KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Pouze Sněmovna má dle ústavy právo schvalovat rozpočet. Vláda se však zřejmě rozhodla, že stát je ona. Nerespektuje dělbu moci, zakazuje prezidentovi zastupovat zem navenek, ruší nezávislost úředníků a veřejnoprávních médií… A nyní přikazuje koaličním poslancům, aby se vzdali své moci ve prospěch kabinetu. Jsme na cestě k autoritářství?
Čtvrt bilionu pouhým podpisem ministryně
Po nás potopa… Tak může znít motto Babišova kabinetu. Změna zákona o rozpočtových pravidlech není ničím jiným než nosičem, který jí má umožnit vystřelit nás k astronomickým schodkům. Tohle je však pouze jedna část problému. A jakkoli jde o špatnou a nebezpečnou věc, chystá se tu něco dokonce ještě hrozivějšího. Totiž oktrojovaná demokracie, kdy se maximum moci soustředí v rukách vlády a parlament bude jen na ozdobu.
Hezky si to Alena Schillerová pro sebe nachystala, jen co je pravda. Rozvolnění rozpočtové odpovědnosti, vyvádění desítek miliard korun mimo dluhovou brzdu, ale hlavně šokující nová kompetence ministryně finanční zvýšit kdykoli během roku státní výdaje až o deset procent oproti schválenému rozpočtu, a to bez toho aby jí k tomu poslanci dali svolení. Což aktuálně může znamenat až 240 miliard nových dluhů.
Zlomí Schillerová vlastní dluhový rekord?
Tímto by se schodek opět dostal přes 6 % HDP, čímž by Schillerová atakovala vlastní neslavný „rekord“ z roku 2021 (stále by však za ním o několik desetinek zaostala). Mnohem horší je skutečnost, že by tak mohla učinit o své vlastní vůli. Co si budeme povídat, ani ústava nás neochrání před vládou, která získala demokratický mandát k tomu, aby nás strašlivě zadlužila. Konstituce by však měla zaručovat rozdělení moci.
Když bude koaliční Sněmovna chtít, odhlasuje si jakkoli vysoký deficit. V covidovém roce tomu tak také bylo a ministryně financí si tehdy řekla o polštář ve výši 500 miliard. Což by znamenalo schodek závratných 7,9 % HDP. Nakonec z toho bylo „jen“ mínus 420 miliard a sekyra 6,65 % HDP. Nyní by se ale něco podobného mělo obejít bez „zdržování“ ve Sněmovně. Prostě by si ministryně financí „nadělila“ dalších čtvrt bilionu vlastním rozhodnutím.
„Hodné“ odměníme, „zlobivé“ potrestáme
Když k tomu připočteme, že plnění rozpočtu už by nadále neměl kontrolovat rozpočtový výbor, vidíme tu opravdu nepříjemné a nebezpečné rozkolísání rovnováhy a dělby moci. Prostě by strážkyně státní kasy jen jednou za rok poslala návrh rozpočtu a po jeho schválení už by ji zákonodárci neviděli. Pouze by se skrze tiskové zprávy dovídali, jak si vláda „přilepšuje“. K čemu by pak byli, když kontrola kabinetu je jednou z jejich hlavních kompetencí?
Druhou stranou této falešné mince pak je jiné skandální rozšíření exekutivní moci. Zatímco „hodným“ by mohla ministryně financí přidávat až do výše onoho čtvrt bilionu, zlobivým by naopak mohla brát. Opět v rozporu s přijatým zákonem o státním rozpočtu, během roku a bez toho, aby jí do toho mluvila Sněmovna. Vedeme válku s prezidentem, se Senátem, s Nejvyšším kontrolním úřadem, protože „neposlouchají“? Tak jim utáhneme kohoutky.
Právní stát dostává od kabinetu na frak
Jestli toto není porušení pravidel právního státu a ústavní dělby moci, tak co už je? Musíme si uvědomit, že rozpočet je skutečně zákon, a tedy novelizovat ho může pouze parlament. A za druhé, jen Sněmovna má právo rozhodovat o financování vlády, nikoli ona sama. To jsou tak základní kameny konstituční (liberální) demokracie, že je nelze z jejího systému vytrhávat. A je s podivem, že koaliční poslanci jako ovce zvedají ruce, jak se jim nařídí.
Vláda zákona a „čínské zdi“ mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní jsou principy, na nichž stojí demokratický právní stát. Vůbec se nedivím, že opozice se chce v případě schválení normy v této podobě obrátit na ústavní soud. Že vláda opět roztočí pekelnou druhou spirálu, s tím se musíme smířit, protože takhle to slibovala svým voličům a získala k tomu od nich většinu ve Sněmovně. Ale nelze dopustit bourání celého konstitučního systému.
Diktatura nenastane – naštěstí jsme v EU
Vlastně ono ani s tou většinou to není jisté. Motoristé přece tvrdili, že „pohlídají Babiše“. A bez nich by ANO a SPD měly pouze 95 hlasů ve dvousetčlenné dolní komoře. Kdyby se rozhodli plnit svůj program, tak bychom tento problém vůbec nemuseli řešit, avšak oni zřejmě vyměnili zásady za majáčky na svých autech… Nicméně to říkám jen pro pořádek, nic to nemění na tom hlavním sdělení, které zní: tato vláda nás vede cestou mířící k diktatuře.
Jistěže tak daleko to nedojde. Mimo jiné právě i proto, že máme ústavní soud. Navíc – a hlavně – jsme členem Evropské unie a jasně jsme viděli, že jen a jen kvůli tomu se ani Viktoru Orbánovi nepodařilo za šestnáct let proměnit Maďarsko v Bělorusko. Tedy spíše bych měl napsat „díky tomu“, neboť „gubernátor z Budapešti“ šel až na samu hranici uzurpování moci, za niž se nemohl dostat, aniž by napřed způsobil huxit.
Jsou koaliční poslanci vážně jen loutky?
Chce se mi vyzvat koaliční zákonodárce, aby se proti tomuto mrzačení ústavy a únosu jejich exkluzivní moci vládou ozvali, aby se vzbouřili a hlasovali proti. Obávám se ale, že v jejich osobách jde o snadno nahraditelný „kanónenfutr“, o poslušná pimprlata, která udělají, co se jim nařídí a ani se neptají proč. Rád bych se mýlil – a pokud se přeci jen najdou tací, kteří tuhle zrůdnost zastaví, než bude nutné nechat to za ně udělat soudce v Brně, omluvím se jim.
Ukáží se poslanci ANO, SPD a Motoristů být jen loutkami ochotnými kdykoli podepisovat bianco šeky a vzdávat se svých práv ve prospěch vlády, nebo se mezi nimi najde pár odvážných a zodpovědných? V každém případě věřím, že řád bude nakonec zachován. Tak či tak.
Ať svoboda, právo a rozum vládnoucí v České republice přežijí tento Babišův kabinet!
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy.
