Komunální volby v Británii: Starmer a konzervativci na odpis, Farage na koni

Třebaže v tuto chvíli ještě nejsou sečtené všechny výsledky, můžeme v klidu bilancovat. Anglické komunální volby drtivě vyhrála strana Reform UK Nigela Farage, jež po sečtení 131 ze 136 volebních obvodů získala 1444 křesel zastupitelů, což je 1442 víc, než kolik jich obhajovala. Druhý nejvyšší počet míst v zastupitelstvech získala doposud Starmerova Labour Party – 997, děsivých 1406 jich ovšem ztratila a toto číslo navíc není konečné; očekává se, že se ztráty budou blížit 1500 křeslům, což je devastující porážka! 

Na solidním třetím místě skončili liberální demokraté se, zatím, 834 křesly, což je 151 víc než před čtyřmi lety. Až čtvrtí skončili opoziční konzervativci, kteří prozatím dosáhli na pouhých 773 mandátů, což je 557 méně ve srovnání s předchozími volbami. Na pátém místě je britská Green Party se ziskem 515 křesel, což je zlepšení o 374 mandátů. Ostatní, vesměs nezávislí kandidáti pro sebe urvali 199 mandátů, což je plus 27.

Pokud jde celostátní výsledky a o celkový počet hlasů, vyhráli volby Farageovi „reformisté“ s 27 %, na druhém místě skončili konzervativci s 20 % (z toho nejspíš vychází jejich podle mého názoru neoprávněný optimismus – viz dále), až na třetím místě byli labouristé s pouhými 15 %, čtvrtí liberální demokraté se 14 % a pátí zelení s 10 %.

V první řadě se zcela naplnily předpoklady o drtivé porážce vládnoucí Labour Party. Ztráta téměř 1500 křesel je skoro neuvěřitelná, včetně obvodů, kde vládli dlouhá desetiletí, o Walesu (k němuž se dostanu později) nemluvě. 

Premiér Keir Starmer dostal strašlivě, ale strašlivě nařezáno a hlasy po jeho odstoupení logicky sílí. On sám to prozatím odmítá: povedu zemi dál a nenechám ji upadnou do chaosu – v tomto smyslu prozatím mluví. K rezignaci už ale jej ale vyzvaly více než dvě desítky labouristických poslanců, o spoustě dalších členů strany nemluvě. Kabinetní ministři ale prozatím stojí za ním – aby také ne, právě on jim garantuje „místa na slunci“, ke kterým se vzhledem k vnitropolitické situaci už nemusí nikdy v životě dostat.

Jestli Keir Starmer odstoupí, nebo ne, je v zásadě jedno, politická mrtvola je v každém případě a jeho odchod z Downing Street číslo 10 je jenom otázka času. Jeho nekompetentnost je zcela zjevná. Voliči jsou na prvním místě nespokojeni s hospodářskou stagnací, s níž si Starmerova vláda během téměř dvou let u moci nedokázala poradit. 

Premiér Starmer si současně odcizil velkou část britských working classes, manuálně pracujících, které několikrát přímo i nepřímo označil za zaslepené stoupence krajní pravice či za nacionalisty; kromě toho si znepřátelil velkou část střední třídy. 

Ta jej oprávněně kritizuje za zbabělost v boji proti rostoucí kriminalitě, hlavně vůči té, již páchají legální a nelegální migranti, stejně jako lidé z rodin s migračním pozadím, ve snaze, jak Starmer a spol. říkají, nevyvolat ve společnosti rasové napětí a nenávist. V kolika případech jen britští oficiálové a policie nezakročili jen z tohoto důvodu, je dobře známo. 

Připočteme-li k tomu sílící šmírování lidí na sociálních sítích, zjevnou neschopnost komunikace, nulové charisma předních labouristických politiků, není se výsledku co divit. Nic na tom nemění ani skutečnost, že Starmerova vláda drtivou většinu problémů, které Británii trápí, zdědila od konzervativních kabinetů Davida Camerona, Theresy Mayové, Borise Johnsona, Lizz Trussové a Rishiho Sunaka, jež vládly na Ostrovech dlouhých čtrnáct let (2010–2024). Labour Party ve třech letech, které zbývají do parlamentních voleb (nejpozději na počátku léta 2029), nebude nicméně hrát, o budoucnost Keira Starmera, ale o vlastní přežití.

Zvláštnímu sebeklamu propadli konzervativci. Ve volbách skončili až na čtvrtém místě, oproti předchozímu hlasování ztratili 557 křesel v místních zastupitelstvech, ale jejich šéfka, jinak sympatická Kemi Badenochová, mluví, jako by vyhráli, o oživení strany, o tom, že toryové jsou zpět, o velkém comebacku, v čemž ji podporuje většina členů a funkcionářů strany včetně bývalého premiéra Borise Johnsona. 

Jakkoli rozumím tomu, že strana potřebuje vypadat sebevědomě a úspěšně, působí snaha jejích vedoucích představitelů – bez ohledu na dílčí úspěchy, jakým je třeba zisk prestižního londýnského obvodu Westminster – spíše komicky. 

Konzervativci mají ve srovnání s labouristy to štěstí, že obhajovali mnohem méně mandátů a že na ně, protože nejsou vládní strana, není tolik vidět. Jejich výsledek je ale mizerný, ať si nalhávají, co chtějí; podle mého názoru budou ještě dlouho platit za předchozích ve finále neúspěšných čtrnáct let u moci. Jestli je tou správnou spasitelkou Badenochová, se také teprve uvidí.

Liberální demokraté, které od srpna 2020 vede ekonom sir Edward „Ed“ Jonathan Davey, dopadli v komunálních volbách na své možnosti a poměry velmi dobře: třetí místo a zisk 834 křesel, což je 151 víc než před čtyřmi lety, je úspěch. 

Jenže, a právě v tom spočívá hlavní problém, v britském většinovém volebním systému to pro volby do Dolní sněmovny znamená zcela nevyhnutelně další porážku. Skončit třetí je v tomto systému katastrofa, která jim v parlamentu může přinést maximálně několik desítek křesel, ale nic víc. Liberální demokraté jsou na to nicméně zvyklí a někdy se mi zdá, že jsou s tím jejich předáci vlastně docela spokojení…

Jednoznačným vítězem komunálních voleb je Nigel Farage a jeho strana Reform UK. Po brexitovém referendu z roku 2016 se jedná o jeho druhý velký politický triumf, tentokrát o to významnější, že k němu došlo na celostátní úrovni a že indikuje možné vítězství jeho „partaje“ v příštích parlamentních volbách. Britové si sice zjevně nejsou jisti kompetencemi Farage a spol., naštvání na establishment (labouristy a konzervativce) je ale takové, že mu/jim dali obrovský počet hlasů a silný mandát. 

Reform UK je aktuálně nejsilnější politická strana v zemi, navíc je stále na vzestupu, jenž může docela klidně skončit ovládnutím Dolní sněmovny a vytvořením jednobarevné vlády. Já osobně z toho žádnou velkou radost nemám. Farage je podle mě politický avanturista či hochštapler, schopný leccos zničit, dost dobře si ale – kéž bych se s ohledem na milovanou Británii mýlil – neumím představit, že by něco smysluplného vytvořil. Ale uvidíme, příběh jeho strany opravdu teprve začíná. Ode dneška na něj a na ni navíc bude mnohem víc vidět, což je dobře. Našlápnuto má ale skvěle.

Ti nejnebezpečnější, mnohem, nesrovnatelně nebezpečnější víc než Farageovi Boys and Girls, skončili na čtvrtém místě. Britská strana Zelených, přesněji řečeno Zelená strana Anglie a Walesu (Green Party of England and Wales), je bizarní směsicí zelených šílenců, krajně levicových radikálů a islamistických fanatiků s brutální propalestinskou rétorikou. 

Má jednoznačný cíl: likvidaci kapitalismu v zemi a co víc, likvidaci Británie tak, jak ji známe, s její demokracií, s jejími svobodami, její historií a kulturou, zkrátka se vším všudy. Výtečně o těchto lidech, přinejmenším zčásti, psal nedávno, 1. května tohoto roku, kolega Stanislav Vítek. 

Šéf strany Zelených, Zack Polanski, je poté, co veškerý vliv ztratil jiný krajně levicový radikál, někdejší šéf Labour Party Jeremy Corbyn, drtivě nejnebezpečnějším mužem v zemi. Celkových 515 křesel, což je zlepšení o 374 mandátů, a 10 % voličů je vůbec nejnaléhavější zpráva, kterou voliči o ostrovním státě do světa vyslali. Co by se dělo, pokud by tento vzestup pokračoval, nechci raději ani domýšlet.

Ve čtvrtek proběhly rovněž volby do Skotského a Velšského parlamentu. Ve Skotsku tradičně vyhrála Skotská národní strana (SNP), k většině jí ale schází sedm mandátů, takže prozatím není jasné, s kým bude vládnout. Nabízejí se labouristé, případně zelení. Uvidíme. 

Ve Walesu postihla labouristy, kteří zde vládli desítky let, totální katastrofa, když skončili s pouhými devíti mandáty až třetí za velšskými nacionalisty (43 mandátů, což je plus 20) a za Reform UK (34 mandátů s tím, že doposud neměla ani jediný!). Zdejší výsledky jsou jedním z největších debaklů v dějinách Labour Party vůbec. Británie, nejen Anglie, ale Skotsko a Wales se, jak vidno, mění za pochodu. A kam až to povede, si dnes téměř nikdo netroufá odhadnout.

Pokud bych se měl o předpověď budoucího vývoje ve Velké Británii přece jen pokusit, řekl bych, že není vyloučeno vůbec nic, ani tzv. „italský scénář“ z devadesátých let minulého století, kdy nová politická seskupení, především to, v jehož čele stanul mediální magnát Silvio Berlusconi, zcela proměnila tamní politickou scénu a fakticky zlikvidovala dvě strany – křesťanské demokraty a socialisty - které zemi vládly od konce druhé světové války. Na Ostrovech se může stát úplně klidně totéž.

O tom, jak uvažuje premiér Starmer a proč je politicky mrtvý muž, svědčí nejlépe to, že dnes, krátce po debaklu v komunálních volbách, jmenoval bývalého předsedu vlády Gordona Browna (v Downing Street číslo 10 v letech 2007–2010) zvláštním vyslancem či pověřencem pro globální finance (Special Envoy for Global Finance).

Politik, který vedl stranu do jediných parlamentních voleb a prohrál v nich s Davidem Cameronem (v roce 2010), dostal funkci od politika, který dostal bezpříkladně nařezáno v komunálních volbách. 

Také další jmenování z dnešního dne má velkou vypovídací hodnotu: krátce před polednem Keir Starmer prohlásil, že právě jmenoval svou poradkyní pro ženy a dívky (Adviser on Woman and Girls), ano, opravdu, poradkyní pro ženy a dívky, Harriet Harmanovou. To je, při všem respektu a při vší úctě k ženám a dívkám, přesně to, co Británie dneska ze všeho nejvíc potřebuje. Nic víc o současné Labour Party nepotřebujete vědět.

A mimochodem a jenom na okraj, podobně bizarně se zachoval i konzervativní premiér Sunak, jenž na konci svého mandátu jmenoval ministrem zahraničních věcí někdejšího ministerského předsedu Davida Camerona, ano, toho Camerona, který „spískal“ brexit a poté zmizel z politické scény. Jak konzervativci se Sunakem a Cameronem ve volbách v roce 2024 dopadli, víme všichni.

Zda bude Nigel Farage, šéf Reform UK, budoucím britským premiérem, v tuto chvíli nelze říci. Parlamentní volby jsou daleko a během tří let, které do nich zbývají, se může stát téměř cokoli. Že to ale na Ostrovech bude napínavé, na to můžete vzít jed.Stejně jako na to, že Vás o tamním vývoji budu na INFO.CZ pravidelně informovat.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.