KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Záhada budoucí rozpočtové strategie nové vlády se konečně poodhalila. Jejími hlavními prvky zřejmě má být umné zakamuflování ještě větší části rozpočtového schodku, a tedy ještě více zamaskovaná neutěšenost státních financí, což sice nevyřeší jádro problémů, ale otupí to hrany kritiky, která by vládě vytýkala její rozpočtovou nezodpovědnost. Oním novým pseudořešením je sázka na ještě širší fiskální výjimku, tedy tzv. únikovou doložku, umožňující legitimizovat jistou část dluhů ve státních rozpočtech.
Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) v parlamentní rozpravě oznámila, že vláda plánuje rozšířit tzv. únikovou doložku, respektive fiskální výjimku vlády z dodržování pravidel státního rozpočtu ČR. Mimo zákonná pravidla rozpočtové zodpovědnosti chce nejenom i nadále a po ještě delší dobu (10 let) vyvádět „stranou“ vládní obranné výdaje nad rámec 2 procent HDP, ale – a to je nový nápad, respektive „vyšší dimenze“ této eskamotáže – výjimka z rozpočtové zodpovědnosti se má vztahovat i na výdaje do dopravní infrastruktury a na státní peníze určené na energetickou bezpečnost; i když zatím bez podrobnější objemové specifikace.
Je evidentní, že takové expandování okruhu výdajů, které se jakoby nezapočítávají do rozpočtového schodku, je organickým pokračováním snah o maskování části dluhů a že tato kamuflážní strategie zatemňuje realitu státního rozpočtu, jemuž je tímto umožňováno bobtnat až kamsi do dluhového propadliště dějin.
V jistém smyslu jsme svědky přípravy scénáře nového dílu seriálu o vytváření dvou paralelních státních rozpočtů. Vedle toho oficiálního, standardního, jehož schodek, tedy negativní rozdíl mezi příjmy a výdaji, se jakž takž řídí zákonnými pravidly rozpočtové odpovědnosti, se rodí druhý rozpočet, maskující dluhové výdaje, jež se do „oficiálního rozpočtu“ nevešly, protože by bylo až příliš vidět na to, že je vládní hospodaření v permanentním průšvihu. Nezasvěcené veřejnosti pak z takto zamlžované pseudoreality může jít jen hlava kolem.
Fiala fintu vymyslel, Babišova vláda ji dotahuje k extrému
Je ovšem nutno férově připustit, že tuto rozpočtovou kamufláž pro některé vládní výdaje vymyslel a uzákonil už předchozí koaliční kabinet Petra Fialy a to výhradně pro tu část obranných výdajů, jež překračují rámec 2 % HDP.
Ale je také nezbytné dodat, že bývalá vláda nemohla v praxi žádný takový „pokoutní únik“ z hájemství standardního deficitu do výjimkou povoleného „nezákonného“ deficitu uskutečnit. A to z jednoho prostého důvodu: obranné výdaje České republiky se zatím nedostaly nad uvedený rámec dvou procent. Respektive, k překročení této hranice mělo snad dojít už v roce 2024, v němž se obranné výdaje vyšplhaly na 2,07 % HDP. Avšak vzhledem k tomu, že NATO zatím ono číslo neposvětilo, vznáší se nad touto první vlaštovkou otazník.
V roce 2025 dosáhly tuzemské obranné výdaje „přesně“ 2 procent HDP, takže ani loni nemohl být použit eskamotérský kousek s vyvedením části výdajů mimo povolený rámec rozpočtu. Poprvé (šlo o návrh státního rozpočtu ze září 2025) se počítalo s vyvedením části peněz skrze únikovou kamuflážní doložku nad rámec rozpočtových pravidel až v roce letošním. Fialova vláda ve svém původním návrhu na rok 2026 plánovala celkové výdaje na obranu v doslova ohromující výši 2,35 % HDP, když chtěla státní rozpočet navýšit o 30,7 miliard Kč nad rámec povinného závazku právě s využitím oné speciální fiskální výjimky. Ale ani tentokrát tato finta nevyjde, respektive skončí v totální mlze.
Babišova vláda totiž jednak výdaje na obranu snížila – „tvrdé“ vojenské výdaje mají letos činit jen cca 1,7 % až 1,75 % HDP. A současně zvýšila deficit standardní části státního rozpočtu natolik, že tím celkově porušila zákonná pravidla rozpočtové zodpovědnosti (neřešme námitku ministerstva financí, že se pravidla nevztahují na opravenou verzi rozpočtu). Mluvit o únikové fintě v podobě fiskální výjimky tak nemá význam, neboť rozpočet se ocitl mimo povolené mantinely ve všech aspektech bez ohledu na to, zda část výdajů byla či bude někam „polopokoutně“ vyvedena nebo nikoliv.
Dluh nezmizí tím, že se schová do „účetního autu“
Tak či onak, šachmaty kolem vyvádění části obranných výdajů do výjimkového režimu lze s přihmouřenýma očima ještě pochopit, neboť v době válečně vyhrocené geopolitické atmosféry jde o záležitost „bytí či nebytí“. Pokud by ovšem fiskální výjimka, tj. finta s virtuálním nezapočítáváním části reálných dluhů do povoleného deficitu, platila i pro dopravní investice a výdaje do energetické bezpečnosti (typicky státní investice do jaderných elektráren), vytvářelo by se podhoubí pro totální rozklad jakékoliv snahy o rozpočtovou zodpovědnost, neřkuli fiskální disciplínu.
Koktejl masivních výjimek proudících mimo zákonná pravidla by nepochybně časem protrhl hráz dalších typů výdajů a výslednou dluhovou potopu by v nastalém chaosu nebyl už nikdo schopen zastavit. Přece, to že je nějaká dluhová část státního rozpočtu vyvedena – na formálně legální bázi – mimo zákonný rámec povoleného deficitu, neznamená, že tento mimořádný dluh přestal být dluhem. Každý schodek je nutné dříve či později (ale vždy z kapes poplatníků) uhradit. Ať už je v rozpočtu uschován vpravo či vlevo, dole či nahoře nebo dokonce v autu, zvyšuje náklady na dluhovou službu, která jen letos má dosáhnout neúctyhodných 110 miliard korun.
Pštrosí politika jako cesta k neodvratnému úpadku
Popsaný mechanismus fiskálních dluhových výjimek je vlastně jen jakási další forma pštrosího strkání hlavy, respektive části vládního rozpočtu, do písku, jež nijak neřeší problém zadlužení, které se zvyšuje bez ohledu na vládní maskovací manévry.
S mírným časovým odstupem se tak už dá říci, že uzákonění původní fiskální výjimky ve formě nezapočítávání obranných výdajů nad 2 % HDP do rámce povoleného deficitu byla jednou z chyb Fialovy vlády. Ta zakotvila úhybný manévr a legalizovala výjimku z pravidla, s níž lze částečně obcházet pravidla státního rozpočtu a mystifikovat veřejnost. Vytvořila tím příležitost pro extenzi celého problému, neboť tuto populistickou rozpočtovou vějičku, z níž předchozí kabinet nic nevytěžil, mohou noví vládci a strážci státní kasy využít k rozsáhlým kamuflážím reality.
Není jisté, zda Babišova vláda bude schopna výjimky využít k formální legitimizaci excesivních výdajů na obranu. Přes hustou verbální mlhu totiž zatím není patrné, že by byla ochotná vydávat na obranu citelně více než ona mýtická 2 procenta hrubého domácího produktu. Přesto se pro ni „úniková doložka“ může stát středobodem nové dluhové rozpočtové strategie, respektive nástrojem, který umožní se pseudolegálně „prodlužit“ k ještě vyšším celkovým deficitům.
Vláda tak sice bude mít navenek o něco méně másla na hlavě, protože čím dál větší část rozpočtového deficitu bude formálně vhozena do povolené škatulky. Jenže legalizací nových a ještě větších dluhových výdajů v dalších oblastech bude vznikat nový zárodek neřešitelného rozpočtového problému.
Výsledkem výjimek a zamlžování rozpočtové reality bude čím dál hrozivější balancování nad propastí, na jejímž dně se vzdouvá nesplatitelný státní dluh (ten současný už přesahuje 3,6 bilionu Kč) a vytváření neudržitelně těžké koule, která se stane „zárukou“ celkové stagnace a ještě rychlejšího propadu do bodu, odkud již není návratu.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
