firmy Höfner. Jak sám hudebník ve filmu říká, stála ho, chudého muzikanta, kolem 30 liber, tedy zhruba 300 tehdejších západoněmeckých marek.
McCartney hrál na tuto basu po zbytek svého pobytu v Hamburku, pak si ji přivezl zpět do Velké Británie a první dvě alba Beatles (Please Please Me a With the Beatles) byla nahrána v Abbey Road právě s touto originální basou z roku 1961.
O dva roky později začala celosvětová „beatlemánie“, čehož firma Höfner využila a poslala tehdy už slavnému McCartneymu zbrusu nový model baskytary z roku 1963. Hudebník si jí velmi oblíbil a hraje na ni dodnes. Zároveň se ale nikdy nevzdal původní Höfnerovy kytary za 30 liber, kterou měl nejen jako náhradní nástroj, ale také jako připomínku začátků Beatles.
Houslaři z města Luby
Fakt, že McCartney požívala a nadále používá kytary firmy Höfner, je spojen také s Českem a jeho poválečnými dějinami. Firma byla totiž původně založena Karlem Höfnerem (1864–1955) v západočeských Lubech (německy Schönbach), tehdejším evropském centru výroby strunných hudebních nástrojů v Evropě.
Po válce byla sudetoněmecká rodina Höfnerů, žijící po staletí v Lubech a okolí, z Československa vyhnána a jejich podnik později zestátněn. Jenže, a právě v tom je možná základní odkaz celého příběhu, v případě odsunu Němců nešlo jen o vyhnání lidí a zabrání jejich majetku.
Československo
se odsunem zároveň v mnoha případech připravilo o velmi důležité
a někdy i světově proslulé „know-how“, které si vyhnanci
odnesli sebou. A dokázali ho v nové vlasti využít.
Příkladem může být právě příchod Höfnerů do Bavorska a s ním spojený vzestup zemědělské vesnice Bubenreuth v bavorských středních Francích. Do obce se 400 obyvateli totiž přišlo kolem 2000 vyhnanců především z Chebska.
A ti pod vedením Höfnerů proměnili zemědělskou vesnici ve vyhlášené centrum výroby hudebních nástrojů. A to i přesto, že do Bavorska přišli prakticky s holýma rukama.
„Trochu prádla, nějaké domácí potřeby a dvě peřiny,“ popsala deníku Süddeutsche Zeitung rodinnou výbavu při vyhánění vnučka Karla Höfnera Gerhilde Benkerová. V době vyhnání z Československa v roce 1946 jí bylo 14 let. Podle deníku ale na odsun nevzpomíná s žádnou záští.
Přispěl k tomu i fakt, že když se po propuštění z válečného zajetí přestěhoval do Bubenreuthu také její otec Walter Höfner, s vypůjčenými 3000 markami obnovil v bavorské vesnici svůj podnik. „Začali jsem se cítit jako doma,“ řekla Gerhilde Benkerová.
Z vesnice město hudby
20. října 1949 byl v Bubenreuthu položen základní kámen továrny na výrobu houslí a do Vánoc 1950 byla nová továrna Höfner v provozu. A postupně si znovu získala světovou proslulost. Přispěl k tomu také již zmíněný fakt, že Walter Höfner vynalezl baskytaru, která si mezi hudebníky získala slávu jako „basa Beatles“.
O tom, jak vyhnaní Němci z Chebska totálně proměnili bavorskou vesnici, svědčí i současný městský znak, v němž jsou vedle zemědělského pluhu housle. V roce 1969 byl také v Bubenreuthu odhalen Památník houslařů, takřka shodný se sochou houslaře v Lubech. Má připomínat, že právě odtud pocházelo mnoho výrobců hudebních nástrojů, kteří později svou prací proslavili také Bubenreuth.
Vraťme
se ale ke ztracené basové kytaře Paula McCartneyho. Byla to znovu
firma Höfner, původně z města Luby, které se zasloužila o
návrat ztracené kytary. Manažer Nick Wass z Höfneru přišel v
roce 2018 s nápadem, jak se k nástroji, s jehož ztrátou se
McCartney nikdy nesmířil, znovu dostat.
V rámci kampaně s názvem „Projekt ztracené baskytary“ obletěla zeměkouli výzva k tomu, aby se přihlásili všichni, kdo mohou mít o této kytaře jakékoliv, byť i velmi kusé informace. Do projektu se zapojili i novináři a tvůrci sociálních médií. Média dostala k dispozici detailní popis i fotografie nástroje před jeho zmizením. A kampaň nakonec skončila úspěchem.
Jejím autorům se přihlásil člověk s tím, že kytaru našel na půdě v pozůstalosti po svém dědečkovi, který měl kdysi nástroj koupit od neznámého člověka. Ikonická basa se tak vrátila původnímu majiteli, který na ní po důkladné rekonstrukci a návratu k původnímu stavu také po padesáti letech sám zahrál. A o celém příběhu ztracené basy byl natočen film.
Filmové či literární zpracování by si ale možná zasloužil i příběh západočeských houslařů, kteří po válce kvůli známým dějinným událostem a vyhnání ze své vlasti nechali v Československu takřka všechno. Odnesli si pouze své znalosti a řemeslný um. A i to jim, možná ke škodě dnešního Česka, stačilo, aby s ním znovu dobyli svět.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a zahrajete si na Beatles. Díky
